V předchozím textu jsem uvedl, že muchomůrka červená se podle některých informací používala v minulosti ve formě nápoje a to buď vylouhovaná nebo nadrcená na prášek a nasypaná do výluhu z Vrbovky úzkolisté (Epilobium angustifolim) – známé též jako “Ivan čaj” – https://cs.wikipedia.org/wiki/Vrbovka_%C3%BAzkolist%C3%A1

Já jsem už o Ivan-čaji v minulosti ledacos slyšel a četl jsem o jeho léčebných účincích, ale po pravdě řečeno mě od jeho otestování trochu odrazovala jakási zvláštní “staro-novo-slovansko-pohanská aureola”, kterou na se něj někteří autoři na internetu snaží navěsit a někteří z nich to činí zjevně z marketingových obchodních důvodů…

“Magický všeléčebný nápoj našich slovanských prapředků” – ne že bych měl něco proti kterémukoliv z těchto slov, ale dohromady spojené se to stalo takovou nějakou novou nekritickou módou a leckdy to vypadá jako jakýsi “novo-pohanský bajpás”, jako hledání “zlatého věku kdesi v neurčité minulosti”…

Ale jak jsem se nyní přesvědčil s Ivan-čajem, neměl bych jen tak něco zavrhovat jen kvůli “omáčce” okolo, která mi třeba není zrovna “po chuti”, protože takto můžu minout něco velmi prospěšného… Koneckonců řada lidí zavrhla v 60.letech psychedelika jen proto, že byla spojená s “asociálními hippíky” – tak bych teď neměl dělat totéž…

Takže k mé zkušenosti – ruské zdroje píší, že když se připraví společný výluh muchomůrky červené a Ivan-čaje, je působení muchomůrky mnohem intenzivnější – ale nějak nikdo nevysvětluje proč… Dobrá, řekl jsem si, začnu se samotným Ivan-čajem a uvidím, jaké bude mít účinky…

Vrbovka úzkolistá je dosti velká bylina, krásně kvete a podle botaniků má prý tu zajímavou vlastnost, že když vyhoří kus lesa, tak prý vrbovka vyroste na spálené půdě jako jedna z prvních. Prý to bylo stejné i za druhé světové války – na opustěných a zničených bojištích se prý opět vrbovky objevily jako jedny z prvních nově vyrostlých rostlin. Poeticky by se tedy dala možná přirovnat k “Fénixovi”…

Na čaj se používají jak listy tak květy, na léčebné účely se dá použít i kořen. Čaj se dá připravit i jen z obyčejně nasušených listů a květů, ale ruské zdroje upozorňují, že tak se nevyužije celý léčivý potenciál rostliny.

Proto v Rusku tradičně bylinu po natrhání fermentují a teprve pak suší. Fermentace je podobná té, která se dělá i s čínským čajem za účelem získání černého čaje a má podobný cíl – zajistit, aby se účinné látky z listů snáze vyluhovaly a zlepšit celkovou chuť nápoje.

Fermentovaný Ivan-čaj pak svou chutí velmi připomíná některé druhy čínských černých čajů – což můžu potvrdit, podobnost je opravdu velká. Všimli si toho v minulosti i někteří podnikaví Rusové a proto fermentovaným Ivan-čajem pančovali dodávky čínského černého čaje za účelem větších zisků… 😛

Z jedné dávky fermentovaného Ivan-čaje v konévce (jedna polévková lžíce na asi litr vařící vody v mém případě) se dá vyluhovat několik várek čaje – chuť a účinek ale samozřejmě postupně slábne.

O Ivan-čaji se sice tvrdí, že nemá žádné psychoaktivní účinky, protože neobsahuje kofein ani žádné jiné povzbuzující látky, ale já jsem zjistil, že to není tak úplně pravda.

Neuvědomil jsem si to sice hned, ale po chvíli popíjení Ivan-čaje během práce jsem si najednou všiml, že se tak nějak automaticky mnohem lépe koncentruju na práci a jsem klidnější a tak nějak všechno prožívám jakoby intenzivněji – jako bych byl mnohem více ukotven v “přítomném okamžiku”.

“Ukotvení v přítomnosti” trvalo po vypití hrnku čaje nejsilněji asi 15 až 20 minut a dalších asi 15 až 20 minut postupně sláblo, ale po několika dalších douškách Ivan-čaje se zase vrátilo.

