Tohle je jen taková malá zajímavost, drobný příspěvek k diskusi o tom, jestli náboženství mělo či nemělo nějakou spojitost s entheogeny.

Na tuhle informaci jsem narazil nejdříve v polské knize “Święty Grzybóg” a později jsem našel na toto téma větší článek na webu italského badatele v oblasti psychedelik Giorgio Samoriniho – https://www.samorini.it/doc1/sam/scaterina.htm

Informace se prý původně objevila v časopise Nature, v čísle 349 vydaném 31.1.1991 – článek se jmenuje “One route to religious ecstasy”, autorem je Daniele Piomelli z Unité de Neurobiologie et Pharmacologie v Paříži. Bohužel text tohoto článku se mi nikde nepodařilo na webu najít – i na Erowidu je uvedeno, že text není dostupný.

Nicméně Giorgio Samorini povedl vlastní výzkum a výsledky shrnul ve svém článku. Uvádí zde i citát pocházející údajně ze starého životopisu svaté Kateřiny Janovské – citát je převzatý z knihy “Sante e streghe”, kterou v roce 1980 vydal Marcello Craveri.

Název knihy v češtině znamená “Světice a čarodějnice” – svatá Kateřina Janovská se dnes počítá mezi světice a byla prohlášena za patronku nemocnic, protože se mnoho let věnovala práci pro nemocné. Ale kdo ví, možná že kdyby nepocházela z tak vysoce postavené rodiny a nebo žila v jiné době, byla by prohlášena za čarodějnici…

Caterina Fieschi Adorno – https://en.wikipedia.org/wiki/Catherine_of_Genoa – žila ve druhé polovině 15.století, její otec byl vícekrálem Neapolského království. Ale podle Wikipedie měla poměrně nešťastný život, který ji dovedl k ponoření se do náboženství.

Ale šla si svou cestou – během svého života totiž prý měla řadu silných spirituálních vizí, které zřejmě popsala ve svých spisech a jak se píše ve Wikipedii – teprve až ke konci svého života přijala “vedení spirituálního učitele” z řad kněží církve.

Citát z životopisu této světice naznačuje, že Kateřina si možná pravidelně přídávala do jídla muchomůrky – ale informace jsou v tomto ohledu nejasné. V knize “Světice a čarodějnice” se píše: “Bůh, který převzal kontrolu nad jejím tělem, chtěl také, aby se vzdala všech lidských a pozemských tužeb… proto s sebou nosila stále Aloi (v italštině “aloe epatico”) a rozdrcenou muchomůrku (“agarico pestato”) a tajně si je přidávala do jídla, aby z něj neměla potěšení…”

Žádná bližší specifikace není k dospizici, takže je těžké dělat nějaké závěry. Ale jak už jsem zmínil, traduje se, že měla vlastní silné spirituální vize a ta zmíňka o muchomůrce přidávané do jídla zní velmi zajímavě…

Je jí střídavě připisováno a střídavě opět popíráno autorství dvou traktátů – “Dialog duše a těla” a „Traktát o očistci“. Neví se, zda je opravdu sama sepsala a nebo zda tak učinily její žákyně podle jejího učení – konečnou podobu tyto knihy totiž zřejmě dostaly až po její smrti. Ale zvláště druhý spis popisuje velkolepou vizi očistce jako místa zásadě pozitivního, místa znovuzrození a očištění se od starých vin a tento pohled je o dost jiný, než jak bylo tehdy zvykem očistec nazírat…

V dějinách existuje mnoho velkých “světic”, které se věnovaly léčení a mnohé z nich měly rozsáhlé znalosti léčivých bylin. O psychoaktivním působení bylin se nejspíše mezi znalci dobře vědělo, ale jen málo se nám toho dochovalo.

Ale například svatá Hildegarda prý ve svém díle psychoaktivní působení rostlin zmiňuje, například prý uvádí, že i obyčejná petržel může způsobovat spirituální vize – jak dnes už víme, petržel je opravdu slabě psychoaktivní díky obsahu myristicinu (je obsažen i v muškátovém oříšku).

A co naše Anežka Česká? V jejím klášteře se prý vyráběly různé rostlinné léky… Kdo ví, možná že “Česko-slovenské psychedelické fórum”, které se v říjnu 2019 konalo v Anežském klášteře, správným způsobem navázalo na dávnou tradici tohoto místa…