Tohle téma asi kdekdo zná z vlastní sportovní zkušenosti, ale přesto nebo právě proto bych to tady chtěl zmínit. Protože to ukazuje, že psychedelickou zkušenost má vlastně velmi mnoho lidí, a mnozí ani netuší, že jde o “psychedelickou zkušenost”…

Runner’s high je krásný anglický termín, do češtiny prakticky nepřeložitelný, který popisuje psychedelickou euforii, jež se dostavuje při běhání, veslování a podobných sportech, při nichž hraje zásadní roli intenzivní zrychlené dýchání. Mimochodem i R.E.M. fáze spánku se projevuje velmi podobně…

A komu teď naskakuje do mysli výraz “holotropní dýchání”, ten(ta) má úplnou pravdu – stejný stav nastává i při terapii holotropního dýchání. (Vtipné v této souvislosti je, že v Česku existuje mnoho odsuzovatelů holotropního dýchání, kteří obvykle vůbec netuší, že odsuzují něco, co jim přijde jako zcela správně, pokud to zažijí při sportování a nebo při R.E.M. spánku.)

V anglické Wikipedii ( https://en.m.wikipedia.org/…/Neurobiological_effects_of_phy… ) je podrobný popis tohoto stavu, při němž se do mozku vyplavují endorfiny, endokanabidioly a fenyletylamin – tedy narkotické látky produkované naším tělem. A účinky jsou pak totožné se slabou psychedelickou journey. A ještě bych si troufnul odhadnout, že kdyby bylo možno běžce strčit do tomografu, zjistili bychom i snížení průtoku tzv. klidovou sítí mozku (default mode network), která je zodpovědná za náš pocit ega. Ke stejnému snížení průtoku krve touto sítí totiž dochází i při požití psychedelik, i při R.E.M. spánku a i při holotropním dýchání… a nebo i při silné meditaci… 🙂

V této souvislosti je také vtipné, že západní kultura se snaží pěstovat kult sportu – hlavně kult běhání – a zároveň do nedávna radikálně odsuzovala psychedelika. A přitom z pohledu chemie mozku je to téměř totéž….