Na úvod podotýkám, že článek je napsán jako varování před úskalími silných tripů a že vznikl za účelem pomoci předejít možným problémům těm, kteří přeci jen navzdory všem varováním experimentují s psychedeliky…

“Nejnebezpečnější muž Ameriky” (podle prezidenta Nixona) a velký propagátor LSD a zřejmě i hlavní “pachatel” psychedelické revolty 60.let – Timothy Leary – rozlišoval 5 úrovní psychedelického tripu.

Je možno si o nich přečíst ve Wikipedii – https://cs.wikipedia.org/…/Psychedelick%C3%A1_zku%C5%A1enost – takže to tu nechci opisovat. Úroveň 1 už asi zažil aspoň jednou téměř každý – i třeba jen díky emocemi vzedmuté hladině našich vlastních neurotransmiterů. A toto slabé opojení si někteří lidé navozují běžně i silnějšími dávkami čaje či kávy a nebo taneční hudbou.

Většina psychonautů se asi obvykle vydává do úrovně 3, úroveň 4 je asi takovým “svatým grálem” tripů – tyto silné tripy s velkým odosobněním jsou těmi, které obvykle posunou člověka velmi “kupředu” (či do “hloubky”) s pochopením, ale zároveň vyžadují mnohem delší integraci…

Úroveň 5 je oproti tomu teritorium, kam se asi ne každý vydá a když už, tak pak tento prožitek vyžaduje opravdu hluboké zpracování. Jak uvádí článek ve Wikipedii, nastává zde:

“Naprostá ztráta vizuálního spojení s realitou. Smysly přestávají fungovat normálním způsobem. Naprostá ztráta ega. Pocity splývání s prostorem, jinými objekty nebo vesmírem. Pocity dosažení konce a začátku vesmíru a času. Odpojení od reality je tak extrémní, že postrádá vysvětlení. Snové stavy, lidé vidí sami sebe na úplně jiných místech než byli původně. Předchozí úrovně jsou relativně lehce popsatelné v mezích měřitelných změn ve vnímání a vzorcích chování. Mnoho je neznámého o tom co vlastně osoba zažívá během tripu, protože většina lidí navrátivších se popisují zkušenost jako „nepopsatelnou“ nebo „nesdělitelnou“. Tento účinek může být vyvolán vysokou dávkou LSD, extrémně vysokými dávkami psilocybinu nebo s extrémně vysokými dávkami nejsilnějších extraktů šalvěje divotvorné. Dále je známo, že DMT je schopné vyvolat u člověka pátou úroveň při standardní dávce pro kouření, což toto psychedelikum řadí mezi nejsilnější drogy svého druhu známé člověku.”

DMT nebo 5-Meo-DMT aplikované formou kouření jsou typické enteogeny, které tripujícího tak říkajíc “bez milosti” vezmou na krátký čas do “úrovně 5”. Trip je ale většinou tak nesmírně rychlý a intenzivní, že se může stát, že někteří si ho později nejsou schopni vybavit. Například Eva Césarová v interview “Urban Talk” – https://www.youtube.com/watch?v=rJq2vP0dKMA – přiznává, že si svůj první trip “s žábou” nepamatuje.

Člověk tripu této intenzity vůbec není schopen nijak vzdorovat, což na jednu stranu může vypadat jako výhoda, ale na druhou stranu pak vědomí může zareagovat právě dočasným a nebo trvalým “vytěsněním” takto silného prožitku. Čili “rychlovýtah” do úrovně 5 může ale nemusí být pro dotyčného / dotyčnou tou správnou volbou – každý si to ale musí rozhodnout sám.

Ačkoliv to v popisu od Timothyho Learyho není výslovně zmíněno, dá se do úrovně 5 samozřejmě dostat i velmi silnou dávkou ayahuascy. Ta, jak známo, také obsahuje DMT, ale díky přidanému MAO inhibitoru zde působí orálně a mnohem pomaleji ale zároveň i mnohem déle, než při kouření.

Proto člověk změny vnímání reality prožije v delším čase, což ale i tak může být na poprvé dosti stresující zážitek. Při kouření DMT či 5-Meo-DMT se účinku nedá nijak zvlášť vzdorovat, kdežto při pomaleji působící ayahuasce ano – a pokud tripující nechce pokračovat v cestě do “hlubin” či “výšin”, tak obvykle dojde k vyzvracení nápoje a trip se tím podstatně zmírní.

