Ačkoliv by to třeba mohlo vypadat, že tímhle textem poněkud odbočuju od čistě psychedelicky zaměřených povídání, tak pro mně toto téma s psychedeliky naprosto zásadně souvisí.

Velice mě zaujaly ty dvě koláže, které tu postli Milo a Ondřej (míněno forum “Psychedelické Česko”) a musím říct, že jsem si je opravdu užil – protože je z nich cítit síla vnitřního prožitku. Takže velmi dobře chápu jejich vztah k těmto dílům a oceňuji, že měli odvahu je zveřejnit a děkuji jim za to. Protože tím zároveň zveřejňují i něco ze svého nitra.

Zároveň ale chápu i ty, kteří cítili potřebu vyjádřit opačný názor – ostatně moje žena Kateřina Machytková – je malířka a maluje hlavně abstraktní prožitkové obrazy podle svých zážitků z rozšířeného vědomí a taky už jsem jí párkrát řekl na rovinu, že mi nějaký obraz přišel špatný. Ve smyslu, že její tvorbu vystavenou na veřejnosti budou lidé posuzovat spíše v rámci současného chápání “krásna” a “umění”. Týkalo se to obrazů, z nichž byla cítit bezradnost vyjádření… A tak ona ho pak na chvíli odložila a později, s většími zkušenostmi z dalších prožitků se k němu vrátila a vždy z něj vzniklo nové dílo, které posunulo její tvorbu zase o kus dál…

Nad tím vším jsem rozjímal a schválně jsem se zeptal “strejdy Googla”, cože to vlastně podle něj je “umění”. A dočetl jsem se, že umění jsou “díla různého druhu, vytvořená umělcem s cílem aby buď byla krásná a nebo aby vyjadřovala důležité myšlenky, pocity či prožitky”.

Ona ta definice je trošičku matoucí, ale v zásadě tedy umění – tak jak já ho vnitřně prožívám – je nějaká forma sdělení pocitů a prožitků od autora směrem k divákovi. Protože i “krásno” je vlastně sdělený prožitek vznešených a pozitivních energií. Pokud se to ale moc “přesladí” nebo je to moc podbízivé a nebo je to něco, co se nehodí do současné doby, tak pak máme tendenci nazvat to “kýčem”. Ale i to je individuální. Každý chápe jako “kýč” něco trochu jiného.

Čas od času se dívám na různé příklady “kýčů” a je to fascinující – protože v každém je schovaný nějaký příběh. Není to sice prožitek “krásna” tak jak ho momentálně chápeme, ale je to něco jako mandala vytvořená po holotropním dýchání pro integraci prožitku.

Některé “kýče” v sobě nejspíše skrývají vzpomínky na prožitky z minulých životů, které je dnes už těžké plně pochopit, protože doba se zcela zásadně změnila a změnily se i symboly, které dnes chápeme jako “cool”. Jiné “kýče” nejspíš vyjadřují potlačené náboženské myšlenky, které autor asi pod vlivem masových sdělovacích prostředků vyjádřil ve formě falešného pozlátka světa celebrit apod.

Kdo jste se zúčastnili nějakého workshopu holotropního dýchání určitě víte, že poslední den akce probíhá v rámci integrace kreslení mandal či vytváření uměleckých kompozicí podle vlastního uvážení, jejichž cílem je nějakým způsobem zviditelnit prožitek.

A že mnoho těch mandal je naprosto “nevýtvarných”? Ano, ale o to tu nejde. Jde tu o vyjádření se, o uvolnění toho, co je v nitru a co potřebuje ven. Ostatně zpěvačka Hana Hegerová občas v rozhovorech říkala – “tvořte, když cítíte přetlak”. A pak dodávala něco v tom smyslu, že jen tak to bude opravdové. Že to možná někteří lidé neocení, ale jiní naopak ano…

A přesně k tomu jsou ty “post-tripové” mandaly určeny – aby člověk vyjádřil přetlak svých vnitřních pocitů. A některé jsou i opravdu děsivé. Už tu byl v jiném příspěvku zmíněn švýcarský malíř Hans Ruedi Giger – https://www.hrgigermuseum.com/ – a jeho naprosto děsivá temná tvorba, kterou ne každý může… To je už opravdu extrém. Ale třeba Stan Grof je z jeho tvorby naprosto unešen a opakuje lidem, že vyjádřit takové temné prožitky je velice důležité. Jako jiný příklad – ne tak děsivý formou provedení jako u Gigra, ale neméně silný obsahem – bych tu chtěl poukázat na 2 pasáže z přednášky, kterou v září 2017 přednesla Brigitte Grof – současná manželka Stana Grofa – na Mezinárodní transpersonální konferenci v Praze.

