Jak už dobře víte z mých předchozích textů, věnuji se – současně s dalšími tématy – zkoumání použití červené muchomůrky jako entheogenu. Proto jsem se nyní začetl i do dnes již naprosto legendární knihy “Soma – divine mushroom of immortality” od Gordona Wassona, v níž autor probírá indicie ukazující na možnost, že dávný indický psychoaktivní nápoj “Soma” byl původně připravován právě z červené muchomůrky.

Wassonova kniha vyšla v roce 1967 a je dnes už v papírové podobě téměř nedostupná, antikvární kousky stojí horentní sumy, ale naštěstí je možno na internetu získat její elektronickou verzi – například na archive.org – https://archive.org/…/in.ernet.dli.2015.44…/page/n7/mode/2up

Kniha vyvolala od svého vydání mnoho bouřlivých diskusí a mnoho souhlasu i nesouhlasu a inspirovala i další badatele, aby se i oni připojili k úsilí odhalit “totožnost” rostliny používané ve staré Indii k přípravě halucinogenního nápoje “Soma”. Díky tomu se pak objevily různé další teorie.

Gordon Wasson ve své knize rozebírá verše hymnů z indické sbírky RgVeda (někdy přepisované jako RigVeda) a na konkrétních pasážích dokládá, že červená muchomůrka je nejlepším kandidátem na “posvátnou rostlinu” z níž se “soma” připravovala. Ale protože text je velice obsáhlý a autor se zabývá nuancemi jednotlivých sanskrtských výrazů, omezím se v tomto povídání pouze na shrnutí hlavních myšlenek.

Stáří veršů RgVédy – https://cs.wikipedia.org/wiki/Rgv%C3%A9da – se odhaduje na nejméně 3000 let a předpokládá se, že se původně šířily pouze ústně a zapsány byly mnohem později. Z různých období pak pochází různé komentáře k veršům a na nich je podle Wassona názorně vidět, jak se původní vědomosti postupně ztrácely a tak verše, které měly na začátku jasný reálný obsah, začaly být později vykládány stále více a více symbolicky.

Podle obsahu veršů se předpokládá, že Somu konzumovali pouze kněží a ti také v určitém období tuto tradici opustili a všechny relevantní informace byly takto ztraceny. Wasson upozorňuje, že jiní autoři, kteří se snažili identifikovat posvátnou rostlinu použitou pro přípravu Somy se řídili výhradně novějšími komentáři v RgVedam. Jenže tyto komentáře vznikly mnohem později než originální texty a rostliny v nich uvedené neodpovídají původním popisům z RgVedy.

Na druhou stranu to ale naznačuje, že složení Somy se zřejmě v průběhu staletí měnilo – pravděpodobně kvůli tomu, že předchozí entheogen přestal být dostupný. Možná kvůli klimatickým změnám, možná kvůli migraci do jiných oblastí. Náš moderní “západní” problém, když přemýšlíme o “Indii” je, že nevnímáme, jak je tato oblast obrovská (od severu k jihu měří vzdušnou čarou okolo 2600 km) a nakolik jsou rozdílné klimatické a přírodní podmínky napříč všemi indickými státy.

Wasson se začetl do překladů originálních veršů RgVedy a dokonce navázal spolupráci s odbornicí na starou indickou literaturu Wendy Doniger O’Flaherty, která pro něj připravila rešerše a nové překlady některých pasáží.

Wasson hned na začátku odmítá myšlenku, že by Soma mohl být prostě jen alkoholický nápoj. Indická kultura nebyla podle něj v minulosti tolik “posedlá alkoholem” jako naše západní civilizace a navíc verše v RgVedě neobsahují nic, co by naznačovalo, že nápoj musel být fermentován. Naopak hovoří se v nich o usušené surovině, která byla před použitím máčena v různých nápojích.

Někteří autoři na základě pozdějších komentářů k RgVedám přišli s možností, že Soma byla získávána z konopí. A je i pravděpodobné, že to v některém pozdějším období tak mohlo být, ale konopí opět neodpovídá popisům původní Somy. Například původní Soma prý rostla pouze v horách – což platí dobře pro houby, ale není to pravda pro konopí, které se ve své kulturní i divoké formě vyskytovalo prakticky kdekoliv.

Největším problémem všech čistě rostlinných kandidátů na originální Somu – ať už jde o zmíněné konopí, efedru či daturu – ale je, že RgVeda při popisu originální suroviny nikde nezmiňuje ani listy, ani kořeny, ani květy.

Navíc surovina pro originální Somu musela být podle RgVedy “nalezena”, tj, nebyla pěstována – což by naopak u rostlin bylo pravděpodobné. Protože Indie měla už v té době rozvinuté zemědelství. Wasson uvádí, že i v jeho době (1967) se nedaří červenou muchomůrku kultivovat a to ani v laboratoří, kde se dají vytvořit všechny potřebné podmínky. Můžeme jedině rozhodit její spory v lese a čekat…

Co je ale nejsilnější indicií v RgVedach svědčících pro možnost, že původní Soma byla připravována z červené muchomůrky, jsou verše naznačující, že jednak Soma měla zářivou červenou či oranžovo-žlutou barvu a jednak mohla být konzumována podruhé díky moči.

Wasson upozorňuje, že právě tyto pasáže RgVedy týkající se moči jsou problematicky přeložené, protože překladatelé nikdy neslyšeli o sibiřské tradici pít moč sobů či šamanů, kteří předtím zkonzumovali červenou muchomůrku. Proto si tyto pasáže vyložili čistě symbolicky, jako déšť – “posvátnou moč” z nebes.

Kniha Gordona Wassona určitě stojí za přečtení, ale pro potřeby našeho zkoumání použití červené muchomůrky jako entheogenu nepřináší zase až tak mnoho nových informací – kromě zmínek, že Soma byla konzumována také s mlékem či máslem ghí. Toto je zajímavé, protože mléko se po staletí používalo jako “nespecifický protijed”, takže mohlo pomoci zmírnit některé nepříjemné účinky muchomůrky na trávicí soustavu.

Wassonova publikace je ale kromě velice pozoruhodné hypotézy ohledně Somy důležitá i tím, že autor poukazuje na možnost, že složení posvátných psychedelických nápojů jako byla Soma či Haoma apod. se nejspíš v průběhu staletí měnilo, protože se měnila i dostupnost jednotlivých entheogenů. Ale každopádně lidé měli snahu udržet tradici psychoaktivního nápoje co nejdéle.

Jenže když pak později byly zkušenosti s původními entheogeny zapomenuty, začali si lidé vykládat původní informace čisté symbolicky a vědění bylo nahrazeno pouhou vírou a “náboženskou úctou” k původním textům a pozdější překlady byly stále více zatíženy chybami z nepochopení a my tak dnes máme leckdy tendenci takové “nepochopitelné a nelogické bláboly” šmahem odmítnout.

Bohužel v případě červené muchomůrky jsou detaily týkající se sběru, přípravy a použití tak dokonale zapomenuté, že se mnoha psychonautům ani nepodařilo docílit jakéhokoliv psychedelického účinku při jejím testování a proto mnozí Wassonovu hypotézu odmítali. Nezbývá než dále pátrat – snad se podaří nashromážnit dostatek indicií, ze kterých bude možno postupně poskládat ucelený obraz…