Změny vidění reality se mohou u jednolivých psychonautů lišit, proto následující popis berte jen jako jednu zkušenost… Vidění se nejdříve pixelizuje, ale stále ještě se zachováním barev. Přičemž se pocitově pixely stávají postupně většími, takže je postupně obtížnější rozeznat vzdálenější předměty či osoby. Nicméně vjem to může být i velmi estetický a umělecký, záleží jak se k tomu postavíte… 🙂

Později se sníží počet viděných barev – asi jako když ve Photoshopu “zposterizujete” obrázek do čtyř, tří či dvou barev. Posterizace vidění reality postupně přejde do odstínů žlutohnědé či “měděné”, přičemž už je možno rozeznat pouze nejbližší předměty či osoby a posléze člověk už “vidí” pouze vize a z reality už nic.

Ale jak už jsem uvedl, na poprvé to může být velmi stresující prožitek, protože mnoho tripujících během delšího tripu potřebuje alespoň občasný “kontrolní” kontakt s realitou. Vyžaduje to docela dost úsilí a odhodlání vzdát se vizuálních pout s hmotnou realitou – proto ne každý je schopen tripovat ve tmě nebo s maskou na očích. Ale opět – záleží na každém, co cítí pro sebe jako “správné”. Jde o to dobře si vše rozmyslet a hlavně se velmi dobře informovat o možných rizikách, pokud chcete zkusit jiný trip než obvykle…

Jak dále uvádí Learyho popis úrovně 5, dá se “tam” dostat i pomocí extrémně vysokých dávek LSD či psilocybinu – takový “výlet” je pak ale velice náročný, protože trvá mnoho hodin – obvykle déle než s ayahuascou – a úplný návrat z něj se může protáhnout až na několik dní! Toto není přehnané, je to prostý popis zkušeností.

Takže opravdu velký pozor – takový trip je pak velice náročný jak psychicky, tak ale i fyzicky. LSD samo o sobě podle dostupných informací působí obvykle dlouho i při “běžnějších dávkách”, natož u extrémních a u psilocybinu se dá účinek velice prodloužit pokud ho tripující zkombinuje s MAO inhibitorem.

Jedním z těch, kteří se opakovaně vydávají do úrovně 5 pomocí extrémních dávek psilocybinu, je například africký mistr bojových umění Kilindi Iyi – tento člověk údajně “běžně” tripuje na dávkách 30 až 40 gramů sušených magických houbiček. V rozhovorech uvádí, že se dostává do takových “světů”, z nichž je pak velmi těžké přinést cokoliv “zpět na zem”:

Zajímá-li vás Kilindi Iyi více, pak na Facebooku můžete najít “Kilindi Iyi’s Tamerrian Institute” – https://www.facebook.com/Kilindi-Iyis-Tamerrian-Institute-110418935650315/
Jsou tam zajímavé věci jak o psychedelikách tak o bojových uměních.

Zde je nutno varovat, že k takto extrémním dávkám houbiček je nutno se postupně dopracovat během let. Tělo si musí postupně zvykat a mysl se musí naučit vyznat v novém teritoriu. Skočit “rovnýma nohama” do extrémní dávky zaručeně přinese jen velmi mnoho extrémních problémů!!!

Také s velikostí dávky houbiček to není tak úplně jednoduché. Především existují různé druhy houbiček, které se liší obsahem psilocybinu. Dále, i když bychom uvažovali stejný druh – a to je nejčastěji Psilocybe cubensis – tak se obsah psilocybinu liší a to buď podle substrátu, na němž plodnice vyrostla a nebo podle fáze růstu v níž byla sklizena.

Co se týká substrátu, tak se říká, že údajně nejvyšší obsah psilocybinu mají plodnice vypěstované dobře známou metodou “PF tek” s použitím celozrnné rýžové mouky – ale nevím nakolik je tato informace ověřená nějakými výzkumy. Je to taková nezaručená informace typu “pěstitelé povídali”…

Podle fáze vývoje prý platí, že vzrostlá houba s ještě nerozvinutým klouboučkem údajně obsahuje nejvíce psilocybinu, naopak obsah se sníží, když plodnice rozvine klobouček a vypustí spory. Také způsob usušení a skladování má vliv na obsah psilocybinu, takže suma sumárum s těmi “gramy dávky” je to taková velmi nejistá záležitost.

