Nějakou dobu jsem se na fóru Psychedelické Česko nezúčastňoval žádných “hard-core” debat, protože jsem se zaobíral a průběžně dále zaobírám tématem, které je naopak hodně měkké. Místy až neudržitelně měkké. Nic pro opravdové tvrďáky. A tímto v některých chvílích vskutku až “krušně měkkým” tématem je aplikace přírodních psychoaktivních látek ve formě klystýru… 😛

Psal jsem tu už před delší dobou o tom, že staří Mayové zřejmě používali psychedelické klystýry – https://www.facebook.com/groups/psychedelickecesko/permalink/590061291730203/ A nedávno jsem popisoval spekulace Petera Adamse týkající se zasvěcovacích obřadů do kultu Dionýsa ve Vile Mystérií v Pompejích, kde podle něj používali “dildo-umělý penis” pro podání výluhu červené muchomůrky do konečníku – https://www.facebook.com/groups/psychedelickecesko/permalink/631442550925410/

Vyvolalo to u mě samozřejmě mnohé otázky a tak jsem se pořádně ponořil do této problematiky. Než se ale pustím do dalšího povídání, tak pamatujte, že pokud byste chtěli zkoušet klystýry, tak – jako vždy – jednáte na svou vlastní zodpovědnost a proto si nejdřív musíte sami prostudovat potřebné informace a nejlépe konzultovat lékaře. Protože klystýry mohou při nesprávném nebo přehnaném používání způsobit zdravotní problémy.

Na druhou stranu ale dostupné texty ukazují, že klystýry jsou poměrně běžnou léčebnou metodou a jsou v medicíně dosti široce používané. Takže při dodržení správných postupů, správné hygieně a celkově rozumném a racionálním přístupu mohou být dokonce prospěšné pro zdraví.

Klystýry jsou prý velice stará a v již dávné minulosti velmi hojně užívaná léčebná metoda. Je prý doloženo, že v oblasti středomoří se klystýry používaly již od doby starého Egypta a hojně se využívaly i v antickém Řecku – https://en.wikipedia.org/wiki/Enema – takže jejich použití při různých mystériích v zásadě nic nebránilo. Zatím to pravda přímo doloženo nemáme, ale mohlo se jednat o součást obřadu, o které se – podobně jako o samotných prožitcích z mystérií – nesmělo veřejně mluvit.

Ale jak už jsem zmínil výše, považuje se dnes za vcelku jisté, že staří Mayové používali psychedelické či alkoholové klystýry poměrně běžně a dokonce se prý i v některých oblastech střední a jižní Ameriky podávaly formou klystýru i rapé směsi, které se jinak foukají do nosu. A někde prý dokonce podávali i ayahuascu jako klystýr.

Různé zajímavé teoretické i praktické informace o klystýrech jsem našel například v této bakalářské práci ze zdravotně sociální fakulty Jihočeské university – https://theses.cz/id/gnv00x/402167 Lékaři klystýry používají poměrně běžně ať už pro očistu střev před operací, uvolnění střev při zácpě nebo pro aplikaci různých léčiv. V medicínské terminologii se obvykle setkáme i s výrazem “klyzma” a technicky vzato to není úplně totéž.

Pod označením klysma se rozumi metoda při níž se použije nádoba s tekutinou zavěšená dostatečně vysoko nad pacientem, aby se docílilo potřebného tlaku. Pacient musí při aplikaci ležet a voda z nádoby teče samospádem dlouhou hadičkou zavedenou do konečníku. Tato metoda ale může být v domácích podmínkách obtížněji proveditelná.

Kdežto slovo klystýr označuje metodu, při níž se tekutina do střev vhání pomocí velké stříkačky a nebo balonku. A pro domácí podmínky je možná vhodnější, protože se dá snadno provést například v koupelně nad vanou, takže se při ní snáze udrží hygiena – alespoň já to tak zatím vnímám.

V obecném povědomí je ale zakořeněno slovo klystýr pro obě tyto metody, proto se v dalším textu omezím pouze na něj. Navíc jak uvidíte dále, je pro aplikaci psychedelik do konečníku mnohem vhodnější použití stříkačky či balonku s vhodným nástavcem a nebo použití “análního aplikátoru”, či “poševního aplikátoru” – obojí jsou to vlastně vlastně stříkačky s širokým ústím.

Kolem klystýrů existuje také aureola “zázračné detoxikující léčby”, takže lze najít i mnoho článků slibujících pravé divy. Ale v zásadě lékaři v takových případech hlavně varují, že nic se nesmí přehánět a je třeba pamatovat na kontraindikace – jako jsou například hemoroidy či jiné nemoci konečníku či podezření na zánět slepého střeva či podezření na perforaci střeva.

Ale pozor, klystýry každopádně představují zásah do chemické rovnováhy těla a jakkoliv to zní paradoxně, tak mohou způsobit i dehydrataci ale mohou hlavně způsobit nadměrné vyplavení elektrolytů z těla a tím narušení chemické rovnováhy.

