Pojďme pokračovat v listování knihou “The Great Cosmic Mother: Rediscovering the Religion of the Earth” autorek Monica Sjöö a Barbara Mor. Autorky ve druhé kapitole načaly politická a ekonomická témata a proto pochopitelně nemohly opomenout zmínit tyto dva muže – Marxe a Engelse, protože velká část 20.století byla ovlivněna právě jejich názory.

Marx s Engelsem z dobových výzkumů věděli, že historické matriarchální komunity fungovaly na “komunistických” principech. Ale prosím nepodléhejte politickým náladám – slovo “komunismus” je odvozeno od slov “komunita” a “komuna”. Komuna je specifická forma komunity, v níž její členové obvykle sdílí majetek nebo aspoň jeho důležité části a velmi často také žijí v “kolektivních manželstvích”. Přesně takto fungovaly nejstarší lidské kultury založené na matriarchátu, ale kromě majetku a vztahů byly také spirituálně zaměřené a jejich spiritualita byla zaměřena na oslavu Velké Kosmické Matky.

Marx a Engels původní matriarchát ve svém díle zmínili, ale bohužel chápali dějiny jako ryze ekonomickou a politickou záležitost. Jako vývoj od “primitivního” komunitního matriarchátu lidí žijících v přírodních podmínkách k “vyspělé” městské ateistické patriarchální společnosti produkující blahobyt díky tovární průmyslové výrobě.

Ve svém chápání ekonomiky jako “boje společenských tříd” totiž mylně ztotožnili spiritualitu s organizovaným náboženstvím a proto zcela zavrhli spirituální otázky. Náboženství v kontextu své doby vnímali jako “opium lidstva”, jehož cílem bylo udržovat pracující vrstvu v “narkotické spokojenosti” nebo alespoň v “narkotické poslušnosti” navzdory všemu nespravedlivému utlačování, jemuž byla právě v jejich době vystavena.

Je jasné, že obzvláště na konci 19.století fungovalo oficiální náboženství přesně tímto způsobem. Patriarchální náboženství bylo cele zaměřeno na ospravedlňování majetku a privilegií úzké vládnoucí vrstvy a svou oficiální naukou, často velmi odlišnou od původních textů jimiž se zaštiťovalo, potlačovalo jakoukoliv přirozenou lidskou spiritualitu a také přirozenou sexualitu a nejvíce ze všeho práva žen.

Nicméně kromě oficiálního křesťanství existovaly v tehdejší společnosti i “alternativní” spirituální nauky jako theosofie či antroposofie, které naopak usilovaly o osvobození lidské spirituality od náboženských dogmat a ekonomického útlaku. V antroposofické literatuře jsem dokonce narazil na informaci, že je s podivem, že se Marx tolik držel materialismu, když mezi jeho nejbližšími příbuznými bylo několik aktivních stoupenců antroposofie. Ale to už tak někdy bývá…

Bohužel nepochopení rozdílu mezi osobní spiritualitou a organizovaným náboženstvím způsobilo, že Marx s Engelsem považovali veškerá spirituální témata za klam a nástroj manipulace s lidmi a drželi se proto důsledně pouze materialistické doktríny.

Jejich pozdější stoupenci, kteří se rozhodli uvést ideje komunismu do praxe, pak dohnali celou záležitost do ještě větších extrémů. Ve své snaze osvobodit lidi od náboženského útlaku, se země, v nichž vládly komunistické strany, staly extrémně ateistickými a snažily se potlačovat jakoukoliv lidskou spiritualitu. Tak se stalo, že takto vyhroceně aplikované myšlenky Marxe a Engelse vedly k bezduché materialistické společnosti, v níž se paradoxně církev, která byla dříve symbolem útlaku, najednou stala ochranitelkou alespoň jisté formy spirituality.

Tím, že Marx s Engelsem vyškrtli spiritualitu ze svého seznamu lidských potřeb, zbyl jim jeden jediný smysl lidských dějin – neustálé zvyšování výroby a spotřeby – a cokoliv co nesouviselo přímo a výhradně s výrobou a spotřebou bylo prohlášeno za přežilé, iluzorní apod. Došlo tak ke tragikomické situaci – marxismus, který se snažil lidi osvobodit z pout ekonomického útlaku je uvrhnul do zcela bezduchého výrobně-spotřebního materialismu, tj. zcela je podřídil pouze a jen ekonomice a také je zcela odřízl od jakéhokoliv prožívání kontaktu s vyššími energiemi a vyšším smyslem existence.

V podstatě se tak marxismus stal dokonalým vyvrcholením patriarchálních snah posledních staletí. Vše se stalo přísně racionální a odloučenost od spirituality dovedla lidi k extrémnímu individualismu, což se nedalo změnit ani masovými akcemi typu prvomájových průvodů. A dřívější útlak ze strany církve byl nakonec nahrazen útlakem policejního státu a jediné vládnoucí politické strany….

Autorky dále zmiňují rakouského lékaře a psychoanalytika Wilhelma Reicha, který ve 30.letech 20.století zveřejnil knihu “The Mass Psychology of Fascism”. V knize nastínil souvislosti nástupu nacismu a poukázal také na to, že marxisté ve své úzké zaměřenosti na ekonomiku a třídní boj nebyli schopni předvídat k čemu nacistická ideologie povede. Ukazoval také, že patriarchální maskulinní společnost, která utlačuje ženy a popírá přirozenou sexualitu, zákonitě vede ke vzniku fašistické ideologie.

Dokládal, že fašismus je přímým vyvrcholení hierarchizované patriarchální společnosti, v niž vládne útlak a vykořisťování, jehož obětí jsou nejčastěji právě ženy. Upozorňoval také, že v jeho době převládající mužskou sexuální fantazií byla touha znásilnit ženu. Tyto násilnické maskulinní touhy po naprosté sexuální dominanci pak přímo vyústily v krvavá jatka druhé světové války…

Za tyto své myšlenky byl Reich pochopitelně tvrdě zavržen jak marxisty tak fašisty a Freud ho vyloučil ze své psychoanalytické společnosti, protože byl to koneckonců právě Freud, kdo ve 20.století nejvíce napadal ženskou sexualitu a na nejvyšší piedestal stavěl zidealizovanou představu mužské sexuality…

Reichovo volání po nápravě, po nastolení větší rovnoprávnosti pro ženy a přiznání jejich důležité role v dějinách, tak bylo na dlouho umlčeno, protože společnost v níž žil, byla založená právě na represivním hierarchickém patriarchátu.

V této všeobecná náladě doby byl patriarchální společenský systém prohlašován za “nejvyspělejší” a na původní matriarchát bylo pohlíženo jako na “primitivní barbarství”. Převládl názor, že celé dějiny lidstva vrcholí právě vládou muže, který organizuje průmyslovou tovární produkci blahobytu jako nejvyšší dějinné dosažení. Jakákoliv společnost, která nerozvinula průmyslovou produkci byla tak automaticky chápána jako “zaostalá”…

Teprve v 60.letech se začalo mnohem svobodněji mluvit o archeologických nálezech ukazujících, že matriarchální společnosti etruské, egyptské či krétské kultury byly na svou dobu neobyčejně vyspělé. Koneckonců jejich umělecká díla obdivujeme dodnes a stále hledáme inspiraci i v jejich spirituálních hodnotách – protože právě umění a spiritualita jsou tím co nejvíce chybí naší “vyspělé průmyslové civilizaci”…