Pokračuji v cyklu článků, k nimž mě inspirovala kniha “The Great Cosmic Mother: Rediscovering the Religion of the Earth” autorek Monica Sjöö a Barbara Mor. Další kapitola se jmenuje “první řeč”. Ale trochu se obávám, že pro některé mužské čtenáře bude její obsah obtížně uchopitelný. Na druhou stranu, pánové, pokud bychom to pochopení opravdu bytostně prožili, otevřelo by nám to úplně jiný pohled na realitu…

Autorky hovoří o tom, že první jazyk, první komunikace mluveným slovem, kterou rozvinuly ženy v minulosti, se velmi lišila od toho, co známe dnes. Dnešní způsob komunikace je založený na myšlení odděleném od objektu o němž mluvíme. Nazýváme ho obvykle objektivní, racionální či též vědecké myšlení nebo též myšlení typu “subjekt – objekt”. Čili já “subjekt” se snažím pokud možno “objektivně” popsat “objekt” o němž mluvím. Jsem od objektu oddělen a při popisu používám takové výrazy a zdůrazňuji takové vlastnosti objektu, o nichž se domnívám, že je druhý člověk vnímá stejně. Tomu pak říkáme “objektivní realita”…

Celá naše západní kultura stojí na tomto způsobu myšlení – jsme oddělení od ostatních lidí i objektů – a popisujeme je, či vyslovujeme svoje názory o nich. A považujeme to za normální – být oddělen – všichni kolem nás jsou na tom přece stejně a nebo se alespoň tak tváří. Akorát sem tam můžeme, nejčastěji někde v přírodě – na horách, na mořské pláži, v lese – potkat někoho, nejčastěji ženu, na níž náhle vidíme, že ona “prožívá” dané místo tak nejvíc celou svou bytostí, jak je jen schopna. Nepopisuje, nepozoruje, neposuzuje, ale prostě naplno prožívá – celým svým tělem, vědomím, city, duší….

Tento způsob vnímání reality je ženám přirozený již od samých počátků lidského rodu. Ženy jsou naprosto přirozeně propojeny svým prožíváním se svým okolím, takže jsou schopny svou intuicí (instinktem) zachytit mnoho informací, které jsou mužům s jejich izolovaným logickým myšlením obvykle nedostupné.

Je příznačné, že patriarchální společnost se snaží toto ženské “celobytostné” prožívání reality potírat a vyžaduje po ženách, aby se držely “objektivní logiky”. Tj. aby popíraly svou přirozenou ženskou schopnost prožívat sebe v propojení s celkem. Ženy jsou společností nuceny uzavírat své nitro a izolovat se a je po nich požadováno, aby přemýšlely stejně odděleně od reality jako muži.

Vede to pak k tomu, že se ženy chovají nežensky, chladně, jako “mužatky”. Navíc je patriarchální společnost nutí, aby nijak neprojevovaly navenek svůj přirozený ženský cyklus a tedy ani přirozené “střídání nálad”, které s ním nezbytně souvisí. Přirozené emoce se tak pomalu vytrácejí z našeho běžného života, vzniká začarovaný kruh v němž se všichni pod tlakem všech ostatních snaží chovat co nejvíce chladně racionálně.

A emoce si dovolíme pouze při sledování nějakého filmu – kde jak dobře víme, herci emoce většinou předstírají, čili opět to nejsou přirozené emoce… Přirozené emoce v dnešní společnosti postupně stále více a více degradují. Vše se stává co nejvíce chladné (bez emocí), účelné a “objektivní”. A pak se divíme, že moderní umění už není tak úchvatné, jako bylo dřív. Proto mnozí tolik obdivujeme například úžasná umělecká díla renesance, protože z nich doslova sálá “prožitek”, který do něj autor vtělil…

Patriarchální společnost v podstatě dovoluje jedinou možnost, kdy lidé doopravdy mohou projevovat své emoce – a to jsou oslavy pod vlivem alkoholu. Pod vlivem alkoholu si lidé dovolí uvolnit své emoce, ale zároveň se později tváří, jako že za to “mohl alkohol”.

