Tento článek vznikl díky velice zajímavému videu – viz níže – které mi poslal Kamil Ševeček – moc, moc díky! Musím říci, že jsem si to video opravdu velmi užil.

Ale než se pustím do vlastního povídání, tak musím nejdříve varovat čtenářky a čtenáře, že text obsahuje velmi spekulativní hypotézy a proto je k němu nutno přistupovat s rozvahou a kriticky. Není zamýšlen jako návod k nějakým aktivitám, vznikl pouze jako etnobotanická úvaha o možných souvislostech psychedelik a starých náboženských kultů…

Ve videu mluví Peter Mark Adams, autor knihy “Mystai: Dancing out the Mysteries of Dionysos” a objasňuje zde svou hypotézu, založenou na studiu fresek ve slavné Vile Mystérií v Pompejích, že v tzv. Dionýsově kultu se v antice používaly entheogeny a to nejspíše červená muchomůrka – Amanita muscaria.

Celý cyklus fresek je možno si prohlédnout například zde – http://www.art-and-archaeology.com/…/villaofthemysteries.ht… – ale popisy na této stránce odpovídají oficiální verzi…

Shodou okolností jsme s mojí ženou Kateřinou na konci září 2019 měli možnost navštívit italské Pompeje a tak je to relativně nedávno, co jsme si ty fresky spolu přímo na místě prohlíželi a prociťovali atmosféru Vily Mystérií. Takže když jsme se nyní spolu dívali na toto video, bylo to jako být zase tam zpátky pod Vesuvem… 🙂

“Vila Mystérií” stojí poněkud stranou samotného antického města, nachází se venku za hradbami, blíže k sopce. Nástěnné fresky se v ní zachovaly v mnoha místnostech, bohužel ale přístupná je jen malá část areálu.

Vila je proslavená především freskami ukazujícími zasvěcení dívky do Dionýsova kultu, ale k vidění je tam toho více. V dalších prostorách jsou i egyptské motivy a různá přírodní symbolika, takže kdo ví, jaká všechna mystéria se v této “vile” odehrávala. Možná, že se ve skutečnosti jednalo o svého druhu “templ” různých kultů…

Už jsem dříve četl nějaké texty o tom co fresky údajně zobrazují, ale nějak jsem s těmi vysvětleními vůbec nebyl spokojen. Například mi přišlo velice legrační, že někdo může vážně tvrdit, že na jedné fresce je zobrazena “dívka vyděšená při pohledu na falus”…

Něco takového by se nepochybně hodilo do upjaté studené viktoriánské Anglie 19.století ale asi těžko to můžeme očekávat v horkém středomoří ve velmi sexuálně zaměřené antické kultuře. Ostatně viktoriánští “myslitelé” měli podobné nápady i ohledně Eleusinských mystérií – Terence McKenna o tom velmi rád žertoval. Podle nich prý vrcholem Eleusinských mystérií bylo ukázání modelu ženského přirození a všichni z toho upadli do extáze… Inu co se dá dělat, názory takových “myslitelů” nám asi mnoho k objasnění těchto dávných mystérií nepomohou…

O to více jsem si proto užil přednášku Petera Marka Adamse, protože tento člověk hovoří velmi zasvěceně o zobrazování prvků Dionýsova kultu v antickém umění a uvádí i názorné příklady ukazující, že jednotlivé výjevy mají své paralely v jiných vyobrazeních nalezených na dalších místech ve středomoří. Takže celý cyklus fresek hovoří “umělecko-spirituálním jazykem”, kterému tehdejší lidé dobře rozumněli. Dokládá, že fresky tvoří logický cyklus a že zobrazují průběh iniciačního obřadu, při němž mladá žena nachází niterní propojení s Dionýsem.

Zde bych si dovolil malou odbočku týkající se významu jména Dionýsos. Lingvista John Marco Allegro ve své knize “The sacred mushroom and the cross” uvádí, že Dionýsos byl nejen bohem vína a plodnosti, ale také bohem léčení.

