Pojďme pokračovat v listování knihou “The Great Cosmic Mother: Rediscovering the Religion of the Earth” – jejími autorkami jsou 2 ženy – Monica Sjöö a Barbara Mor. Minule jsem začal probíral první kapitolu, která hned pěkně zostra načala téma utlačování žen a jejich přirozené sexuality mužsky orientovanou kulturou v posledních nejméně 2000 letech…

Mužsky dominantní společnost si k tomu účelu vytvořila mužsky dominantní náboženství, v němž všemu vládne jediný Bůh-muž, který se prostě objevil z ničeho, jako první stvořil muže-Adama, teprve z jeho žebra pak ženu-Evu a zavedl pravidla, která báječně vyhovovala mužské vládnoucí elitě a naopak byla velmi represivní vůči ženám. Byly zavedeny teze, že veškerá evoluce je záležitostí mužů – jsou vzýváni muži-lovci, muži-vynálezci, muži-dobyvatelé nových území atd. Ženám byla přisouzena podřadná role těch, které se maximálně mohou snažit držet krok s “mužskou dokonalostí” ale nic víc.

A fakta nehodící se do této “boho-mužské” idylky byla prostě cíleně ignorována. Např. antropologové zjistili, že dodnes u přírodních národů zhruba 75 až 80% potravy obstarávají ženy sběračky. Dá se tedy předpokládat, že i v minulosti to bylo podobné, protože přírodní národy nám uchovaly mnoho z minulosti lidstva. Čili ptejme se, jak by to asi dopadlo, kdyby přežití kmene a potažmo lidstva jako celku mělo po celou historii záležet jen na oněch údajně veleúspěšných mužích lovcích, kteří v představách historiků utloukají obrovité mamuty téměř čepicemi? Rozumějte – jde o představy mužů-historiků, kteří proseděli celý svůj život za různými psacími stoly či v knihovnách a archivech a dějiny jimi napsané se nejvíce ze všeho podobají pohádkám o statných a neporazitelných (a pro ženy neodolatelných) bohatýrech…

Do bohatýrských eposů se proto pochopitelně nehodily vědecké práce žen historiček a archeoložek. Jednou takovou vědkyní, jejíž práce rozhodně nebyla přijata bohatýrskými muži historiky nijak nadšeně, je jihoafrická archeoložka Gertrude Rachel Levy. V roce 1948 publikovala knihu “The Gate of Horn” (pozdější vydání v roce 1963 v USA mělo titul “Religious Conceptions of the Stone Age”).

Levy rozebírá symboliku nalezených skalních maleb, sošek apod. a ukazuje, že pravěké náboženské představy lidstva byly zaměřené na oslavu ženského plodivého principu a ženské sexuality. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? Že naopak “dobře víte”, že jeskyní malby ukazují “převážně lovecké výjevy”? A slyšeli jste už o tom, že existuje mnoho jeskynních maleb ukazující psychedelické obřady s halucinogenními houbami? Slyšeli jste o jeskynních výjevech zobrazujících sofistikované šamanské obřady? Asi moc ne, že? Pochopitelně, tyto “politicky a genderově nevhodné” historické artefakty jsou prostě ignorovány.

A to ještě máme štěstí, že v moderní době jsou “jen” ignorovány. To historikové 19.století se s tím tolik namazali – takový Jean-François Champollion, který rozluštit egyptské hieroglify, podle dochovaných zpráv bez milosti v Egyptě omlátil (tedy rozumějte zcela zničil) mnohé hieroglyfické nápisy – to je prosím historický fakt, který je možno najít v příslušné egyptologické literatuře. Jeho odůvodnění tohoto barbarského činu bylo opravdu “ryze vědecké” – prý chtěl, aby budoucí egyptologové čerpali pouze z jeho knih. Báječné, že? Že by ty nápisy obsahovaly cosi “genderově nevhodného”? Dnes už můžeme jen spekulovat…

Ale vraťme se zpět k práci jihoafrické archeoložky Gertrude Rachel Levy – dokazuje, že nejstarší božstva měla ženské pohlaví. Tedy že pravěcí lidé nevzývali všem tvrdě vládnoucího Boha-muže, ale naopak uctívali Bohyni-matku. Je pochopitelné, že taková tvrzení nemohla zůstat bez mužské odezvy – vyrojilo se mnoho prací mužů antropologů, kteří tyto nálezy odmítají jako “subjektivní”, “mytologické” a naopak se ze všech sil ohánějí “objektivní historií”, kterou podle nich je historie mužské evoluce.

