Dlouhá léta – od chvíle kdy jsem se poprvé dočetl o její existenci – jsem si přál navštívit Oranienburg u Berlína, kde kdysi stávala vegetariánská osada Eden. Přál jsem si to a zároveň jsem se toho poněkud obával…
V minulosti jsem někde četl, že existuje jistá forma fobie z návštěvy Říma. Různí slavní lidé se už v minulosti přiznali k tomu, že vždy chtěli vidět Řím a zároveň se báli toho, že tam budou nemilosrdně konfrontováni s pomíjivostí lidské existence a lidského usilování…
Nějak tak jsem to cítil i já ve vztahu k Edenu. Takové úžasné vzepětí lidí, usilování o vybudování lepšího světa, které pak bylo zadupáno nemilosrdnými historickými událostmi 20.století… Ale touha vidět a hlavně zažít to místo nakonec zvítězila. A tak jsme se v červenci 2014 přeci jen do Oranienburgu podívali.
Dnes už je to vcelku běžně vypadající příměstská obec u Berlína. Původní osada Eden už tvoří jen jednu její část a najdete ji snadno podle šipek. Domky v této části mají všechny dosti velké a hlavně podobně velké zahrady a mnohé domky jsou ještě původní (byť již samozřejmě zrenovované). A proto mají i podobný vzhled a na mnohých najdete i emblém osady Eden.
Nejautentičtější část osady najdete v areálu bývalé moštárny a výrobny zdravé výživy. Zde je i malé muzeum. Nečekejte nic velkého. Jsou to malé místnosti v prvním patře, kde ale – pokud jste pozorní – se můžete dozvědět mnoho zajímavého.
Kompletní album fotek z Edenu jsem nasdílel na Google+. Zde bych chtěl “vypíchnout” jen pár drobností. Místní osadu označovali oficiálně jako “Obst-bau-siedlung” tedy “ovocnářská kolonie”. Ale zároveň si vyhrazovali, že především alkohol a cigarety nemají v Edenu co dělat. Zde si to můžete přečíst na replice dobové cedulky, která na to návštěvníky upozorňovala.
Pokud chceme pochopit skutečný význam osady Eden, musíme si její vznik založit do správných dobových souvislostí. Podívejte se na moje starší články o Eubiotice a anglickém hnutí Zahradních měst – životní podmínky lidí na konci 19. století byly velmi špatné. Městské byty přelidněné a jen s malými hygienickými vymoženostmi – zapomeňte na záchod s koupelnou v každém bytě. Často jeden vodovodní kohoutek na patře – a to venku na pavlači a záchod také společný na pavlači pro celé patro. A to ještě v lepším případě. Úroveň stravy mizerná, vzdělání slabé, možnosti pro svobodné uplatnění se? What are you talking about? Čo vy si predstavujeťe pod takým slovom “svoboda”?…
A právě zakladatelé osady Eden se rozhodli ukázat, že žít se dá i jinak. I bydlet že se dá jinak. Byli to utopisté a snílkové v tom nejlepším slova smyslu. Rozhodli se jednat – ne jen snít. Rozhodli se a pustili se do díla. A to, co dokázali, to vidíme dnes všude kolem nás. Jen si to jaksi neuvědomujeme. Např. vymysleli laciné projekty rodinných domků s patřičným hygienickým zázemím. V praxi ukázali, že zdravý životní styl je prospěšný. Ukázali také, že se dá uživit “podnikáním v oblasti zdravé výživy”.
Vzato kolem a kolem oni byli skutečnými tvůrci myšlenky waldorfských škol. Protože alternativní prožitkový styl výuky spojený se slavením svátků v rytmu roku a s důrazem na ruční práce a umělecké aktivity poprvé zavedli v Německu do praxe právě oni. V Edenu také vznikly první podoby různých dětských hraček, které dnes považujeme za samozřejmost. Např. dětská stavebnice obsahující různobarevné pískovcové kvádříky – tedy něco co vzdáleně připomíná nám dnes tak důvěrně známe Lego.
Dodnes můžete také v Německu v obchodech se zdravou výživou vidět výrobky se značkou EDEN. Toto všechno je jejich dílo a jejich odkaz. Osada Eden již patří minulosti, z jejích původních obyvatel již téměř nikdo nežije. Ale jejich úsilí přineslo neuvěřitelně bohaté plody…
Odjížděl jsem tedy z Edenu s úplně jinými pocity než s jakými jsem se tam vydával. Osada Eden vlastně nezanikla – její duch žije dál v ekovesničkých, v mnoha stovkách alternativních škol po celém světe, potkáte ho v každé zdravé výživě a svým způsobem vlastně i v každé koupelně… 🙂
Recent Comments