Po sérii “serióznějších” článků o testování entheogenů se dnes dopustím jednoho velmi spekulativního až šíleného – snad mi to prominete 🙂 – ale to víte, nemůžu pořád jen něco “požívat”, musím dát tělu občas i odpočinout… 🙂

A třeba to pro některé čtenáře bude i zpestření – hlavně doufám, že mě za to nebudete kamenovat “zlatými balvany”… 😀

Věnuju se průběžně shromažďování informací o muchomůrce červené a musím říct, že je to čím dál tím zajímavější “quest” a chci o tomto enteogenu postupně napsat ještě další články. Stále více dávám za pravdu autorům, kteří píšou, že muchomůrka je takový “trickster” – “šprýmař” – a že může způsobit prakticky cokoliv – například i tento článek… 😀

Ale některé z těch zamýšlených budoucích textů budou asi poněkud kontroverzní, protože zvláště John Marco Allegro ve své knize “The sacred mushrooms and the cross” vyslovuje velmi mnoho opravdu silně “kacířských” názorů. Už se vůbec nedivím, že jeho kniha byla po svém vydání tak nesmiřitelně odmítnuta. Allegro se totiž svými vývody tak říkajíc “trefuje muchomůrkou” do samotných základů velkých náboženství…

A nezůstal sám – v jeho stopách se postupně vydali další autoři a ti začali hledat indicie ukazující na náboženské užívání muchomůrky červené především v oblasti umění. Na toto téma už vyšlo několik knih, nejznámější je asi “The Psychedelic Gospels: The Secret History of Hallucinogens in Christianity” od autorů Jerry and Julie Brown – https://psychedelicgospels.com/

Ale existují i další velmi zajímavé a méně známé a jednou z nich je “Święty Grzybóg” – tj. “Svatý houbo-bůh”. Napsal ji mladý polský malíř a psychonaut Waldemar Borowski a ten se pouští do opravdu velmi odvážných a kontroverzních spekulací. Ani jsem nečekal, že by v Polsku, které je tradičně hodně katolické, mohla taková kniha vůbec vzniknout – ale možná právě proto to bylo pro něj tak silné téma…

Ne, že bych se všemi jeho vývody úplně souhlasil, ale na druhou stranu, je to velmi zajímavé čtení, které vyprovokuje k mnoha úvahám. Autor nabízí mnoho velmi dobrých postřehů, takže pokud alespoň trochu vládnete polštinou, můžu vám jeho knihu opravdu vřele doporučit – přímo u autora je možno si zakoupit elektronickou verzi – https://www.facebook.com/swietygrzybog/

Navíc, jak je možno se dočíst na jeho blogu, on sám muchomůrku červenou aktivně užívá jako entheogen, takže ví, o čem píše – http://swietygrzybog.blogspot.com/…/amanita-muscaria-wazne-…

Ale tento článek ještě nebude o muchomůrce jako entheogenu, aspoň ne přímo – chci se tu dnes zabývat “šamany v červeném” a začnu něčím “neškodným” – barvením látek… 🙂

Je to totiž taková zajímavost, na kterou jsem narazil, když jsem se zamýšlel nad otázkou, jestli vůbec mohli šamané chodit oblečení v červené barvě – jak se obecně tvrdívá a odvozuje se od toho červené oblečení našeho Santy – však víte, že?… 🙂

Samozřejmě, že čistě z hlediska symboliky by to dávalo velký smysl. Ale vzniká praktická otázka – měli šamané v minulosti čím obarvit své oblečení? Inu, ukazuje se, že tu možnost měli. Existují totiž mykopigmenty, tedy barviva získaná z hub, kterými se dají barvit látky – https://www.mycopigments.com/.

Muchomůrka červená samotná dává slabé červené barvivo, ale to prý není dostatečně stálé pro trvalé obarvení. Nicméně opakované barvení možná mohlo vést k lepším výsledkům. Ale například americká houba Amanita jacksonii – podobá se muchomůrce červené, ale zřejmě není psychoaktivní – dává prý velice stálé červené barvivo. Takže je možné, že i na Sibiři by se nějaká taková podobná houba našla. Na druhou stranu, pokud se šamané věnovali tak intenzivně práci s muchomůrkou červenou, tak mohli najít i nějaký způsob, jak její barvivo více stabilizovat.

Zdá se tedy, že “muchomůrkoví šamané – Santové” (zní to vlastně i nepatrně podobně – “šaman” a “Santa” 🙂 ) – opravdu mohli chodit v červeném… A jestli lezli komínem? To mi přijde poněkud nepraktické – po pár sestupech by bylo jejich oblečení černé a saze se velice špatně perou…. 😛

Ale spíš se mi líbila úvaha polského autora o načasování jejich návštěv. Podle ruské lidové tradice se totiž musí muchomůrky po nasbírání a usušení ještě aspoň 3 měsíce uchovávat v temnu, protože se věřilo, že pak lépe působí. Tuto informaci jsem našel opakovaně v ruských zdrojích, takže to tak nejspíš opravdu dělali.