K tomu bych měl ještě jedno poznámku – rozvinu to někdy jindy, ale alkohol je droga “posilující ego”, alkohol – i podle výsledků z magnetické rezonance – lidi ještě více odděluje od vnímání okolí. A tím, že posílí jejich pocit egoistické sebejistoty pak způsobuje, že lidé pod jeho vlivem “dělají hlouposti” – tj.jednají zcela bez ohledu na okolí…

Společnost matriarchální preferovala a používala přesně opačný pól myšlení – převládalo intuitivní citové ženské prožívání celku. Jak jsem již uvedl v části pojednávající o rozdílech mezi mužským a ženským mozkem, pro ženu je přirozené myšlení (a prožívání) širokých souvislostí.

Mimochodem – proto také alkohol devastuje ženy mnohem více než muže – protože pro ně je “oddělení od celku” pod jeho vlivem velice škodlivé, protože narušuje samou jejich “esenciální podstatu”.

Z toho usuzuji, že v matriarchální kultuře se alkoholu neholdovalo, naopak že je to “vynález” patriarchální kultury. Naopak matriarchální kultury zřejmě konaly obřady s rostlinami, které ještě více rozšiřují vědomí a umožňují ještě dokonalejší prožívání propojení s celkem. Ale o tom bude řeč jindy a vyžaduje to větší vysvětlení, protože právě tyto látky “rozšiřující vědomí” jsou současnou patriarchální kulturou nejvíce démonizovány…

Naše současná moderní společnost již tolik trpí tímto “objektivním” racionálním myšlením odděleným od celku, že se již začínají ozývat hlasy z řad více intuitivně zaměřených mužů, kteří varují před tím, že další rozvíjení toho směru povede jen ke stále větším a větším problémům. Snaží se proto prosazovat nový způsob pohledu na realitu a nový způsob uvažování, který v angličtině dostal název “poetic thinking”.

Překlad tohoto názvu do češtiny ale není snadný. Použijeme-li první výraz ze slovníku, dostaneme “básnické myšlení”. Je to sice přesně ono, protože básníci rovněž “přemýšlejí” prožitkově a tyto prožitky se pak snaží vtělit do slov, ale pro “moderního” člověka už jsou básně většinou nepochopitelné – právě kvůli té jeho “objektivní” oddělenosti od celku. “Moderní” člověk už při čtení básní starších autorů nedokáže zopakovat onen prožitek, který měl básník.

Další možnost jak přeložit “poetic thinking” je “kreativní myšlení”, ale to je výraz v dnešní době už velice zprofanovaný. Kdekdo se dnes v životopise při ucházení se o zaměstnání holedbá tím, že je schopen přemýšlet “kreativně”, takže se z toho stala už poměrně prázdná fráze… Proto se já osobně přikláním spíše k překladu “prožitkové myšlení”, protože to je nejblíže tomu “co tím chtěl básník říci”… 🙂

Ale tohle “poetic thinking” čili “prožitkové myšlení” není vůbec nic nového pod Sluncem. Je to přesně ten způsob myšlení v propojení s celkem, který byl naprosto běžný v matriarchálních kulturách. A je také naprosto přirozený pro ženy – jen kdyby je muži nenutili “zchlapovatět” a používat velice omezený a od celku odtržený způsob přemýšlení, na než jsou mnozí muži ve svém nepochopení tak hrdí…

Ženy v minulosti, v dobách, kdy na planetě nevládlo tak třeskutě objektivní racionální mužské myšlení, tedy naprosto přirozeně prožívaly celou svou bytostí, celou svou existencí, jednotu s přírodou, vesmírem, vším co existuje. Proto také řeč, kterou ženy postupně vytvořily, byla založená přesně na tomto prožívání a byla tudíž velmi symblická, metaforická a jejím účelem bylo vést ostatní k prožitku. Byla to tedy také vpravdě “spirituální řeč” v tom nejhlubším slova smyslu – tj.řeč založená na “prožitku v duchu, v duši”…

