V běžné řeči stále používáme mnoho slov, která mají mnohem zajímavější kořeny než si často vůbec dovedeme představit. A také zároveň svědčí o tom, že i minulost lidstva byla zajímavější, než jak je nám dnes vysvětlována.

Jedním takovým příkladem je notoricky známé slovo “entusiasmus”, které dnes již chápeme zcela automaticky ve významu nadšení pro něco a nebo někdy až v poněkud pejorativním významu jako označení pro člověka, který se věnuje něčemu, co by ostatní nedělali, protože je to nevděčné nebo nevýhodné.

Ale původ tohoto slova svědčí o tom, že dříve mělo spojitost se změněnými stavy vědomí. Protože slovo entusiasmus je odvozen z řeckého výrazu “enthúsios”, což znamená “naplněný božským vědomím”. Podle Wikipedie dokonce existovala náboženská sekta, která sama sebe označovala názvem “Entusiasté” a ti se snažili neustálými modlitbami a askezí dosahovat “inspirace Duchem Svatým”, tj. “božských” stavů vědomí.

Tyto změněné stavy vědomí byly vždy přisuzovány jasnovidcům, prorokům či věštkyním. Proto tito lidé byli vždy vpravdě “entuziasté” v původní významu toho slova – tedy lidé naplnění božským vědomím. Bohužel v posledních několika staletích, kdy ve společnosti začal dominovat materialismus v mnoha jeho podobách, se objevila snaha dát slovu pejorativní význam a potřít tak jeho původní smysl.

A mimochodem, podobné je to se slovem “extáze” – pochází z řeckého slova ἔκστασις [ékstasis] a v původním významu označuje stav vystoupení z těla, stav nevnímání okolí svými smysly, stav “svatého vytržení” apod.