V poslední době se hodně mluví o tak zvaném “spirituálním bypassu”. Hodně stručně řečeno je to tendence vyhýbat se řešení nevyřešených emocionálních či psychologických problémů či uhýbání od zodpovědnosti pod záminkou “být pozitivní”, “být spirituální” apod. Dotyčný se obvykle cítí být “jiný” či “více spirituální” než jeho okolí a cíleně vyhledává různé aktivity, které podle něj dále zvyšují jeho spiritualitu. Bylo o tom napsáno dost článků a knih a natočeno hodně videí na youtube a autoři – někteří s jistou ne příliš skrývanou nařazeností – radí oněm “spirituálně bajpásujícím nešťastníkům”, jak z téhle situace ven.

Existuje také výraz “psychedelický bypass”, který popisuje něco podobného u psychonautů. Spirituala a psychedelika spolu často natolik souvisí, že vlastně jde spíše jen “chemickou formu” téhož. Dotyčný psychonaut pak obvykle “bajpásuje” tripováním a vyhledáváním aktivit souvisejícím s “psychedelickým stylem života”, což podle něj dále zvyšuje jeho “psychedelickou spiritualitu”.

Fajn, je to jistě všechno pravda, a také jsem si něčím takovým prošel a moje období “osvíceného spočívání v nadhledu na věcmi všedními” pak rázně ukončily potřeby praktického života a nutnost “chcá-nechcá” jim čelit. Nebylo to právě příjemné, bylo to jako skok z krásného snu do opravdu špatného tripu. Jenže díky této zkušenosti jsem si začal více všímat toho, že úplně stejné “bajpásování” existuje v mnoha jiných podobách – zdaleka ne jen ve spirituálně-psychedelické oblasti.

Problém je spíše v tom, že spiritualita je natolik cizí naší dnešní konzumní materialistické společnosti, že zde vnímáme největší rozpor. Naopak jiné formy “bajpásování” považuje naše kultura za přijatelné a leckteré dokonce za žádoucí.

Takže – podle mého názoru – úplně stejně může člověk “bajpásovat” věnujíc se urputně aktivně nějaké jiné činnosti, kvůli které se začne cítit jako “jiný a nejspíš lepší” než jeho okolí. Platí to pro sport, platí to pro uměleckou činnost, ale platí to také i pro zaměstnání a podnikání.

Viděl jsem mnoho lidí, kteří se “vyhýbali řešení svých nevyřešených emocionálních či psychologických problémů či uhýbání od zodpovědnosti každodenního života” pod záminkou důležitosti jejich práce, případně s cílem co nejvíce zbohatnout na podnikání. A chovali se přitom naprosto stejně jako jejich “spirituálně bajpásující” sousedé. Podobně rozzářené oči, podobné udržování se pouze v rámci jejich aktivit a z toho plynoucí podobně úzce zaměřené vidění světa, podobné vyhledávání akcí, na nichž se potkávali s podobně “bajpásujícími” lidmi. Setkání podnikatelů diskutujících o start-up-ech se velmi podobá spirituálním workshopům – ale chápu, že obě strany toto srovnání budou nejspíš odmítat, protože se obvykle navzájem vnímají spíše jako dva neslučitelné protipóly.

Já mám ale dojem, že by bylo potřeba začít mluvit také o “podnikatelském bypassu”, “workohlickém bypassu”, ostatně i konzumerismus je asi něco podobného, tož přidejme též “konzumérský šopovací bypass”. Chování všech těch lidí je ve své podstatě úplně stejné a řekl bych, že i chemie mozku je v takových případech podobná až stejná. A i tihle lidé pak v určitém okamžiku rovněž musí chtíc nechtíc začít čelit problémům, které tímto způsobem odsouvali a ignorovali. Takže stejné rady, kterými leckteří autoři zahrnují “spirituální bajpásovače” by se podle mě měly začít dávat i výše zmíněným workoholikům, věčně zaneprázdněným podnikatelům a chronickým šopovačům.

A tak mě tak napadá, že já teď vlastně “bajpásuju” psaním těchto textů. 🙂 Tož vám přeju příjemné bajpásování při jejich čtení. 🙂 Začínám mít dojem, že celá naše civilizace je jeden velký “bypass” ze kterého se jednoho dne budeme muset probudit a nebude to právě příjemné…

https://www.learnreligions.com/spiritual-bypassing-449505