Titul tohoto textu je překladem názvu knihy, která odstartovala doslova revoluci ve feministickém hnutí. V anglickém originále se kniha jmenuje “The Great Cosmic Mother: Rediscovering the Religion of the Earth” a jejími autorkami jsou 2 ženy – Monica Sjöö a Barbara Mor. Hledal jsem nějaké reference této knihy v češtině, ale zatím bezvýsledně. Nenašel jsem nic ani v katalogu Národní knihovny. Vypadá to, že tyto 2 autorky jsou v Česku téměř neznámé a zdá se, že český překlad této knihy nejspíš zatím neexistuje.

Je to veliká škoda, protože – jak už uvádím v úvodu, je to kniha opravdu revoluční. Na druhou stranu se tomu ani moc nedivím, protože v českém prostředí by byla tato kniha v minulých letech pravděpodobně vyvolala velice kontroverzní reakce. Je to totiž jak už jsem zmínil na začátku, kniha feministická a anti patriarchální, boří autoritu náboženských a duchovních představ založených na “jediném mužském Bohu” a nemilosrdně ukazuje co všechno je v naší moderní době špatně v postavení ženy ve společnosti.

Její autorky v textu obnažují všechny problémy související s těmito tématy naprosto nemilosrdně, takže po přečtení této velice rozsáhlé práce budete doslova ohromeni a také asi trochu i ochromeni pochopením, že mnoho z toho, co považujeme v dnešní době za “normální” a zvykli(y) jsme si na to, je vlastně těžce deformované a pro ženy nepřirozené.

Nejnovější vydání knihy v angličtině má celkem 500 stran a obsahuje kolosální množství referencí a citátů, takže není možné nad tímto textem mávnout rukou s odůvodněním – “to nemůže být pravda, to si vymyslely nějaký bláznivý feministky”…

Zároveň ale musím podotknout, že tato kniha opravdu není pro každého. Veškeré “základní hodnoty” současné lidské kultury a uspořádání společnosti jsou v ní totiž podrobeny velmi krutému rozboru a čtenář s úžasem sleduje, jak se jeho pohled na tyto otázky s každým odstavcem více a více proměňuje. A iluze “normality” a “tradičnosti” se postupně rozplývá. A to je proměna, kterou nezvládne každý. Je tak příjemné říct si – “vždycky jsme dělali jako vždycky” a držet se i nadále “tradičních hodnot”… Daleko těžší je připustit si myšlenku, že současná lidská civilizace je těžce nemocná a vyžaduje změnu…

Pokud patříte k těm bláznům, kteří se nechtějí jen “pohodlně vézt” či “nechat se vést” (jako ovečky), pak vám rozhodně doporučuji si tuto knihu pořídit a přečíst. Anglický text v PDF formátu se dá i stáhnout z internetu. Protože ale chápu, že mnozí lidé v Česku nevládnou angličtinou tak dobře, aby si četbu opravdu užili, rozhodl jsem se napsat pár článků, které shrnou nejdůležitější myšlenky z této knihy. Tak se tedy do toho hned dáme…

Kniha je členěna do 4 větších oddílů:

– Women’s Early Culture: Beginnings
– Women’s Early Religion
– Women’s Culture And Religion In Neolithic Times
– Patriarchal Culture And Religion
Myslím si, že použitá slova jsou natolik jednoduchá a jasná, že překladu není třeba…

Hned první kapitola knihy jde na věc pěkně zostra – jmenuje se: The First Sex “In the Beginning, We Were All Created Female. Tedy “první pohlaví – na počátku jsme všichni byli stvořeni jako ženy (samičky)”.

Dokonce i dnešní převážně mužsky orientovaná věda přiznává, že první formy živočišného života, které se vyvinuly v pozemských oceánech před miliardami let, měly převážně ženské pohlaví a rozmnožovaly se partenogenezí. Tuto tezi uvedl ve svém díle již Charles Darwin – není to tedy žádný “novodobý feministický blábol”. A byl to také Darwin, který z toho vyvozoval, že prvotní pohlaví všech živočichů tedy bylo ženské. Životní prostředí těchto živočichů v oceánu se velice podobalo prostředí, ve kterém se nachází plod v děloze matky. Můžeme tedy naopak říci, že děloha matky vytváří pro plod podobné prostředí jaké umožnilo vznik života před miliardami let v oceánech.

První mužský pohlavní orgán penis se naproti tomu objevil až v éře plazů před nějakými 200 miliony lety. Dodnes ale existují živočišné druhy, které nemají vůbec žádné samce a nebo se v nich narodí omezené množství samečků určených pouze k oplodnění samiček. Notoricky známým příkladem jsou samozřejmě včely – omezené množství trubců se narodí pouze a jen za účelem oplodnit královnu. Průměrně prý takto královnu oplodní za sezonu pouze 7 trubců a pak jsou všichni zahubeni včelami dělnicemi, protože již k ničemu dalšímu nejsou potřeba.