Přednáška se jmenuje “Images from Hidden Worlds” The Inner Journey and Holotropic Art a můžete si ji poslechnout na tomto odkazu – https://slideslive.ch/…/images-from-hidden-worlds-the-inner…

Mezi časy 10:15 až 12:20 ukazuje své velmi děsivé mandaly z holotropního dýchání v Esalenu a od minuty 14:00 popisuje svůj prožitek s MDMA – zatímco ostatní se rozplývali v lásce a krásnu, ona prožívala sebe sama jako zuřivého draka, který požírá všechny ty lidi, kteří jí kdy ublížili. Protože jak vysvětluje – byla vychována k tomu, že nesmí ukazovat navenek žádnou agresi…

Ale ne každému vyhovuje kreslení mandal, někdo potřebuje své pocity vyjádřit formou koláží z reálných objektů. A to ať už ve formě digitální koláže – která je přeci jen nejsvobodnější, protože nějaký obrázek, z něhož můžete něco použít, lze dnes už najít velice snadno. Ale někdo jiný naopak zvolí formu koláže z opravdových hmotných předmětů.

Na poslední výstavě Holotropic Art 5. vlna – byly oba příklady zastoupeny. Digitální koláže Miroslava Huptycha – https://www.holotropicart.org/post/miroslav-huptych – naprosto úžasné věci – a papírové koláže Pavlíny Bartolčicové – https://www.holotropicart.org/…/pavl%C3%ADna-bartol%C4%8Dic… – také úžasné věci, některé pěkně děsivé, protože Pavlína má zkušenosti s doprovázením umírajících.

Velice se mi v tomto ohledu líbí forma terapie zvaná “písková hra”. Lidé mají k dispozici nejrůznější hračky, figurky, domečky, kostky apod. a v ploché nádobě s jemným pískem vytvářejí kompozici podle svých vnitřních prožitků. V centru Holos u Opavy mají pěkný pokojíček s “pískovou hrou” a množství objektů, které jsou pro ni určeny a jsou mezi nimi i pořádně “kýčovité” figurky či různě zpotvořené hračky. A jsou tam proto, aby lidé měli naprostou svobodu vyjádřit své pocity – protože cílem zde není “krásno” za cenu potlačení svých pocitů, ale “opravdovost” ve vyjádření.

Já osobně volím pro vyjádření svých vnitřních pocitů po tripu či holotropení formu fraktálů, protože takhle já prostě své vnitřní světy vnímám a prožívám a nikdy bych nedokázal nakreslit ani poskládat dohromady něco, co by se fraktálům alespoň přibližovalo… Ale to neznamená, že moje fraktály jsou větší umění než temná kresba draka požírajícího lidi a nebo koláž vytvořená z těch předmětů, které autor vnímal jako důležité. Po pravdě řečeno já se ani moc necítím být jejich “autorem” – já spíš mám jen pocit, že jsem dal možnost projevení se “něčeho”, co velmi volalo po projevení se. A po pravdě řečeno, stejné je to i s těmihle mými články na tomto foru. Já prostě v duchu rady paní Hegerové tvořím když cítím potřebu a přetlak.

A tak za sebe bych se velice přimlouval, abyste tu (je myšleno forum, na kterém byl tento příspěvek původně zveřejněn) – pokud to opravdu tak chcete – zveřejnili i další svá díla – jakéhokoliv druhu, která mají nějaký vztah k integraci po tripu nebo holotropení. Protože integrace je nesmírně důležitá část psychedelického tripu a pokud se neprovede dobře, tak nastane – jak asi všichni víme z vlastní bolestivé zkušenosti – menší či větší “bypass” – znovu se vyhneme bolestivému místu, nedoprožijeme ho, máme snahu ho znovu potlačit…

Zároveň bych za sebe nesmírně ocenil, kdybyste ke každému takovému dílu přidali i krátký popis – vysvětlení svých prožitků. Protože pak to bude uchopitelnější i pro ostatní a může jim to velice pomoci a bude to nesmírně obohacující – skoro jako kdyby si tripnuli s vámi. A je jedno jestli to budou koláže, fotografie, mandaly, básničky – o formu tu nejde. Jde o intergraci a léčbu – a o tom přece psychedelika jsou.

Jak říkal Terence McKenna, když se ho na jeho přednáškách lidé ptali na špatné tripy – takové ty krásné, vznešené, umělecky povznášející či přímo až pohádkové tripy, ty se člověku přihodí spíš na začátku jeho pokusů s psychedeliky. Naopak čím déle s nimi pracuje, čím hlouběji se dostává, tím jsou na něj psychedelika drsnější a vyžadují od něj naprostou opravdovost… A k té patří i naprostá opravdovost v integraci…