Toto je další téma, které se stává velmi aktuálním právě v těchto náročných dnech. Nevyřešená stará traumata mohou právě v dnešní obtížné situaci způsobit lidem, zavřeným ve svých domovech, mnoho těžkých stavů mysli. Proto cítím, že je potřeba k tomuto problému něco napsat…

Lidé jsou v moderní době většinou zvyklí na to, že pokud jim nějaký těžký prožitek způsobí psychické tauma, tak vyhledají lékaře, který je léčí pomocí léků, díky nimž je pak už následky prožitku netrápí – nebo aspoň je netrápí dokud berou léky. V horším případě se snaží trauma zahnat alkoholem. Tato schéma mají zafixovaná a proto je pro ně většinou nepochopitelné, že by následky těžkého prožitku mohly být vyléčeny opakovaným znovuprožitím téhož.

Ale kdo někdy zkusil nějakou psychoaktivní látku či holotropní dýchání, ten nejspíš velmi dobře ví, o čem mluvím – opakované znovuprožití je to hlavní, co nám přinese úlevu od problému, který nás trápil. Ale hlavní rozdíl je v tom, že opakované prožití má úplně jinou kvalitu než původní prožitek. 

Původní prožitek byl obvykle šokující a my jsme většinou neměli možnost na něj adekvátně reagovat. A postupem času se pak na takovýto šokující – stresující prožitek “nabalují” další prožitky. Vzniká tak postupně něco, co Stanislav Grof ve svých knihách nazývá COEX systém (System of Condensed Experience – systém kondenzované zkušenosti). Následné nabalené prožitky jsou jakými “ozvěnami” či “odzrcadlením” původního těžkého prožitku a čím více se jich “nabalí”, tím těžší a pro nás bolestnější COEX systém pak v našem nitru vzniká.

Pochopitelně, že existují i kladné COEX systémy. Ale ty nás většinou netrápí, naopak nás spíše posilují. O ně se obvykle “opíráme” a čerpáme z nich “pozitivní inspiraci”. I když pravda, může se také stát, že se někdy tak upneme na nějaké pozitivní COEX systémy, že začneme upadat do deprese kvůli tomu, že momentálně nic tak pěkného a kladného neprožíváme a původně pozitivní COEX se tak může rázem změnit v něco, co nás pak dost trápí…

Bohužel v současné době a v současné společnosti máme většinou mnohem více těch negativních prožitků a depresí z nedostatku pozitivních prožitků a proto si neseme v sobě mnohem více negativních COEX systémů. Mají nepříjemnou vlastnost vynořit se v těžkých chvílích a trápí nás pak opravdu silně. Respektivě, ono je to tak, že dokud jsme “relativně v pohodě”, tak máme dost síly na to, abychom těmto negativním COEX systémům vzdorovali. 

Většinou je “zahlušujeme”, zatlačujeme je co nejhlouběji to jde. Ale je to marná snaha, je to jako stlačovat silnou pružinu – když nám v krizových chvílích síly poleví, tak se pružina vymrští a poraní nás znovu a celý kolotoč tramatu se znovu roztočí. 

Reagujeme pak různě – podle svého temperamentu. Pokud jsme spíše introverti, tak upadáme do depresí a odmítání a stáhneme se do sebe a snažíme se od prožitku utéct. Ale podobá se to spíše “běhu v obřím kole” – však znáte to kolo v němž běhají myšky v kleci… Zcela zákonitě po nějakém čase dotočíme “kolo svých emocí” znovu do stavu v němž se nám opět připomene původní těžký prožitek a my opět trpíme a opět se snažíme všechno zatlačit ještě hlouběji…

Pokud jsme spíše extroverti více “ohnivě” založení, tak pak většinou “vybuchneme” a ventilujujeme si svá traumata slabší či silnější agresí vůči okolí. Na chvíli se nám zdánlivě uleví, když se dostatečně vyvztekáme, ale ve výsledku jsme takto celé trauma jen vrhli na lidi ve své okolí, způsobili jsme jim tímto nová traumata a zákonitě jsme tak nastartovali podobné “kolo emocí”, akorát že toto kolo se pak točí kolem nás a ne v nás, ale každopádně nás pak za nějaký čas stejně znovu dostihne…

Ani návody na “běžné” meditace nám v těchto našich traumatech většinou dlouhodobě moc nepomůžou, protože obvykle nejdou k jádru problému. Meditovat na vnitřní klid a pohodu jistě může přinést dočasnou úlevu, ale není to řešení našeho trápení. 