V závěru první kapitoly knihy pak autorky velice odvážně otevírají otázku hlubšího pohledu na ženskou sexualitu a jeji funkci. Ukazují, že v celé přírodě je sexualita vždy spojena pouze a jen s reprodukcí ale u člověka ne. (Mimochodem, výzkumy delfínů také ukázaly, že tito tvorové se také páří – milují 🙂 – velice často pouze “pro radost ze sexu” – možná, že tedy mají s člověkem více společného než si chceme přiznat…)

Autorky uvádějí tyto 4 základní rozdíly lidské ženské sexuality od ostatních savců:

1. Estrální cyklus byl nahrazen cyklem menstruačním. Je to veliká změna, protože samičky savců uvolňují příslušné feromony, aby přitáhly samce, pouze v první a druhé druhé fázi estrálního cyklu. Ale zájem o kopulaci mají pouze ve druhé fázi, tedy během vlastní “říje”. V ostatních fázích cyklu samce odhání a během více či méně dlouhé klidové fáze nejeví o kopulaci naprosto žádný zájem. Lze tedy předpokládat, že sexuální extázi v nějaké zvířatům příslušné podobě, může samička zažít pouze ve druhé – plodné – fázi estrálního cyklu. Oproti tomu lidské ženy mohou díky klitorisu a hormonálnímu cyklu prožívat sexuální extázi v jakékoliv fázi menstruačního cyklu.

2. Rozvoj klitorisu u lidských žen a rozvoj pochvy výrazně posílily možnost sexuální rozkoše u lidských žen.

3. Sexuální poloha se změnila – místo sexu “ze zadu”, který můžeme vidět u ostatních primátů, se lidé milují nejpřirozeněji zepředu. Poloha zepředu znamená, že milování je delší a velmi osobní a stává se společným silným emocionálním prožitkem pro oba.

4. Rozvoj ňader jako další erotogenní zóny dále zvýšil prožitek extáze a intimity během milování zepředu.

Díky těmto změnám přestal mít u člověka sex čistě reprodukční význam. Naopak lidé se v naprosté většině případů milují prostě pro radost a extázi související s prožitkem. Což by bez výše uvedených evolučních změn v ženské sexualitě jinak nebylo možné.

A když se zamyslíme nad tezí, že lidská civilizace byla vytvořena muži lovci a dobyvateli? U přírodních národů stále znovu a znovu vidíme, že jádro “kmene” je tvořeno ženami sběračkami potravy, které pečují o děti, dokud tyto nedosáhnou samostatnosti, což nastane někdy po šestém roce jejich života. Strukturu společnosti u přírodních národů vytváří tedy ženy. Podobné je to např.ve sloním stádě – i tomu vládnou samice. U dalších zvířat je to také tak.

Opravdu si někdo myslí, že muži rituálně bojující o vzájemnou dominanci a hierarchii jsou schopni vytvořit dlouhodobě fungující společnost? K tomu bych měl osobní poznámku týkající se mé zkušenosti z firem v nichž jsem pracoval. NE – muži bojující o vzájemnou dominanci NEJSOU schopni dlouhodobě vytvářet ani fungující firmu. Uvažovat o tom, že by byli schopni vytvořit dlouhodobě fungující společnost je naivní nesmysl.

Opakovaně jsem sledoval, že úspěšnou firmu byli schopni dlouhodobě vytvářet a vést pouze muži, kteří se většinou nechovali “čistě maskulinně” naopak měli dosti zvýrazněné ženské složky osobnosti. A nebo firma fungovala díky ženám “v pozadí” – např. když se majitel firmy rozhodl, že on už se v životě napracoval dost a bude se nyní věnovat jen golfu (či koňům či automobilovému závodění atd.) a místo něj se firmy chopila jeho manželka…

Existují samozřejmě výjimky z pravidla, ale v naprosté většině případů jsem opakovaně zažíval, že “přemoudřelí, všeznalí, intelektuálně dominantní” muži, kteří se chovali k ostatním spolupracovníkům obvykle nevybíravě nadřazeně a vynucovali si nejvyšší příčky hierarchie a další výhody z toho plynoucí, vždy velmi vážně ohrožovali samotnou existenci firmy, případně ji během nedlouhé doby rovnou potopili…

Tolik tedy k první kapitole knihy “The Great Cosmic Mother”. Jestli jste moje články ještě ani nyní nezavrhli(y), tak se těším na setkání u dalšího pokračování…