A záleží také na tělesné hmotnosti člověka, protože psilocybin působí nejen v mozku, ale v celém těle. Například Terence McKenna obvykle hovořil o “heroické dávce” 5 gramů sušených houbiček. Ale Terence byl takový hubený “chvísteček”, takže 5 gramů na něj nejspíše mělo podstatně silnější účinek, než na člověka s mnohem větší hmotností.

Proto – pokud se navzdory všem varováním přeci jen rozhodnete k pokusům, tak pamatujte, že v této oblasti neplatí žádné “všeobecně použitelné pravdy” a že si každý musí tu svou správnou či “heroickou” dávku odzkoušet sám – ale je vždy potřeba postupovat pomalu a obezřetně. Protože síla prožitku narůstá s dávkou nikoliv lineárně ale spíše mnohem strměji.

Ale i u houbiček, stejně jako u ayahuascy platí, že pokud dávku nezvládáte, tělo ji obvykle vyzvrací, takže se pak síla tripu rapidně sníží a tripujícímu se silně uleví… Po pravdě řečeno, u hodně velkých dávek houbiček je pak obvykle potřeba opravdu silné odhodlání, aby člověk vytrval v tripu až do nejhlubších prožitků. Ostatně i Kilindi Iyi v rozhovorech přiznává, že i on občas celou dávku vyzvrací…

Ale intenzita tripu se dá ovlivnit nejenom fyzickým vyloučením látky – přičemž látka může být vyzvracená, ale může odejít také průjmem. Existuje také možnost psychicky vzdorovat účinku látky, případně si ho nějak “modulovat”. A tohle je poměrně záludná záležitost, protože to může přerůst až v jistý druh sebeklamu, nalhávání si něčeho.

Stan Grof například uváděl, že měl pacienta, který měl tak silnou schopnost sebekontroly a tak silnou snahu “nepoddat” se terapii, že prý dokázal vzdorovat i extrémním dávkách LSD – údajně až 1,5 gramu, aniž by to na něj mělo jakýkoliv psychedelický účinek.

Někteří psychonauté také uvádějí, že si až postupem času uvědomili, že si během tripů ponechávali jakousi část vědomí “neovlivněnou” a že z této “izolované” části pak celý trip “sledovali”. Už jsem tu už jiném textu zmiňoval, že na workshopu holotropního dýchání v září 2017 v Praze říkala jedna účastnice, která vypadala velice upjatě a zjevně se neustále silně kontrolovala, že ona si musí brát hodně velké dávky psychedelik, aby na ni vůbec měla nějaký vliv…

Takže intenzita tripu opravdu nezáleží jen na množství látky. Nejzásadnější je přijetí účinku a otevření se mu s důvěrou a láskou – jakkoliv to zní třeba jako fráze. Ale takový postoj vyžaduje opravdu vhodný a bezpečný set a setting a velice dobrou informovanost. Nemůžete přistoupit s důvěrou k něčemu o čem nic nevíte. A dobrý sitter je také velkou pomocí, protože je pro vás “kotvou v realitě”, takže se můžete bez obav vydat do “hyperprostoru” – ale musí to být opravdu zkušený sitter, který sám má plnou důvěru v psychedelický prožitek a jeho projevy.

Také je potřeba, abyste mohli během tripu naprosto svobodně projevit emoce – a to ať už “hysterický kosmický smích” a nebo naopak “nejstrašnější nářky” – protože právě projevení emocí je často tou nejdůležitější částí psychedelické terapie…

Takto pak můžete prožít nesmírně hluboký a intenzivní trip i na relativně malé dávce. A nebo naopak můžete doslova vyplýtvat velké množství kvalitní látky takřka bez užitku, protože k tripu přistoupíte nevhodným způsobem či se skrytým vnitřním strachem a účinku budete celou dobu více či méně vzdorovat.

Například výzkumnící v Johns Hopkins University Hospital v Baltimore toto velmi dobře vědí a proto za tímto účelem dávají pacientům prostudovat před tripem “flight instructions” – https://www.trippingly.net/lsd-studi…/…/16/trip-instructions – rozhodně je doporučuji každému, kdo se rozhodne vydat na takový “výlet za poznáním sebe sama”.

Ale jak říkám, toto není oblast pro nezodpovědné experimentování – tady se dotýkáte nejhlubších hlubin sebe sama a tam můžete potkat všelicos – vzpomeňte si na “Balroga” z Pána prstenů. Pokud se rozhodnete “kopat tak hluboko”, musíte si být jistí, že víte co děláte a že to dokážete přijmout a zvládnout – koneckonců prožíváte sebe samotného…