Oproti tomu psychedelika či holotropní dýchání fungují jinak – tím, že svým účinkem dočasně oslabí či téměř “vypnou” naše ego, umožní, aby se celý původní prožitek mohl osvobodit z hlubin podvědomí, kam jsme ho během let zatlačili. A pokud necháme prožitek v tripu či holotropení proběhnout tak jak je to potřeba, pak většinou pocítíme opravdu silnou úlevu. Někdy je takových seancí potřeba více, aby se celý složitý COEX systém “rozpustil”, ale každopádně je to cesta, která nám pomůže naše trauma vyřešit.

Jak už jsem zmínil nahoře, opakované znovuprožití traumatického zážitku má úplně jinou kvalitu. Když se mi takto v tripu či během holotropního dýchání vrátily nějaké traumatické prožitky z minulých let, prožil jsem je mnohem komplexněji a v širších souvislostech. Mohl jsem najednou prožít jak svůj šok a svou reakci, tak ale i vnitřní pohnutky osoby, která mi trauma způsobila, vnímal jsem i další reakce okolí, jejich strachy a mindráky a zároveň jsem i vnímal, k čemu mi vlastně tento prožitek byl dobrý, co se tím ve mně změnilo, v čem mi to pomohlo – jakkoliv to v případě traumatu může znít podivně. Vnímal jsem prostě cosi jako “vyšší smysl” celé té situace. 

Jak už jsem říkal, někdy to trvá několik takových seancí, než se “odžije” všechno, co s daným traumatickým COEX systémem souvisí. Bývá to pak několik hodně komplexních prožitků a někdy se mi také stane, že se celý prožitek transformuje do jakéhosi podobenství či dokonce hádanky. V takovém případě mi pak úlevu přinese hlavně následné promýšlení zažitého podobenství.

Samozřejmě, že naprosto nezbytnou součástí takovéto léčby je pak následná integrace po tripu či holotropním dýchání. V integraci je nutno nechat vše doznít, pochopit to co nejvíce do hloubky a své bolavé nitro takto nechat správně “zahojit”.

Zmiňoval jsem tu už v jiném textu, jak se pomocí techniky sebedotazování – átmavičáry – dostat v meditaci do holotropního rozšířeného vědomí – http://www.tulakpovecnosti.cz/2020/03/22/jak-po-vzoru-psychedelickeho-tripu-vypnout-ego-pri-meditaci-a-k-cemu-mohou-byt-takove-meditace-vlastne-dobre/ . Tento stav pak lze použít k léčbě traumatických COEX systémů podobně jako psychedelický trip či holotropní dýchání. Akorát to vyžaduje trochu větší úsilí a silnější odhodlání. Ale pokud se vám podaří dosáhnout dostatečného odosobnění, pak prožijete podobně komplexní a léčivý prožitek jako v tripu.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že takové hrábnutí do starých problémů může být v těchto krizových dnech nesmírně náročné. Ale na druhou stranu, čím déle budou trvat tyto náročné události, tím silněji se mohou začít ozývat stará traumata, zvláště pokud jde o nedořešené věci v rodinných vztazích. V takovém případě si myslím, že je pak rozhodně lepší odhodlat se a začít je léčit a nenechat je negativně ovlivňovat nás a naše okolí. Však staří mistři přece říkali – chcete-li zlepšit svět, zlepšete něco v sobě. 

Výhodou dnešních dnů je alespoň to, že máme najednou dost času na integraci a možná, že nějaká online pomoc nějakého terapeuta by se dnes také dala snáze domluvit – může to ostatně být dobré i pro onoho terapeuta. Protože i oni nyní čelí situaci, jakou jsme dosud nepoznali, Takže je možné, že si takto dokážeme pomoci navzájem…