Terence McKenna se ve svých přednáškách opakovaně vyjadřoval nesmírně kriticky proti televizi – označoval ji za elektronickou drogu “vypínající samostatné myšlení”. Prohlašoval, že průměrný Američan věnuje sledováním televize více než 5 hodin denně a že diváky tento přístroj degraduje do “larválního” stavu vědomí, při němž nemyslí a téměř se nehýbou, pouze přijímají pasivně program, který je jim takto naservírován. Televize podle něj udržuje lidi v infantilním nedospělém uvažování a dětinskému přístupu k životu celkově a takto ani nejsou “úplně lidmi”…

Musím říct, že prudkost jeho výpadů proti sledování televize mě až zaskočila. Hledal jsem proto další materiály na toto téma a narazil jsem na různá další americká videa, která byla rovněž velice kritická vůči televizi. Má na lidi hypnotizující vliv, krmí lidi samými trivialitami, které jsou podávány jako “světodějná důležitá témata”, vnucuje lidem šablonovité stádovité myšlení, manipuluje je sugestivními a v podstatě lživými reklamami ukazujícími neexistující umělou “realitu” ke koupi různých výrobků…

Ano, říkal jsem si, určitě na tom je hodně pravdy, zažil jsem sám na sobě, že televize hodně zužuje vnímání a pohled na svět. Ano, zcela určitě má “hypnotizující vliv” na diváky, ale přeci jen mi ta prudkost výpadů vůči tomuto médiu přišla dost zvláštní.

Ale pak jsem narazil na nějaká videa a povídání o historii hippies v USA a rázem mi to začalo dávat větší smysl. Pamětníci začátků hnutí hippies totiž opakovaně vzpomínali na to, že televizní vysílání v amerických televizích prý bylo v 50. a 60.l etech v USA velice – česky bychom asi řekli “velice ubohé až zcela pitomé”…

Já to samozřejmě nemohu posoudit, nezažil jsem to, prostě tu jenom zopakuji, co jsem slyšel a četl – pokud máte nějaké vlastní zkušenosti, prosím podělte se o ně… Prý tehdejší americká televize vysílala z dnešního pohledu neobyčejně genderově a věkově vyhraněné reklamy a pořady – přehnaná maskulinnost a nesmyslný sexismus u těch zaměřených na pány a hochy a přehnaná sladkost až “princeznovost” a submisivnost u těch zaměřených na ženy a dívky. 

Masivní propagace kouření a alkoholu a různých přeslazených nápojů prý byla naprostou samozřejmostí. Primitivní pořady založené na schématu “černý zlý kovboj je poražen bílým dobrým kovbojem” – toho “bílého dobrého kovboje” prý v těch časech často hrál Ronald Reagan – pozdější to americký prezident v 80.letech. Ve vysílání prý dominovala primitivní propagace války coby “amerického způsobu života”. 

A celkově prý vysílání charakterizovala snaha bagatelizovat či zesměšňovat jakákoliv ožehavá témata. Všechno bylo baleno do “naleštěného” televizního pozlátka a nejzákladnější myšlenkou všeho bylo “my Američani jsme největší kabrňáci, jsme nejlepší ve všem”…

Dalším velkým tématem dovedeným prý do nesmyslného primitivismu byl tzv. ”americký sen” – aneb se z chudého poslíčka stát miliardářem díky cílevědomosti a tvrdé práci. Bylo to zřejmě něco jako naše “červená knihovna”, kterou četly naše babičky za první republiky – aneb jak chudá dívenka ke štěstí a bohatství přišla, akorát že v amerických kulisách a zaměřeno na muže.

S těmito informacemi mi to rázem začalo dávat jiný smysl. Terence McKenna byl velice intelektuální a zvídavý člověk, chápu tedy, že taková úroveň televizního vysílání ho musela opravdu pořádně štvát. A z jeho kritiky na adresu amerických televizí je to poznat. Přirovnával televizi k droze “soma” v Huxleyho románu “Krásný nový svět” – kdykoliv měl někdo nějaké “nevhodné myšlenky”, dostal somu a všechno bylo zase “v pořádku”.

Rázem jsem také hned jinak nahlédl i touhu hippies zkoumat transpersonální psychedelické roviny existence a také i to, že se tak stali nepochopitelnými a nepřijatelnými pro většinovou americkou společnost, která se dál nechávala “hypnotizovat” tímto druhem “zábavy”, který je vedl k bagatelizujícímu a trivializujícímu způsobu myšlení… LSD otevřelo mladým Američanům úplně jiný svět, není se co divit, že se do něj tak masově vydali. 

Bez těchto informací osvětlujících tehdejší dobovou realitu, je velice kritický postoj Terence McKenny vůči televizi obtížně pochopitelný a Terence pak vypadá jako šílený extrémista. Netuším jestli je to teď s americkou televizí lepší, protože já v dnešní době “ujíždím” hlavně na internetu. Každopádně toto technické médium samo o sobě není ani špatné ani dobré – o jeho vlivu rozhoduje ten, kdo ho má v rukou…