Jeden takový hodně populární článek o elektrolytech je napříkalad tady – https://www.kulturistika.com/…/co-jsou-to-vlastne-ty-elektr… – zjednodušeně řečeno vás může klystýr při nadměrném používání a nevhodném složení v extrémním případě podobně “vyšťavit”, jako kdyby jste se hodiny potili při silném sportovním výkonu.

Docela jsem žasnul nad tím, co všechno různé texty doporučují do klystýru přidávat. Například medicínské texty – jako třeba tady: https://www.wikiskripta.eu/w/Klyzma – uvádí ricinový nebo glycerinový použitý v klystýru jako projímadlo. Dále bývají pro očistu doporučovány klystýry s “jemným olivovým mýdlem”, s jablečným octem, s citronovou šťávou nebo dokonce s mletými chili paprikami – kajenským pepřem.

O mnoho příjemněji ale znějí klystýry se zeleným čajem či s různými bylinami. Já osobně bych ale nesouhlasil s klystýrem z černé kávy, protože bych do střev rozhodně nechtěl pumpovat dehet, kterého je v pražené kávě hodně. Naopak výluh či odvar ze zelené nepražené kávy vypadá jako mnohem zdravější varianta.

Podle popisů to každopádně vypadá, že konečník a tlusté střevo zřejmě ledacos snesou a vstřebávání léčiv v nich probíhá velmi dobře. Čili suma sumárum to vypadá, že myšlenka aplikace nějakého psychoaktivního rostlinného odvaru či materiálu není v zásadě nijak zvlášť šílená.

A jedna pikantní drobnost než se dostanu k “praktické části” – našel jsem jednu zdá se hodnověrnou informaci o tom, že psychedelické klystýry existovaly v minulosti i v Evropě. Určitě jste už četli o tom, že 19. století bylo přímo posedlé “léčbou opiem” – v určitém období se opium předepisovalo málem jako všelék na cokoliv. Věřím, že to jistě mělo u pacientů úspěch. A v rámci “léčby opiem” se prý prováděly i “opiové klystýry”… Jistě by se mezi čtenáři tohoto článku našli i dobrovolníci, kteří by takovou léčbu rádi zkusili, že? 🙂

A teď tedy k “praktické části”… 🙂 Jak už jsem uvedl výše, osobně pro domácí použití doporučuji stříkačku či balonek s vhodným nástavcem a pro aplikaci některých “hutnějších” přírodních psychedelik pak stříkačkový “analní aplikátor”, který se používá například pro podání léků.

Ale pozor, je tu jedna velká záludnost! Konečník je zakončen dosti silným svěračem (vy víte jak se mu říká), který má reflex vtahovat dovnitř. Což je pochopitelné, jinak bychom nikdy nedoběhli včas na záchod. Také to ale znamená, že musíte jednat velice uvážlivě co se různých hadiček a nástavců týká a neimprovizovat, ale koupit si opravdu dobrou klystýrovou sadu či kvalitní anální aplikátor.

Kdybyste to chtěli jen tak “ošolíchat”, tak se může velice snadno stát, že váš improvizovaný aplikátor vklouzne do konečníku – a zmizí v něm! Není to legrace, vyndání pak může vyžadovat i větší lékařský zásah! I různá “dilda – sexuální šidítka” musí mít vhodný tvar s výrazným rozšířením na konci, aby nebyla “vcucnuta”! Takže opravdu neimprovizujte a neberte toto riziko “vcucnutí” na lehkou váhu!

Provedení klystýru není nijak složité, ale tak jako s čímkoliv jiným spíš počítejte, že na poprvé či na podruhé to může být nepříjemné či nehygienické či obojí – všechno chce cvik. Pro úspěšné zavedení nástavce či aplikátoru je každopádně potřeba nějaký lubrikant – jinak to bude hodně drhnout!

A také rozhodně doporučuji si příslušná místa – po důkladném omytí samozřejmě – nejdříve trochu osahat a zjistit si, jak je směřován konečník. Jinak se může stát, že budete při zavedení aplikátoru docela trpět a nebo se můžete při přílišné horlivosti i poranit…

Nejtěžším problémem nejspíš na začátku budou psychologicko – hygienické zábrany, ale brzy zjistíte, že to není ani tak nepříjemné ba ani tak “špinavé”, jak si člověk zprvu myslel. A po několika úspěšných klystýrech vám to už ani nepřijde jako něco nepatřičného. Naopak je pravděpodobnější, že budete vnímat pozitivní přínos klystýrů.

Psychedelické klystýry ale mají jeden poměrně velký zádrhel – zatímco “normální” klystýry se dělají za tím účelem, aby toho co nejvíce vyšlo ven, tak u psychedelického klystýru potřebujeme naopak docílit toho, aby co nejvíce zůstalo uvnitř na co nejdelší dobu. A to není tak úplně samozřejmé a snadné. A je těžké radit nějaký obecný postup, musíte si vypozorovat co na vás jak působí.

Každopádně před vlastním psychedelickým klystýrem je dobré provést nejprve aspoň jeden “normální” očistný klystýr, jehož cílem bude opravdu dostat “co nejvíc ven”, aby potom vnitřnosti spolupracovaly jak očekáváme.

