Ve svém minulém textu o puškvorci ( https://www.facebook.com/groups/psychedelickecesko/permalink/609513749784957/ ) jsem stručně shrnul nejzákladnější informace, které jsem našel. Musím říci, že tato rostlina mě silně zaujala a tak jsem se rozhodl věnovat se jí ještě trochu více – včetně praktického otestování.

Pokračoval jsem tedy v hledání dalších informací a snažil jsem se hlavně ověřit tvrzení o dávkování, které jsem našel a uvedl v mém předchozím článku – tedy 5 cm oddenku pro stimulující účinek a 25 cm pro psychedelický účinek.

Ukázalo se, že tyto údaje pochází z knihy “The Hallucinogens”, kterou v roce 1967 vydali výzkumníci Abram Hoffer a Humphry Osmond. Ale ani oni puškvorec netestovali, údaje pouze převzali od jakýchsi svých známých, kteří to prý zjistili praktickými pokusy a tito lidé také tvrdili, že prý s puškvorcem dosáhli prožitků podobným LSD tripům. Tato tvrzení pak opisují všichni ostatní autoři, ale obvykle už bez odkazu na původní zdroj.

Kromě dvou pozitivních trip reportů už zmíněných v mém předchozím článku, jsem našel ještě jeden další, negativní, kde autor naštvaně sděloval, že puškvorec nestojí za námahu, protože s ním nezažil nic zajímavého a jen neskutečně zvracel. Celkově jsem z toho textu měl dojem, že dotyčný psychonaut přistoupil k testu dosti arogantně a že ho entheogen patřičně ponaučil.

Podobný problém jsem totiž už zaznamenal i u jiných lidí s jinými látkami – dotyční jaksi nechápali, že entheogeny jsou “posvátné nástroje” a nikoliv “instantní zábava” pro znuděné konzumenty. Takže výše zmíněný trip report mě utvrdil v pocitu, že set a setting budou naprosto zásadní i u puškvorce.

V Česku se dá puškvorec koupit v prodejnách léčivých bylin a v některých lékárnách. Obvykle se prodává jako “sypaný”, tj. sušené oddenky nalámané na malé kousky. Tato forma je také nejvhodnější pro žvýkání ale dá se i velmi dobře macerovat – po vypití macerátu pak můžete zbylý materiál ještě chvíli žvýkat, chcete-li. Ale nezapomeňte, je nutno macerovat ve studené vodě (!), protože výluh v horké vodě má nepříjemnou chuť.

Pro můj test jsem koupil “Puškvorec sypaný” od slovenské firmy “Fyto pharma”. Balení obsahuje 70 gramů, sušené oddenky jsou nalámané na různě velké kousky. První dojem po otevření byl pozitivní – puškvorec voní velmi příjemně, něco mezi lékořicí, ženšenem, skořicí a levandulí a podobně příjemně i chutná.

Nejdříve jsem chtěl vyzkoušet stimulační účinek – v případě stimulace není potřeba nijak zvlášť dbát na set a setting – naopak stimulaci je potřeba otestovat za podmínek ne právě ideálních. Proto jsem rovnou po zakoupení zkusil žvýkat přímo suché kousky. Ideální množství pro mou pusu byla zhruba jedna čajová lžička (na váhu 1,5 až 2 gramy – záleží jaké kousky naberete). Kousky se v puse rychle nasáknou slinami a jak už jsem uvedl výše, chuť je docela příjemná a dosti osvěžující. Ale pozor, je nutno je pouze žvýkat či cucat, ale hmotu nepolykat. Je to spíše dřevitá hmota, zatěžovalo by to trávicí trakt a mohlo by to vyvolat zvracení.

Už po několika minutách jsem začal cítit stimulační účinek, který se postupně zesiloval a asi po dalších 5 minutách jsem začal vnímat i narůstající sexuální energii. Potom mě zalil i velice příjemný stav “projasnění” a zároveň jakési “stimulované blaženosti” – já vím, že to zní velmi legračně, ale nevím jak to lépe popsat.

Svět byl najednou velmi příjemný a vše se zdálo být nové a pěkné a zajímavé ke zkoumání – pocit “novosti” všeho okolo mne byl poměrně intenzivní. Celý stav měl kromě zlepšené koncentrace také dosti výrazné sexuální zabarvení a také jsem měl pocit, že o něco lépe vidím a slyším.

Kousky oddenku jsem žvýkal asi 15 minut, až zcela ztratily chuť – pak jsem je vyplivnul. Ale stimulace vyvolaná puškvorcem trvala skoro celou hodinu. Potom jsem to zkusil ještě jednou, nyní stav “stimulované blaženosti” nastal o něco rychleji a byl o něco silnější – včetně silnějšího sexuálního zabarvení.

