Jak jsem už psal, před pár dny (16.11.) by velký propagátor psychedelik Terence McKenna oslavil 73.narozeniny. Bylo o něm napsáno velmi mnoho, existují stovky nahrávek jeho přednášek, Terence o svých prožitcích z tripů hovořil mnohokrát. Existuje ale jeden psychedelický prožitek, o kterém Terence nerad mluvil a který zcela zásadně ovlivnil jeho život.

Někdy v roce 1988 (nebo 1989 – informace se neshodnou ani v tomto) Terence údajně prožil vůbec nejhorší trip svého života. Trip byl prý tak šílený, že po něm nějakou dobu vůbec psychedelika nepoužíval a později dělal už jen občasné malé tripy nebo kouřil cannabis, ale úplně prý přestal brát pravidelné velké dávky psychedelik. A dokonce prý na nějakou dobu úplně přestal používat “houbičky” a jen občas si dal čistý psilocybin.

Tento jeho prožitek je dodnes zahalený tajemstvím a zřejmě to tak už zůstane, protože i jeho bratr Dennis McKenna se nakonec rozhodl nic o této události nezveřejňovat. Původně prý chtěl tomuto tématu věnovat prostor ve své knize “The Brotherhood Of The Screaming Abyss”, ale nakonec zamýšlenou kapitolu z knihy odstranil. Takže dnes je možno na webu najít pouze spekulace a pár útržkovitých informací.

Dennis McKenna v různých rozhovorech na webu používá jen opatrné formulace jako – “Terence v určitém období přestal pravidelně užívat velké dávky psychedelik a prošel si velkou životní krizí, při níž zpochybňoval úplně všechno ve svém životě.”

Terencova bývalá manželka Kat se prý o tom vyjádřila takto:

Stalo se to, když jsme nějaký čas žili na Velkém ostrově na Hawaii. Terence měl trip na “houbičkách”. Tenhle trip byl ale pro Terence absolutně děsivý. Z nějakého důvodu se “houbičky” obrátily proti němu. On “houbičkám” důvěřoval, znal je, byly jeho spojenci a učitelé. Ale tenhle trip ho uvrhl do propasti naprostého existenciálního zoufalství. Terence stále opakoval – “nic nemá smysl, vůbec nic nemá smysl – existence, vědomí, vesmír – vůbec nic nemá žádný smysl…“

Terence se pak k tomuto prožitku několikrát krátce vyjádřil na přednáškách, ale v zásadě neposkytl mnoho informací. Z jeho výroků se zdá vyplývat, že se zřejmě v “temných hlubinách duše” setkal s jakousi velmi negativní entitou, která ho vyzvala, aby čelil skutečné temnotě a snažil se najít nějaký smysl v této temnotě.

Terence se pak prý velmi obával jakýchkoliv větších dávek psychedelik a zřejmě se z tohoto prožitku až do konce svého života úplně nevzpamatoval. Na druhou stranu pak ale po tomto prožitku dával najevo daleko větší pokoru než dříve a jak se později vyjádřil Paul Stamets – “Terence byl ke konci svého života báječný, dokázal si udělat krásnou legraci sám se sebe, měl jsem ho hodně rád”… Takže zřejmě i případě Terence platilo, že velmi špatný trip – pokud ho člověk přežije – je právě ten prožitek ze kterého se může naučit úplně nejvíc…

http://www.mckennite.com/articles/badtrip