Ale i přesto je nutno vlastní “aktivní” látku připravit tak, aby jste ji pak podávali v co nejmenším množství tekutiny – jinak bude mít konečník snahu ji opět vypudit. Musíte si to vypozorovat kolik je to u vás – u mě je to tak maximálně půl decilitru, tedy do 50 ml. Čili například bylinný odvar je nutno dalším mírným vařením nejdříve redukovat na toto malé množství. A pak ho samozřejmě nechat vychladnout na teplotu těla!

A teď tedy k prvním praktickým zkušenostem. Začal jsem samozřejmě s očistnými klystýry s bylinami či zelenou kávou. Můžu vám říci, že podání odvaru ze zelené kávy formou klystýru je téměř psychedelický prožitek. Kofein vstřebaný “spodem” mě dostal málem do holotropního stavu vědomí – je to opravdu síla. Pokud byste to zkoušeli, začněte s menším množstvím, nezkoušejte hned nějaké přehnané dávky.

Zkusil jsem i puškvorcový odvar. Při podání formou klystýru můžete opravdu udělat silný odvar, protože u klystýru příšerná chuť převařeného puškvorce nijak nevadí – tam “dole” nejsou žádné chuťové buňky. Puškvorec se ostatně používá pro léčbu trávicího traktu, takže v klystýru má své oprávněné místo. Použil jsem 30 gramů drceného puškvorce, svařil ho a důkladně přecedil a co byste řekli – asi tak 20 minut po podání jsem z toho měl téměř regulérní trip. Tak silný účinek to tam dole mělo.

Také Calea Zacatechichi, kterou jsem připravil jako silný odvar z rozmixovaných listů (a opět důkladně přecedil), mě nezklamala a ve formě klystýru mě zajistila ten nejhlubší a nejbarvitější a zároveň nejvědomější spánek, jaký jsem kdy měl. Sny byly tak plné detailů, že jsem úplně žasnul. Bylo to jak kino…

Může se ale stát, že navzdory tomu, že provedete nejdříve očistný klystýr a pak nějakou chvíli po vyprázdnění (případně opakovaném) teprve podáte vlastní aktivní látku v co nejmenším objemu tekutiny, tak ale přesto tělo bude mít snahu i toto malé množství po chvíli vypudit. Bohužel se tomu nedá vzdorovat do nekonečna, ale aspoň to podržte uvnitř co nejdéle. Ono se toho stačí i tak vstřebat dost.

Bohužel jsem zatím nenašel žádný zaručeně fungující postup, který by zajistil co nejdelší udržení aktivní látky v těle – párkrát se to podaří a pak zase jednou ne. Asi to záleží na více faktorech…
Původně jsem si také myslel, že výsledek aplikace psychoaktivních přírodních látek formou klystýru bude stejný jako když se stejná látka sní nebo vypije. Ale ukázalo se, že to tak vůbec není – alespoň ne u mě. Účinek podané látky je při aplikaci do konečníku trochu jiný, trochu jinak nastupuje a trochu jinak se celkově projevuje.

Jednak – navzdory mému očekávání a předpokladům – se ukázalo, že účinek nastupuje pomaleji a jakoby “z velké hloubky”. Takový pocit jsem ještě nezažil – normálně když něco “požiju”, tak to nejdřív ovlivní žaludek a pak hlavu a pak teprve celé tělo a celkově to působí jakoby z vnějšku směrem dovnitř. A záleží na mě, jak hluboko dovnitř to pustím.

Naopak při podání téže látky formou klystýru, se účinek pomalu rozvíjí z nitra směrem ven a tak jsem opakovaně zažil paradoxní stav, kdy mé nitro už bylo citelně “v tripu” ale moje “povrchové” vědomí bylo stále téměř “neovlivněné”. A musel jsem paradoxně rozšířené vědomí pustit z nitra do normálního vědomí. Neuvěřitelný pocit…

Po několika takových prožitcích mi konečně došlo, že ideální bude “požít” entheogen “oběma konci”. A teprve s tímto postupem to začalo být opravdu zajímavé. Protože když entheogen vstoupí “oběma stranami”, tak ovlivní “hlavu” i “nitro” současně a před takovým účinkem se už nedá nikde “schovat”.

Je to poměrně nekompromisní stav, takže si musíte nejdřív promyslet, jestli jste schopni takový účinek opravdu zvládnout. Toto opravdu není žádné “čučkaření” – zvlášť pokud podáte větší či přímo “heroické” množství do “obou konců”. To vás pak čeká výlet do levelů o jejichž existenci jste dosud neměli ani tušení…

Já vím, že se teď nejvíce ze všeho těšíte na další konkrétní popisy účinků dalších látek – a jsou velmi zajímavé, to mi můžete věřit… Ale podrobnosti si schovám do dalšího textu – tento už je i tak dost dlouhý a musel jsem ho věnovat hlavně technické části. Prožitkům se budu více věnovat příště…