Mimochodem – znamená to také, že pokud Ježíš podle Bible používal při komunikaci s ostatními formu příběhů a metafor, pak nejspíše mluvil převážně k ženám a nebo k více intuitivně zaměřeným mužům. Protože je tím vedl k prožitku, k hlubokému procítění toho, co chtěl sdělit. A zde je výraz “sdělit” mnohem více na místě, než výraz “říci”. Protože slovo “sdělit” evokuje snahu “podělit” se o prožitek… Proto také dnešní snahy rozebírat “slovo Boží” přísně logicky “slovo od slova” nevedou k ničemu, pouze ke zmatku ve výkladech. “Vykladači” (většinou muži) totiž nějak nechápou, že tato “sdělení” je nutno prožít a nikoliv logicky analyzovat…

V této souvislosti také stojí za zmínku, že všechny duchovní směry volají po “sjednocení s celkem”, po uvědomění si “já jsem vše co jest” apod. A adepti těchto směrů pak o toto prožívání sjednocení usilují, cvičí ho, snaží se ho prožít v meditaci…. Ale pro ženy, které nepodlehly tlaku patriarchální společnosti, je tento způsob “celobytostného” prožívání, celobytostného propojení se vší existencí, naprosto přirozeným způsobem jejich bytí…

Avšak dnešní muži-”adepti spirituálních učení” se tváří (a chovají) v tom duchu, jako že ženy jsou “méně duchovní” než muži… Přijde mi to úsměvné i smutné zároveň – zdá se mi, že to nejsilněji ukazuje, jak velice dnes muži nechápou pravou podstatu žen a jak moc jsme se vzdálili od přirozeného stavu věcí…

Tohle neustálé celobytostné prožívání sebe v propojení s celkem také mělo ten “důsledek”, že matriarchální kultura chápala celou existenci a všechny činnosti naprosto přirozeně v jejich spirituálním kontextu. Spiritualita je při tomto způsobu vnímání integrální součástí bytí a tudíž nikoho ani nenapadlo oddělovat “praktické” činnosti od spirituality. A protože “celobytostné” prožívání bylo tehdy “normou”, byli i tehdejší mužové mnohem více intuitivní a mnohem více než dnes vnímali sebe jako součást celku…

Když ale svět ovládla patriarchální kultura, způsob myšlení se postupně změnil a u mužů se prohloubilo oddělené úzce zaměřené logické myšlení. Protože ale muži nejsou v tomto způsobu myšlení schopni vnímat mnoho souvislostí najednou, tak se specializovali a kvůli tomu také oddělili “praktický život” od spirituality.

A jako by to nestačilo, kvůli své oddělenosti od celku většina z nich nebyla schopna prožívat spiritualitu v její hlubinné podstatě a tak vytvořili “náboženství”. Z hlubokého “prožitku božství” se přešlo k “uctívání Boha”. A když pak takové náboženství zakázalo ženám vykonávat roli kněží a naopak omezilo tento úřad pouze a jen na muže, bylo – jak se říká – definitivně “vymalováno”. Bůh je v takovém náboženství kdesi hodně daleko a bez kněží se s ním nedomluvíte…

“Poetic thinking” čili “prožitkové myšlení” se nedrží přísné logiky a není chyceno do pasti dualismu. Subjekt a objekt v něm splývají v jeden holistický celek. A stejně tak se stírá rozdíl mezi “mým já” a “těmi ostatními”. Proto matriarchální kultura nutně musela fungovat na principech sdílení majetku a sdílení zdrojů a také neměla žádný zásadní důvod přikládat takový význam “písemným záznamům” jak to známe z dnešní patriarchální kultury. Pokud je celá existence vaší “velkou knihou” z níž můžete “prožívat” vše co potřebujete vědět, pak nepotřebujete nic složitě sepisovat a později nutit ostatní, aby se tím řídili. Všechny “přirozené zákony” apod. prostě neustále máte v sobě díky tomuto prožívání – a hádání se o “liteře” zákona či nějakého “svatého písma” je pak zbytečné a vlastně směšné…