Než se pustím do povídání o Allegrovi a jeho knize, dovoluji si požádat laskavé čtenářky a čtenáře o shovívavost a nadhled. Tento text obsahuje velmi spekulativní hypotézy, které mohou vyvolat řadu emocí. Ale není jeho cílem napadat něčí přesvědčení či víru.

Navíc tyto spekulace jsou už “v oběhu” minimálně 50 let, takže si nemyslím, že by to bylo něco “nečekaného” či “šokujícího”. Článek vznikl kvůli tomu, že mám dojem, že stojí za to se nad těmito hypotézami zamyslet – protože život mě naučil nevěřit na žádné “nezpochybnitelné pravdy”…

Když v květnu 1970 vyšla kniha anglického lingvisty Johna Marca Allegra “The Sacred Mushroom and the Cross”, strhla se proti autorovi doslova tsunami nevole a zcela smetla jeho dosud velmi úspěšnou akademickou kariéru.

Allegro totiž nebyl v očích teologů a věřících jen kacířem, on byl doslova absolutním kacířem. Prohlásil totiž, že biblický Ježíš nikdy neexistoval, že evangelia vznikla nepochopením “šifrovaných” spisů popisující šamanské rituály sekty Esenských a že slova Ježíš a Kristus byla pouze “krycími jmény” pro halucinogenní houbu Amanita muscaria (červená muchomůrka) a pro stavy vyvolané jejím požitím. Čili jak to později rád parafrázoval Terence McKenna – “Jesus was a mushroom” – tedy “Ježíš byl houba”….

Nezlobte se prosím ale ani na Terence, on byl – jak sám často říkal – “recovering catholic” – tj. vzpamatovával se z katolické výchovy, kterou zažil v dětství a která podle něj vydržela 15 sekund při jeho prvním DMT tripu, než se zcela rozpadla… Takže když hovořil k tomuto tématu, rád uváděl všemožné indicie ukazující, že příběh popsaný v evangeliích je v zásadě smyšlený…

V poslední době to moderní autoři nově formulovali do věty – “Ježíš představuje archetyp”. A stejný archetyp se objevuje i v mnoha starších náboženstvích – v řadě z nich najdeme podobný příběh vtěleného boha, učícího lidi a konajícího zázraky, který je zabit a po několika dnech vstane z mrtvých. Čili není to ani nijak originální příběh – je jen jinak převyprávěný.

Dnes už také máme k dispozici dostatek rozborů ukazujících, že evangelia obsahují příliš mnoho nesrovnalostí či “problematických tvrzení”, takže už mnoho lidí připouští, že je není možno chápat jako “historické dokumenty”.

Allegro ale uvádí, že ve svitcích z Kumránu je zmiňován “Učitel spravedlnosti” – https://en.wikipedia.org/wiki/Teacher_of_Righteousness, který prý žil v sektě Esenských a který se podle něj stal vzorem pro “Ježíše Nazaretského”. Esénští prý také měli “radu dvanácti”, ze kterých se v evangeliích stali “apoštolové”. Takže autorem “Ježíšova učení”, zachyceného v evangeliích, byl podle Allegra právě onen Esenský “Učitel spravedlnosti”, který prý zahynul spolu s dalšími členy sekty při útocích Římanů proti židovským sektám.

Popis “smrti a vstání z mrtvých” může podle Allegra být dokladem šamanských obřadů, které Esenští dělali. Takové šamanské obřady totiž popisuje ve svých knihách například rumunský historik a filozof Mircea Eliade. V některých kulturách prý šamané v rámci svých zasvěcení upadali do stavu podobnému smrti – přičemž tento stav byl prý vyvolán požitím určitým způsobem připravené červené muchomůrky. O té je dobře známo, že za určitých okolností vyvolává velice hluboký a dlouhý spánek, podobný smrti…

Jak už jsem zmínil výše, John Marco Allegro byl lingvista – a to ne jen tak nějaký obyčejný lingvista. Ve své době to byl prý největší odborník na blízkovýchodní starověké jazyky, včetně staré sumerštiny. Proto byl také – prý jako jediný “ne-teolog” – přizván k práci na překladech tzv. svitku od Mrtvého moře.

A protože byl kriticky přemýšlejícím vědcem a na náboženství mu nijak zvlášť nezáleželo, možná spíš naopak, rozhodl se zveřejnit výsledky své práce – tj. překlad svitků, se kterými on osobně pracoval – za účelem další odborné diskuse co nejdříve.