Některé druhy ještěrek se stále rozmnožují hlavně partenogenezí a tato možnost technicky vzato existuje i u savců a dokonce i u člověka. Nevím jestli jste o tom někdy slyšeli, ale ve vaječnících se společně s vajíčkem vytvoří i tzv. polární tělísko nebo též polocyt. Vajíčko obsahuje jednu polovinu chromozomů a zbylé chromozomy, nepoužité ve vajíčku, jsou vyloučeny právě do tohoto polárního tělíska.

Např. ve Wikipedii se můžete dočíst, že věda nezná fyziologický význam polárního tělíska. Technicky vzato ale
může vajíčko a polární tělísko splynout a vytvořit tak embryo ženského pohlaví. V podstatě k tomu i občas dochází protože takto prý vznikají vaječníkové cysty. Nevím jak vy, ale já jsem o polárním tělísku slyšel úplně poprvé a to pocházím z lékařské rodiny a o tom jak funguje rozmnožování jsem si četl v lékařské literatuře, kterou jsme měli doma, protože tyhle knihy byly mnohem lépe vybavené patřičnými fotografiemi než naše školní učebnice biologie… 🙂

Ale partenogeneze má samozřejmě jednu velkou vadu – je to v podstatě klonování, protože dítě má genetický kód zcela shodný s matkou. A to samozřejmě téměř znemožňuje evoluční vývoj druhu. Proto samečci jsou pro vývoj rozhodně potřeba. Předchozí řádky jen měly ukázat, že pokud se týká existence života na planetě, samičky zde jsou o miliardy let déle než samečci…

Dalším velice zajímavým faktem je objev, který učila americká psycholožka Mary Jane Sherfey – týká se tzv.”inductor theory”, do češtiny by se to asi nejlépe přeložilo jako “iniciační teorie”. Sherfey v roce 1961 zjistila, že již před 10 lety v roce 1951 byl učiněn objev, že úplně každé lidské embryo se na začátku vyvíjí s ženským pohlavím a teprve později pod vlivem hormonální “iniciace” (viz. název teorie) mohou některá embrya změnit pohlaví na mužské. Navíc se ukázalo, že prostředí v děloze je chemicky obecně mnohem příznivější pro vývoj embrya ženského pohlaví. Také tato teorie ukázala, že penis je vlastně původní embryonální klitoris, který pod vlivem hormonů vyrostl ven z těla. Tím pádem padly všechny původní názory, které tvrdily, že klitoris je “zakrnělý penis”. Je to přesně naopak – penis je “přerostlý” klitoris. Není tedy divu, že tato zjistění byla muži-vědci 10 let totálně ignorována…. 🙂

Sherfey se pod vlivem tohoto objevu pustila do podrobného studia embryologie, anatomie, primatologie and anthropologie a vyvolala vědeckou debatu o tomto tématu. Tato debata nakonec způsobila, že vědecká komunita již nemohla zmíněná fakta dále ignorovat a tak v moderní době jsou tyto poznatky již běžnou součástí učebnic. Nicméně tento příklad názorně ukázal, jak dominantní mužský pohled může ve vědě způsobovat až ignorování “genderově nevhodných” objevů. Jistě je pro muže-vědce mnohem zajímavější debatovat o “rozbíjení atomu”, než o tom, že původně na začátku vývoje v děloze byli i oni nejdříve ženami… 🙂

Postupně se ukázalo, že výše uvedená fakta platí obecně pro všechny savce. Tj. primárně se embrya všech savců vyvíjí s ženským pohlavím a mužské pohlaví se může na zárodku vyvinout jedině až později pod vlivem dodatečných hormonů.

Hned v následujícím odstavci se pak autorky pouští do dalšího ožehavého tématu naší západní kultury – do tématu ženské klitoriální sexuality. Poslouchal jsem na internetu k tomu několik proslovů různých žen, které pronesly na tzv. TED konferencích – určitě je znáte, jsou to konference zaměřené cíleně na dosud okrajová či kontroverzní témata. Z těchto proslovů vyplynulo, že situace se ani nyní, na začátku 21.století, nijak zásadně nezměnila. O co se jedná? Ženský klitoris je – řečeno slovy žen hovořících na TED konferencích – jediný orgán ve vesmíru, který je určen výhradně pro sexuální potěšení, pro sexuální extázi a nikoliv pro reprodukci (penis je primárně reprodukční orgán). A ani v dnešních dnech není povědomí o tomto orgánu a jeho anatomii nijak zvlášť velké. A co teprve v 80.letech 20.století, kdy obě autorky vydaly svou knihu “Velká Kosmická Matka”.