A jeho jméno, které se jinak v řečtině špatně vykládá, se prý dá vystopovat až k původnímu sumerskému slovu znamenající “Léčitel”. V této souvislosti by asi stálo za to připomenout si, že psychoaktivní látky jsou léčivé v mnoha směrech, takže spojení “opojení” a “léčení” má svůj hluboký smysl. Až mnohem později mohlo být toto “léčení opojením” zredukováno na pouhé “opojení z vína” – patrně někdy v době úpadku antické kultury…

Dionýsos byl také označován jménem Bacchus, což prý podle Allegra pochází od sumerského slova pro “vztyčený penis” – což je jeden ze symbolů Dionýsa. Každopádně ale oficiální výklad boha Dionýsa / Bacchuse coby “boha alkoholického opojení” prý neodpovídá tomu, jak byl tento bůh v antickém světě po dlouhá staletí chápán.

Takže výklad mystérií, který nabízí Peter Mark Adams, nejspíš není nějakým “nesmyslným úletem”, ale naopak je asi mnohem více v souladu s tím, jakou “funkci” Dionýsos v antickém světě doopravdy měl…

Adams nabízí velmi sofistikovaný výklad fresek a mimo jiné upozorňuje na zvláštní “nohy nábytku”, které jsou namalované na několika místech a jednak mají podivnou perspektivu – jako kdyby malíř najednou nevěděl, jak nábytek vypadá – ale hlavně se svými tvary nápadně podobají houbám. A podle něj se jedná o muchomůrku červenou.

Adams proto tvrdí, že ústředním prvkem mystérií nebylo “užasnout při pohledu na dosud nikdy neviděný penis”, ale navázat vnitřní kontakt s Dionýsem pomocí psychedelického tripu. Tvrdí, že entheogenem byla nejspíše červená muchomůrka a podle něj se podávala jako tekutina pomocí “dilda”-umělého penisu do konečníku. Tímto způsobem se dostala psychoaktivní látka přímo do krevního oběhu – s velmi rychlým a velmi silným účinkem.

Dildo-umělý penis má v Dionýsově kultu své nezpochybnitelné místo a protože byl používán velmi široce a zobrazován velmi často v umění a byl prý navíc považován za symbol štěstí, dá se očekávat, že jeho “aktivní” použití mělo nejspíš své místo i v iniciačním obřadu Dionýsových mystérií…

A fresky podle Adamse ukazují psychedelické opojení a extázi iniciované mladé ženy a posléze její zvláštní “zasvěcený” pohled (předposlední scéna s česáním), který podle něj nemá v umění obdobu. Na poslední scéně pak není “matka, matrona, paní domu”, jak poměrně nesmyslně říká oficiální verze, ale naopak tatáž žena – nyní již zasvěcená a nově upravená a oblečená – která nyní integruje psychedelický prožitek.

Adams ukazuje, že fresky jsou namalovány přesně v duchu pravého významu slova “mystérium” – tj, tajný, skrytý – takže celý obřad zobrazují přesně tímto skrytým způsobem a proto je nutno věnovat velkou pozornost detailům. Například ani samotný falus zde není zobrazen přímo, ale je zakrytý.

Pokud vládnete angličtinou rozhodně vám doporučuji shlédnout toto video a také podívat se na internetu na dostupné fotografie fresek z Vily mystérií – je to nádhera, stojí to za to. Velmi pěkná galerie je napříkad zde – https://www.dailymail.co.uk/…/Italy-shows-restored-Pompeii-… a nebo zkuste hledat například “villa dei misteri affreschi”. Přeju vám, ať si dobře užijete jedinečnou atmosféru tohoto opravdu mystického místa…

Ale na závěr si nemohu odpustit ještě jednu poznámku. Je možné, že Dionýsův kult v jisté deformované podobě přetrval zánik antické kultury a možná pokračoval ve středověku v podobě “obřadů čarodějnic”.

Dochovalo se totiž údajně několik zpráv o tom, že tyto středověké “čarodějnice” rovněž používaly “dildo-umělý penis”, pomocí něhož si zaváděly “čarovný lektvar určený k létání” do podpaží, do konečníku a nebo do pochvy – tedy tam, kde se mohou látky velmi jednoduše vstřebat přímo do krevního oběhu. Tato “dilda” pak byla zřejmě eufemicky označována a zpodobňována jako “košťata určená k létání”.

Někteří autoři to dokládají údajnými citáty ze středověkých církevních textů, jiní to naopak vehementně popírají a prohlašují to za výmysl moderních “hledačů tajemna” – ale to už je zase na jiné povídání někdy příště…