Až do nedávna se vůbec nevědělo, jak vlastně psychedelika v mozku působí. To už dnes naštěstí neplatí, protože dnes již umíme skenovat aktivitu mozkových buněk diky magnetické rezonanci (MRI) a podobným metodám. Průlomové výzkumy v tomto směru provádí Robin Carhart-Harris na Imperial College v Londýně – získal výsledky, které zcela změnily naše názory.

V posledních letech se tak zdá, že právě prožíváme zásadní změnu paradigmatu v neurologii. Všechno to začalo v roce 2001, kdy byla v lidském mozku objevena tak zvaná “klidová síť” (default mode network, DMN). Její aktivita úzce souvisí s tím, jak prožíváme své “ego”.

Tato síť je nejvíce aktivní ve chvílích, kdy se nesoustředíme na žádný úkol (tj. jsme v klidu – proto klidová síť) a je zodpovědná za naše opakované myšlenky na to co jsme prožili – ať už pozitivní nebo negativní, případně za neustálé “omílání” nadějí či strachů týkajících se budoucnosti. Čím je síť aktivnější, tím silnější ego prožíváme a naopak. Silná aktivita této sítě vede k depresím a dalším podobným psychickým problémům, slabá aktivita naopak vyvolává stavy odosobnění.

Skeny ukázaly, že psychedelika snižují průtok krve a aktivitu v důležitých částech klidové sítě a adekvátně tomu se tak utlumuje náš pocit ega. Se zvyšující se dávkou může dojít až k takovému poklesu aktivity základní sítě, že člověk začne prožívat pocit odosobnění. Snížení aktivity klidové sítě také vede k intenzivnějšímu přijímání smyslových vjemů z okolí.

Výsledky tedy v zásadě potvrdily, že spisovatel Aldous Huxley měl pravdu, když říkal, že mozek je spíš filtr, který nás odděluje od záplavy informací z okolí. Uvedl to ve své dnes již legendární knize “Brány vnímání” (The doors of perception), kde popisuje svůj první trip na meskalinu. Je to bez nadsázky kniha, která nasměrovala celou psychedelickou kulturu 50. a 60.let, protože Huxley ukázal, že trip může mít silnou estetickou a mystickou kvalitu. Do té doby vědci hledali v psychedelikách spíše model pro psychozy a schizofrenii…

Ale výzkumy stále pokračují, takže dnes již víme, že nejen psychedelika, ale také holotropní dýchání, silná správně provedená meditace a také R.E.M. spánek se sny mají totožný účinek – utlumují aktivitu klidové sítě a tak oslabují naše prožívání pocitu ega. Zároveň s oslabením aktivity klidové sítě (ega) do našeho vědomí začnou pronikat myšlenky z podvědomí, které klidová síť (ego) za normálního stavu obvykle tlumí až zcela blokuje.

Ukazuje se tedy, že klidová síť (ego) tvoří jakousi “přepážku” mezi vědomím a podvědomím, resp. nadvědomím. A jak se zdá, různé techniky ovlivňování vědomí vedou k podobnému výsledku. Jak meditace, tak i psychedelika či holotropní dýchání utlumují aktivitu ega a tím otevírají našemu vědomí přístup k podvědomí, resp. nadvědomí a prožívání jednoty s celkem.

Jistě není žádným překvapením, že na tomto poli se střetávají různé názory na to co je “dobře” a co “špatně” – jedni vyzdvyhují tradiční meditaci a zavrhují vše ostatní, jiní naopak. Tradiční “pravda někde uprostřed” jak se zdá teprve čeká na své docenění v této oblasti…

http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-kysely.php?itemid=34248