Autorky rovněž rozebírají, že v posledních 2000 letech byla především v západní kultuře ženská sexualita těžce popírána a v některých obdobích přímo démonizována – viz.středověké procesy s “čarodějnicemi”. Korunu tomu nasadil Sigmund Freud, který rovnou prohlásil klitoris za “nedovyvinutý penis” (jako perlu k tomu dodal, že – zjednodušeně řečeno – ženy psychicky trpí tím, že nemají penis) a celou ženskou klitoriální sexualitu nazval “perverzní neurozou” zatímco mužské libido prohlásil za primární. Tolik k představě “osvícené vědy 20.století”… Jistou poetickou osudovou spravedlností je pak fakt, že to byla žena – Freudova anglická obdivovatelka – která ho před začátkem 2.světové války pozvala do Anglie, aby ho zachránila před nastupující fašistickou diktaturou – protože Freud byl žid…

Autorky, stejně jako ženy na TED konferencích, proto upozorňují na fakt, že u žen nejsou reprodukce a sexuální vzrušení tak těsně propojeny jako u mužů. Ženy mohou dosáhnout neobyčejně silné sexuální extáze právě skrze “klitoriální milování” a to zcela bez dneska všude tolik vzývaného penetračního sexuálního spojení. Možná proto se západní kultura v minulosti tolik bála ženské sexuality? Možná proto byla ženská sexualita tak dlouho tabuizována, popírána a ženy byly zatlačovány do pasivní role “rodiček” dětí? A když se proti tomu bouřily, byl zde vždy po ruce “konečný argument” – je to vůle “Boha” – rozumějte Boha mužského pohlaví…

Stejně tak byla “vůle (mužského) Boha” prohlášena za odůvodnění amputace klitorisu (clitoridectomie), které je dosud prováděno mnoha mladým dívkám především v Africe obvykle za otřesných hygienických podmínek. Cílem této praktiky je přinutit ženy soustředit se pouze na reprodukci a znemožnit jim prožívání sexuální extáze.

Poslouchal jsem několik “TED talks” v nichž vystupovaly africké ženy, které se staly obětí této praktiky. Mluvily velice otevřeně o svých těžkých psychických a fyzických problémech, které je od té doby neustále pronásledují. Jedna z nich popsala rozhovor, který měla v dospělosti se svou matkou – když se dožadovala vysvětlení, proč jí něco tak hrozného způsobila, dozvěděla se cosi v tomto duchu – tahle jsi silnější, kdybych ti to nenechala udělat, tak by jsi měla sex s každým koho by jsi potkala…

Mimochodem, autorky upozorňují, že ani v “civilizované Evropě” nebyla situace o moc lepší – amputace klitorisu byla podle nich doporučována (a také prováděna) jako vhodná “léčba” u žen pro nemoci jako “přílišné sexuální libido”, “masturbace” či “šílenství” především ve Viktoriánské Anglii a to údajně ještě na přelomu 19. a 20.století…

Autorky přinášejí velice radikální shrnutí tzv. “základních hodnot” existující mužsky orientované kultury a takto vedle sebe postavené to velmi názorně ukazuje jak moc deformovaná naše civilazace kulturně a duchovně doopravdy je:

1. Svět byl stvořen Bohem mužského pohlaví

2. Existující společenské uspořádání a kultura byly vytvořeny převážně muži a pro muže a snahy změnit to byly hlavně v minulosti sankcionovány s odůvodněním, že (mužský) Bůh to tak ustanovil

3. Ženská sexualita byla prohlášena za podřadnou a degradována na pouhé rození dětí pro tento mužsky orientovaný svět

4. Společností (mužskou) byl zaujat postoj, že ženská sexualita je nezvladatelná a představuje až smrtelné nebezpečí pro mužské uspořádání světa a proto musí být potlačována

5. Bůh-muž tuto represi ženské sexuality schvaluje

Dohromady jde o dokonalý (bludný) kruh, ze kterého nejméně posledních 2000 let nebylo pro ženy úniku. Kamkoliv se na této planetě podíváte, tak veškeré instituce – náboženství, právo, vláda, ekonomika, armáda a společenské zvyky obecně – vznikly a velmi velmi dlouho fungovaly na těchto předpokladech.

Po 2.světové válce se tento bludný kruh útlaku žen přeci jen trochu uvolnil, ale 60.a 70.léta opět názorně ukázala, že situace se zdaleka tolik nezměnila – když se ženy začaly dožadovat rovnoprávnosti ve společnosti a finančním odměňování a samostatnosti v rozhodování o antikoncepci, potratech či péči o děti, okamžitě se ve sdělovacích prostředcích zvedla vlna mužské hysterie, že tyto požadavky jsou “nebezpečím pro naši civilizaci”…

Jak vidíte, kniha je to opravdu velice radikální. Bude mi potěšením nabídnout těm z vás kteří / které vydržíte toto čtení, další články o jejím obsahu a o mých úvahách nad ní…