U různých autorů jsem během svého života četl všemožné úvahy a tvrzení o dlouhých časových cyklech, které nás jako lidstvo ovlivňují. Májský Velký Cyklus, Platonský rok a jiné. Texty uvádí různá čísla, snaží se tyto cykly napasovat na všemožné astronomické děje a spojovat s naší současnou západní astrologií a jen neochotně přiznávají, že vlastně nevíme jak to všechno doopravdy funguje. Proč se to všechno děje, proč právě taková čísla a jaký je vůbec smysl téhle cykličnosti. I v našich životech máme různé cykly a také jim málo rozumíme. A to jsou přitom mnohem kratší cykly… Chybí nám ty správné vhledy…

Proto se v naší “moderní době” momentálně snažíme hlavně popírat jejich existenci. Vykonstruovali jsme si představu lineárních dějů a bezduché slepé náhody a jen neochotně se těchto konstruktů vzdáváme. Ale staré kultury všechny mluvily o cyklech, o nekonečném opakování vždy v trochu jiných kombinacích. Znamená to, že se ve své “primitivnosti” mýlili a nebo si jen my “vyspělí” tak říkajíc “nevidíme ani na špičku nosu”?

V našich vhledech do rozšířeného vědomí jsme s mojí ženou Kateřinou mohli opakovaně prožít, že Velké Vědomí, jehož jsme všichni součástí a ono je v nás všech, opravdu existuje v cyklech. Někdo to přirovnává k dechu, ale já bych to spíše přirovnal k ženskému cyklu plodnosti. Stejně jako žena má přípravu na plodné období, pak vlastní plodné období, pak uklidňování a nakonec období očisty a uzavřenosti, podobně cyklicky Velké Vědomí opakovaně stvoří a zase rozejde všechno. 

Velké cykly se sestávají z menších a ještě menších. A měřit je na nějaké naše pozemské roky je naivní snaha. Ani čas v rámci těchto cyklů neběží stále stejně. A také náš pozemský rok není žádná konstanta. V minulosti existovaly všemožné kalendáře, s různou délkou roku a je dost dobře možné, že to nebyl žádný omyl našich “primitivních” předků, jak si to my ve své pošetilosti vysvětlujeme. Chceme mít iluzi stálosti a neměnnosti dějů, ale stálost a neměnnost ve Velkém Vědomí neexistuje. Všechno je neustálý tanec cyklů a dějů, vznikání a zanikání a neustálých změn…

Naše tripy nám ukázaly, že tyto velké cykly mají svou krásnou harmonii a hluboký smysl, ale snažit se je popisovat a chápat mechanisticky a měřit je našimi pozemskými jednotkami času je dětinské. Tyto cykly také nejsou “způsobovány” žádnými astronomickými ani astrologickými ději. Naopak, tyto velké cykly určují a ovládají vesmírné dění, které se pak my lidé snažíme popisovat astronomicky a astrologicky. Vše je jen myšlenka Velkého Vědomí.

My, jako malá částečka Velkého Celku můžeme tyto velké cykly jedině prožívat a vnímat změny jejich vlivů a podle nich jednat. Tyto “vlivy” jsou jako hlavní melodie, která nastaví základní podmínky, určí rytmus a rychlost tance a takto nasměruje všechny děje dané doby a dá jim hlavní dominantní charakter. Jak napsal Tolkien ve svých knihách – svět byl stvořen z hudba a je neustále udržován a měněn hudbou Velkého Vědomí… A nejenom náš svět – všechny světy. Všechny planety, hvězdy a galaxie tančí podle této základní melodie. Tu pomaleji, tu rychleji, bez ohledu na to, jak moc bychom si v našem malém lidském vědomí přáli aby vše bylo mechanické a neměnné a stálé..

Právě nyní zřejmě žijeme v období, kdy se ukončuje několik takových cyklů a tanec a melodie existence se nyní naplní novými vlivy, novými rytmy. Tanec archetypů a archetypových dějů se promění, dostane jiný rytmus a jinou rychlost… Přestaneme hrát hru na osobní dosažení, osobní vítězení a osobní důležitost a sebeobdiv a začneme tančit tanec spolupráce, spoluprožívání a sdílení. Promění se i naše chápání vesmíru a promění se i naše astronomie a astrologie. Existující názory a přesvědčení se postupně přizpůsobí nové realitě…

Právě teď to vypadá jako nesmyslná myšlenka. Právě teď se stále ještě držíme mechanistického chápání veškeré existence, hrajeme si na objektivitu a náš malinkatý svět se zmítá v posledních křečích egoistického vítězení a tužeb získat všechny výhody pro sebe. To ale také patří k těmto dějům – ještě si naposledy užít, ještě jednou, než všechna tahle sebestředná hudební linka utichne, a iluze osobní důležitosti a osobních vítězení a jediných správných názorů se rozplyne v novém rytmu, nové melodii, nového tance, nových dějů…