Michael Pollan ve své knize „How to change your mind“ popisuje, jak se vydal s Paulem Stametsem hledat magické houbičky druhu „Psilocybe azurescens“, které mají nejvyšší obsah psilocybinu ze všech dosud známých druhů – 1.7% až téměř 2%. Mimochodem naše česká Psilocybe bohemica má okolo 1.3%, kdežto nejrozšířenější Psilocybe cubensis má jen zhruba poloviční obsah psilocybinu oproti naší bohemice – okolo 0,65%. Údaje se dají najít různé, ale každopádně z toho plyne hned první rada – pozor na dávkování pokud si něco nasbíráte! Návody na internetu se většinou týkají Psilocybe cubensis.
Ale vraťme se k Psilocybe azurescens – Pollan popisuje jak po delším hledání byly houbičky šťastně nalezeny, jenže hned v zápětí jeho nadšení značně ochladlo, když Stamets prohlásil – „pro mě jsou až moc silné a navíc mají nepříjemnou vlastnost – způsobují dočasnou paralýzu těla…“ Proto si Pollan nakonec vzal jen malou dávku, aby tyto problémy neměl. Ale jak vzpomínal Stamets v jednom videu, jakýsi jeho přítel se svými kamarády nedbali na varování a po pořádné dávce pak prožili 4 hodiny na podlaze v „hadím“ stavu, téměř neschopní pohybu…
Psilocybe azurescens je houba, která roste na dřevě či jeho zbytcích. Existuje ještě několik dalších druhů psilocybinových hub, jejichž mycelium potřebuje k růstu dřevo. Podle Stametse a podle různých reportů na internetu některé druhy dřevomilných magických houbiček způsobují ve vyšších dávkách dočasnou paralýzu těla či jeho některých částí. Riziko paralýzy se ale naštěstí netýká Psilocybe cubensis a dalších druhů magických houbiček, které rostou na běžném humusu. I když i po jejich požití se dá také zažít ledacos nepříjemného.
V případě paralýzy způsobené dřevomilnými magickými houbičkami se nejedná o typický tripový „body load“ ani o ztuhnutí těla při oddělení vědomí od těla, které při silnějších tripech obvykle nastává. Jako „body load“ označují psychonauté celé spektrum nepříjemných pocitů a stavů, které mohou při tripu nastat – včetně zvracení, průjmu apod. Ale obvykle nejsou tak drastické jako paralýza.
Jisté ztuhnutí těla v průběhu tripu na jakékoliv látce může nastat kvůli oddělení vědomí od těla a dá se překonat vůlí. Pro tripujícího je oddělení od těla velice osvobozující ale obvykle si ho v tripové extázi hned neuvědomí. Ale zato ta chvíle, kdy se z nějakého důvodu musí vrátit zpět do těla, může být hlavně na samém začátku velice krušná. První okamžik znovu uvědomění si existence těla bývá obvykle spíše šokující a tělo je obvykle velmi ztuhlé – nebo alespoň některé jeho části.
A „nasoukat“ se do něj zpět není právě příjemný prožitek. Někteří psychonauté to popisují jako snahu dostat se do příliš těsného gumového obleku. A jiní hovoří o tom, že to je jako „narodit se znovu“. Jejich vědomí se najednou z prožívání extáze velkého a nekonečného kosmického vědomí musí ukrutně zmenšit a vrátit se k prožívání malého těla se vším co k tomu patří. Může to být zpočátku velice nepříjemný prožitek.
V kapitole o semenech obsahujících LSA píšu o strnulosti a necitlivosti končetin při tripu na LSA. Ta je také jiného druhu – je způsobena tzv. vazokonstrikcí, tedy zúžením cév, zvláště těch kapilárních. Ale paralýza těla nebo jeho částí po požití dřevomilných magických houbiček je ještě něco jiného. Jedná se doslova o fyziologickou neschopnost ovládat končetiny či obličejové svaly. Nejvíce ze všeho se to prý podobá lokální anestezii, kterou jsme každý zažili u zubaře. Onen pocit „dřevěné dásně či tváře“, kterou sice máme, ale jako by nám nepatřila a nejsme schopni ji nijak ovládat a necítíme v ní nic. Jistě jste mnozí zažili, že s pořádně „opíchanou“ pusou jste se pak nedokázali nějakou dobu ani napít.
Reporty psychonautů, kteří experimentovali s houbičkami Psilocybe azurescens hovoří o podobných prožitcích. Prostě nějakou dobu naprosto nebyli schopni používat končetiny, případně jim zcela ztuhnul obličej nebo měli značné problémy s očima – nemohli pořádně zaostřit, nemohli pořádně hýbat očima – a některé tyto problémy přetrvaly ve slabší podobě i do dalších dnů. Navíc nástup paralýzy může být rychlý a nečekaný – někteří popisují, že se prostě skáceli na zem a nebyli schopni tomu nijak zabránit. Protože tato houba je v některých částech USA a Kanady hodně rozšířená, tak Paul Stamets v této souvislosti specificky varuje, že lidé by neměli konzumovat tyto houby venku na výletě a hlavně ne za nevhodného počasí, protože se pak mohou snadno stát na několik zcela bezbrannými proti jakýmkoliv změnám počasí nebo proti jakémukoliv dění kolem nich.
Mechanismus této paralýzy není ještě pořádně vysvětlen, zatím existují pouze hypotézy. Nicméně to, že některé dřevomilné magické houbičky takto působí, je spolehlivě doloženo. Naštěstí je tento stav dočasný a postupně pomine. Ale prožití něčeho takového může být velice otřesným zážitkem, který může tripujícího na dlouhou dobu negativně poznamenat. Každopádně by takový prožitek neměli riskovat lidé s různými zdravotními problémy.
Jak jsem se dozvěděl, tato houba se už začíná objevovat už i u nás – díky výsevu nadšenců. Navíc se Psilocybe azurescens v posledních letech, s tím jak se zdokonalují postupy pěstování, dostává do módy mezi pěstiteli a ne každý ví o téhle její nepříjemné vlastnosti. Takže prosím velký pozor na experimenty! Paul Stamets tuto informaci opakuje skoro pokaždé, když o Azurescens mluví. Ostatně on tuhle houbu jako první vědecky popsal a taky je to jeden z největších houbičkových psychonautů, takže zcela určitě mluví z vlastní zkušeností. Podle něj se zřejmě jedná o nějaký neurotoxin obsažený v této houbě. A podobné informace je možno najít i ve videu od Portlant Psychedelic Society z workshopu o pěstování houbiček metodou monotub – i zde přednášející upozorňuje na riziko dočasné paralýzy při konzumaci této houby.
Takže se rozhodně nejedná o „hoax“, jak mě kdysi osočil na internetu jeden nadšený pěstitel těchto houbiček, když jsem tyto informace poprvé zveřejnil. Dá se předpokládat, že paralýza bude různě silná u různých lidí podle jejich citlivosti. Někdo nepocítí téměř nic, někdo jiný ale může naopak prožít opravdu krušné chvíle. Proto bych radil mít vždy na paměti výstižnou větu „better safe than sorry“ – čili lepší je hrát víc na jistotu než pak litovat…