Učinil tak ještě v 60. letech – a už to byl velký problém, protože texty jaksi neobsahovaly to, co “správně” podle teologů měly obsahovat a tak se s jejich publikací nijak nepospíchalo. Pro ilustraci – ukázky (!) a to ještě nejspíš jen ty “teologicky korektní”, z ostatních svitků, tedy z těch, které překládali církevní teologové, byly prý zveřejněny až v roce 1991.

Ale ani poprask, který Allegro vyvolal svou “neposlušností” mu zřejmě nestačil a tak přidal v květnu 1970 navrch ještě lingvistický rozbor biblických textů – tedy onu výše zmíněnou slavně-neslavnou knihu “The Sacred Mushroom and the Cross”. V ní na rozboru biblických jmen a některých velmi podivných partií biblických textů, s nimiž si překladatelé bible obvykle neví rady, ukázal, že to nejspíš “vypadá na houby”. Tedy, že na počátku jak židovské tak i křesťanské víry možná byly obřady s halucinogenními houbami…

Allegro ve své knize ukazuje, že mnohá biblická jména či jména bohů, včetně těch řeckých, byla již ve své době obtížně přeložitelná, protože ve skutečnosti mají mnohem starší původ a mají své kořeny ve staré sumerštině. A mnohé z nich mají souvislost se jmény hub – ať už vlastním obsahem jména a nebo jeho symbolikou. Nechci se ale v tomto krátkém textu zaobírat detailně jednotlivými souvislostmi, které Allegro popisuje – to si necháme na jindy – protože kniha má 200 stran a doslova přetéká informacemi.

Základní myšlenkou knihy je, že použití halucinogenů bylo v náboženském prostředí poměrně obvyklé – sami Římané je zřejmě také používali. Ale římští úředníci se obávali blízkovýchodních sekt užívajících halucinogeny, protože někteří jejich členové byli velmi radikální až fanatičtí a odmítali se podřizovat římským zákonům. Proto Esénští své praktiky skrývali a prožitky zapisovali formou podobenství.

Věty jako – “působí-li v tobě Kristus, budeš projevovat téhož ducha…” a nebo “dám ti klíče od království nebeského…” a nebo “kdo zažije království nebeské na zemi…” – bylo možno až do objevu psychedelik chápat pouze poeticky a s nábožnou úctou. Ale kdo prožil vlastní psychedelickou zkušenost, ten dobře vidí, že tyto věty mohou mít i “psychedelický” obsah – že mohou popisovat básnicky vyjádřenou osobní holotropní či transpersonální zkušenost.

Je to podobné jako s popisy prožitků při Eleusinských mystériích – bez osobní zkušenosti s psychedeliky čtenář nemůže pochopit o čem je tam řeč a snadno pak sklouzne do postoje “intelektuální nadřazenosti” a odsoudí takové pasáže jako “jasný důkaz primitivnosti a pověrčivosti našich předků”…

Ale vraťme se zpět k Allegrovi – “zemětřesení”, které jeho kniha vyvolala, pozvedlo onu tsunami nevole a Allegro musel jít do “akademického důchodu” a vydavatel knihy se musel veřejně omluvit za její vydání…

Smutné bylo, že vlastně nikdo nebyl doopravdy schopen zpochybnit Allegrovy lingvistické vývody a spekulace, ale to kritikům vůbec nevadilo. Allegro se dotkl “svatých” témat – a ta byla brána jako nedotknutelná a pochybovat o nich bylo nebezpečné…

Kniha pak téměř zmizela ze světa skoro na 40 let – až v roce 2009 vyšlo její nové vydání. Ale Allegrovy myšlenky už nešlo umlčet a v jeho stopách se vydali další autoři. Díky tomu pak nové vydání z roku 2009 už obsahuje skoro 30-ti stránkový doslov “Fungus redivivus”, který napsal Carl A.P. Ruck – ano, profesor Ruck z university v Bostonu, který společně s Gordonem Wassonem a Albertem Hofmannem napsal knihu “The Road to Eleusis”, věnovanou otázce používání entheogenů při Eleusinských mystériích.

V doslovu profesor Ruck ukazuje, že během oněch 40 let se nahromadilo mnoho dalších indicií ukazujících, že to nejspíš opravdu “vypadá na houby” – a to nejenom na začátku křesťanství, ale možná i v dalších staletích…