Musím říci, že už plně chápu, že tahle rostlina může pomoci s odvykáním kouření – stav vyvolaný puškvorcem je velice příjemný a zajímavý. Nejlépe bych ho charakterizoval slovy krásná “lehkost bytí” – proto jsem takto nazval i tento text…

Moji manželku výsledek velmi zaujal, a rozhodla se to také zkusit. Ale protože už máme ověřené, že je velice citlivá a má také samozřejmě menší pusu než já, tak si vybrala jen 3 kousky velké asi okolo 5 milimetrů a i to jí bohatě stačilo. Chuť vnímala jako velmi příjemnou – popsala ji jako “nasládlou, bylinně-pryskyřičnou”. Téměř okamžitě pocítila zjasnění smyslů – lepší vidění a lepší koncentraci myšlení. Za chvíli se dostavil příjemný pocit v “oblasti srdce” a prohloubená citlivost vůči okolí. A během nejsilnějšího účinku vnímala až “vysvětlující vhledy” do věcí, které právě promýšlela. A i ona vnímala narůstající sexuální energii…

Jako další krok jsem se proto rozhodl vyzkoušet macerát – vycházejíc z výše zmíněné zkušenosti se žvýkáním cca 1,5 – 2 gramů kořene jsem se pro první pokus rozhodl nechat macerovat 15 gramů suchého materiálu v cca 1,5 dl studené vody. Nechal jsem to macerovat přes noc, celkem asi 15 hodin, slil jsem to až těsně před použitím.

Jak jsem už zmínil výše, vycházel jsem z předpokladu, že set a setting budou u puškvorce zásadní. Proto jsem se rozhodl udělat experiment v zatemněném pokoji, ležíc v posteli – Terence McKenna vždy doporučoval používat entheogeny v podobném prostředí a musím říci, že s ním naprosto souhlasím. Jako “záměr” jsem vyslovil prosbu dozvědět se co nejvíce o účincích puškvorce coby entheogenu a pustil jsem si k tomu hudbu z playlistu, který se nám doma velice osvědčil pro podobné příležitosti.

Macerát oddenku puškvorce chutná a voní velice dobře, musím říci, že jsem při jeho pití měl intenzivní dojem, že tuhle vůni a chuť důvěrně znám “z minula” a že jsem to už tehdy vnímal jako “posvátné”. Toto ale prosím nechci nijak dál komentovat ani z toho něco vyvozovat, pouze popisuji dojmy, které jsem měl, když jsem to pil. Ještě jsem pak chvíli žvýkal vymacerované kousky, ale už neměly skoro žádnou chuť, takže jsem je brzy vyplivoval.

Asi po 15 minutách od vypití jsem začal pociťovat první výraznější účinky, za dalších asi 10 minut se značně zintenzivnily a vrchol účinků nastal asi 50 minut po vypití a trval zhruba další hodinu, pak začal stav citelně slábnout.

Celý prožitek byl velmi podobný “stimulované blaženosti” pociťované po žvýkání sušených kousků, ale bylo to mnohem a mnohem silnější a hlavně bylo to velice “filozofické”. Nebyla to žádná “blažená otupělost”, bylo to spíše něco jako “filozofická nirvána” – něco jako pochopení významu všech prožitků a zkušeností, které se mi postupně připomínaly…

Jestli se teď chytáte za hlavu nad tím, co že to tady píšu za bláboly, tak se vám nedivím, já sám jsem musel nějakou dobu rozvažovat, jestli to mám všechno popisovat a nebo ne. Přeci jen – puškvorec a filozofická nirvána – to zní, jako že mi už opravdu “hráblo”… 😉

Ale přesně takto jsem to celé prožíval – něco jako hluboké filozofické pochopení toho, že jakýkoliv špatný nebo těžký prožitek má svůj hluboký význam v celkovém dění a že jsem se z každého takového prožitku něco důležitého naučil. Už jsem něco podobného zažil s jinými entheogeny, ale nikdy by mě nenapadlo, že zrovna “obyčejný” puškvorec může být takto “neobyčejný”…

Celý ten prožitek se ale odehrával na úrovni pocitů a emocí, nezaznamenal jsem žádné výraznější vizuální ani sluchové halucinace. Jedině snad něco jako “měkké zasněné vidění” – jako když se fotí nebo filmuje přes “mastný” filtr a scéna dostane takový mystický nádech.

Potom za mnou přišla manželka, která si mezitím také dala trochu puškvorce a prožitek přešel do “hieros gamos” a musím říci, že to bylo tak intenzivní a tak hluboké a tak něžné, jak jsme to ještě snad nikdy předtím nezažili. Puškvorec se opravdu projevil jako velmi citlivý a velmi “telepatický” entheogen, propojující velmi do hloubky….

Účinek puškvorce byl tedy velice velice zajímavý, ale zároveň bylo jasné, že takto intenzivně jsme to mohli prožít pouze a jen díky zvolenému setu a settingu. Bylo totiž potřeba se vlivu puškvorce cíleně otevřít a poddat, jen tak se mohl naplno projevit. V některých okamžicích jsem také vnímal potřebu na chvíli zrychleně “holotropně” dýchat, což pokaždé zesílilo intenzitu stavu.

Při dávce 15 gramů sušených oddenků vymacerovaných déle než půl dne ve studené vodě to tedy rozhodně není žádný “halucinogen”, který by vás někam vzal bez ohledu na cokoliv… Pokud bych k testu přistoupil nějak arogantně ve smyslu – “tak se ukaž puškvorečku, čím že mě překvapíš”, tak bych se nejspíš nedočkal naprosto ničeho… 🙂

Ale zvolený set a setting nám s manželkou umožnily prožít velice pozoruhodnou a velmi neobvyklou psychedelickou zkušenost. Proto chci pokračovat v dalších testech s vyššími dávkami a uvidíme.

První test byl rozhodně velmi slibný a doporučoval bych vyzkoušet puškvorec těm, kteří trpí melancholiemi či depresemi – zdá se, že by na tyto stavy mohl pomáhat velmi dobře – ostatně v indické ayurvédě ho ostatně doporučují jako “tonikum na nervy”… 🙂