Neřešme teď ale, jestli je to nutné nebo ne – v tuto chvíli je důležité, že tato tradice existovala, takže houby ze sběru v srpnu a září – kdy je jich prý nejvíce a jsou prý nejlepší pro použití – bylo možno konzumovat až někdy v prosinci.

Podle dochovaných zpráv antropologů a cestovatelů bylo používání muchomůrky v sibiřských oblastech mezi lidmi dosti rozšířené a to nejenom mezi šamany. Ale na druhou stranu se dá očekávat, že péče o sběr a sušení muchomůrek asi příslušela právě šamanům, protože v mnoha oblastech prý byla tato houba posvátná.

Takže nakonec asi opravdu mohli existovat “červení šamané – Santové”, kteří během prosince zásobovali své “odběratele” muchomůrkami sebranými a nasušenými podle patřičných šamanských postupů.

Otázka je ale samozřejmě, proč by se nám tato tradice měla tak silně zabydlet tak široce ve světě, pokud by se původně týkala jen Sibiře, že? No možná, že ještě ledacos nevíme. Možná, že se muchomůrka používala víc, než tušíme?

Ty vánoční pohlednice ze začátku 20.století, které jsem tu před časem postnul, ukazují, že ještě v té době byla tato houba nazírána veskrze pozitivně, jako symbol štěstí a bohatství. A pohlednice, na nichž někdo létá na muchomůrce jsou opravdu hodně zajímavé… 🙂

Autor knihy “Święty Grzybóg” ukazuje, že možná i v Evropě existovali v minulosti “červení šamané”… 🙂 Podívejte se na přiložené obrázky – oblečení papežů na starých obrazech je hodně zvláštní a tak nějak podivně hodně to připomíná muchomůrku červenou. Hlavně ta prudce elegantní prostřední krajková zástěrka je pozoruhodná v kontextu celého toho úboru… 🙂

A i různí jiní církevní hodnostáři – kardinálové, papežští legáti a další – také chodili v červeném či červeno-bílém. A co červené “hermelínové” pláště králů – často s bílými či zlatými aplikacemi připomínajícími z dálky světlé tečky jako u muchomůrky? A červené “čepičky” v královských korunách, z nichž některé dokonce mají na starých vyobrazeních také “bílé tečky” – zřejmě jsou to našité bílé perly. Kdo ví, možná těch “červených šamanů” bylo víc?… 😀

Tihle hodnostáři samozřejmě asi nechodili sbírat muchomůrky a zásobovat své ovečky, ale pokud by se jejich oblečení opravdu odvozovalo od muchomůrky červené – která by v tomto kontextu byla nástrojem jejich vědění a moci…?

Vždyť se přece sem tam dá doslechnout o tom, že se v tripu dá dělat “magie” – psalo se tu o tom už i tady na fóru – ale ne že bych to někomu doporučoval zkoušet… Ale kdyby “čirou náhodou” tihle hodnostáři byli takoví “muchomůrkoví mágové” – nebo se za ně aspoň vydávali…? V ještě pozdější době pak takové oblečení mohlo být už jen “cargo-kultem”…

“Dole”, mezi obyčejnými lidmi, bylo náboženství asi o hodně jiné, než jaké bylo “nahoře” u mocipánů… Dějiny nám ukazují středověké papeže a vladaře jako vojevůdce a dobyvatele – těm by se taková “muchomůrková magie” asi docela hodila, ne?

Kdo ví, pokud by to tak bylo, tak třeba pak existovala i v Evropě nějaká vrstva “šamanů”, jejichž úkolem bylo sbírat a distribuovat muchomůrku červenou minimálně těmto mocipánům? Tihle “Santové” by pak asi opravdu přinášeli “vzácné dárky”…

Videa na youtube také ukazují, že výluh či vývar z muchomůrky červené vytváří načervenalou tekutinu podobnou vínu. Navíc autor knihy “Święty Grzybóg” ve článku na svém blogu, kde popisuje užívání muchomůrky, uvádí, že prý dobře funguje výluh sušené muchomůrky v ovocné šťávě – obzvláště prý v čerstvě vymačkané hroznové šťávě.

Takže proměnit vodu či něco jiného na “opojné víno” možná bylo nakonec snazší, než si dnes myslíme? Ostatně se tvrdívá, že účinky muchomůrky se prý trochu podobají účinkům alkoholu – aspoň navenek prý rozhodně…

Já vím, jsou to všechno spekulace a některé opravdu hodně divoké… Občas už mám taky dojem, že když se zabývám tímto tématem, tak pak “vidím muchomůrky všude”…

I když kdo ví, třeba toho o historii tohoto pozoruhodného entheogenu nevíme mnohem více než vůbec tušíme… Ale jak jsem řekl už na začátku, berte tento článek prostě jako takové “žertovné zpestření” – muchomůrka je prostě “trickster”…