Je to velice zajímavý pocit, je to takové mnohem intenzivnější prožívání všeho, včetně ale třeba toho, že jsem najednou zjistil, že sedím dost nepohodlně a že mě vlastně bolí záda… Dokud jsem nebyl tak silně “připojený” k přítomnému okamžiku, tak jsem si téměř neuvědomoval, že “sedím blbě”… 🙂

Zdá se tedy, že delší přebývání v přítomném okamžiku má i svá úskalí a – jak tu už zmínil jeden z členů fóra – zdá se, že to není vždy taková “bomba”, jak tvrdí příznivci… 🙂 No ale inspirovalo mě to samozřejmě k tomu, abych si sedl lépe, lépe uspořádal věci na stole a vůbec si dal více záležet na tom co a jak dělám…

Pak jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet Ivan-čaj alespoň s puškvorcem, který jsem měl právě po ruce – proto jsem si nasypal do pusy své oblíbené 2 gramy (vrchovanatá čajová lžička) a začal jsem ho žvýkat.

Musím říci, že mě ihned doslova omráčila velice intenzivní chuť puškvorce – po chvíli už opravdu nepříjemně intenzivní. Evidentně jsem si ho vzal příliš mnoho… Při předchozích užitích, bez Ivan-čaje, jsem s puškvorcem neměl problém – a 2 gramy byly “tak akorát” – ale nyní mi to najednou přišlo příliš silné. Inu, opravdu se zdá, že intenzivní prožívání přítomného okamžiku přináší nečekané nové zkušenosti…

Dobrá, říkal jsem si, když jsem se urychleně snažil vyplivat z pusy veškeré zbytky 2 gramů puškvorce, protože už jsem tu intenzivní hořkou chuť prostě nemohl dále snášet – dobrá, musím si dát pozor při dalších testech, zdá se, že Ivan-čaj tím “zpřítomněním” vědomí a prožívání opravdu velice zintenzivňuje prožitek a účinek entheogenů.

Pro puškvorec to platí rozhodně – i navzdory nepříjemnému prožitku s příliš velkou dávkou jsem si ale následnou puškvorcovou euforii dobře užil. Ne že by trvala déle než obvykle, ale byla prostě intenzivnější a prožil jsem ji mnohem vědoměji… Když jsem si pak po chvíli vzal do pusy opatrně jen asi 6 malých kousků puškvorce a žvýkal je, užil jsem si to lépe…

Večer doma jsem pak zkusil kombinaci Ivan-čaje s jasmínem. Nechal jsem si vylouhovat 10 gramů jasmínu ve vařící vodě, ale po zkušenosti s puškvorcem jsem to začal popíjet mnohem opatrněji. Výsledek byl dosti rychlý a pozoruhodný – silně jsem začal prožívat v přítomném okamžiku své vědomí vytažené kousek z těla ven. Velmi zvláštní pocit – vnímám sám sebe někde lehce mimo tělo – hmmm, to už zní jako vstupenka do léčebny, že? 😉

Synergie jasmínu a Ivan-čaje byla velmi zajímavá. Neměl jsem tentokrát moc vhodný set a setting, ale kupodivu mi to nijak dramaticky nevadilo. Zdá se, že set a setting je právě o tom, abychom entheogen více vědomě prožívali v přítomném okamžiku. Ale to už zařídil Ivan-čaj, takže jsem si mohl velmi intenzivně prožít částečné odosobnění a částečné vytažení z těla, které jasmín způsobil, a to přesně tam a s tím “naladěním”, kde jsem právě byl… Velmi zajímavá zkušenost..

Takže suma sumárum se zdá, že Ivan-čaj má opravdu pozoruhodné vlastnosti co se zesílení účinků entheogenů týká a vypadá to, že možná i pomáhá vykompenzovat nedostatky setu a settingu. A protože se zdá, že muchomůrka červená je velice citlivá na set a setting a naladění se na entheogen, tak v tom případě by mohl být Ivan-čaj velmi vhodný k tomu, abychom s muchomůrkou navázali ten správný kontakt a správně ji prožili. Pokud to tak bude fungovat, tak pak by bylo jasné, proč prý naši předkové označovali Ivan-čaj za tak silně magickou rostlinu…

Ale tohle všechno jsou zatím jen velmi divoké spekulace, ještě je moc brzo na nějaké závěry – jak vždycky píšou výzkumníci na konci zprávy – chce to rozhodně další výzkumy…. Musím například vyzkoušet synergii Ivan-čaje s jinými entheogeny…

Kdybyste se do něčeho takového snad také chtěli pustit, nezapomeňte, že to vypadá na to, že Ivan-čaj velmi zesílí účinek entheogenu, takže velmi opatrně s dávkováním obojího!

Jinak samotný Ivan-čaj se zdá být velmi prospěšný pro zdraví, takže ten vám mohu doporučit určitě – samozřejmě všeho s mírou. Pokud si ho budete někde chtít objednat, hledejte “fermentovaný Ivan-čaj”…