Naše západní kultura v honbě za stále novými silnými, pozitivními a euforizujícími prožitky se snaží doslova „zprožitkovat“ naprosto všechno. Takže se není co divit, že když psychedelika v 60. letech 20. století pronikla mezi lidi, bylo na ně automaticky nahlíženo jako na další skvělý zdroj nových a neobvyklých prožitků. Až teprve postupně začali psychonauté chápat skutečnou hloubku těchto zkušeností. Ale ne každý šel takto do hlubin a tak ti, kteří stále hledali v psychedelikách především zábavu se postupně dostali k tomu, že jim zážitky jaksi „zevšedněly“ a tak začali zkoušet různé kombinace a to ne vždy dobře dopadlo…

Ruku na srdce – i dnes je to stejné. I dnes naprostá většina lidí zkusí psychedelika poprvé právě z touhy po nových prožitcích. Zkus tady „papírek“ a nebo „houbičku“ a už jsi měl „žábu“? To jsou teprve „grády“ – to něco zažiješ… My stále ještě nechápeme „posvátnost“ těchto látek tak jak to chápaly staré kultury. Hlavním důvodem ale je, že dnes obecně nechápeme „posvátnost“ jako takovou. Moje babička narozená v roce 1912 ostatně často lamentovala – „dneska už lidem není nic svatý“…

Jenomže co to vlastně je „posvátnost“ či „svatost“ v případě psychedelik? Já to vnímám tak, že bychom k nim měli přistupovat s úctou a pokorou, protože nám umožňují propojit se s něčím, co nás naprosto přesahuje a ukazují nám, že jsme jen maličkou částí něčeho velikého. Bohužel dnešní doba je zaměřená na individualismus a egoismus, jednotlivci se snaží vyvyšovat jak to jenom jde a tak se lidé pocitům malosti tváří v tvář Velkému Vědomí snaží spíše vyhýbat. Každý sám za sebe chce být tím nejdůležitějším a největším. Proto i ten deformovaný přístup k psychedelikům.

Ale neplatí to jen pro „konzumenty-psychonauty“. V ještě větší míře to platí pro moderní „městské šamany“. Pokud ti nemají opravdu pokorný přístup k těmto látkách a prožitkům, které lidem přinášejí, tak tím zcela zásadně ovlivní i přístup lidí, se kterými pracují. Proto mnozí lidé na základě osobních zkušeností doporučují ceremonie mezi domorodými národy pod vedením starých a zkušených šamanů a šamanek, kteří ještě vyrostli v pradávných tradicích úcty k „posvátnu“…

Výše zmíněné postoje, běžné pro naši kulturu, pak vedou i k tomu, že nechápeme vnitřní smysl ceremonií. Staré kultury měly různé ceremonie před požitím psychoaktivních látek jako prosbu o ochranu a pomoc v nadcházející psychedelické zkušenosti a pak další, většinou osobní ceremonie pro poděkování a integraci. Samozřejmě, že to splývalo do jednoho celku jako součást celého obřadu, ale ten měl různé etapy…

My bychom si potřebovali nově vytvořil právě takové ceremonie. Nejde o to opakovat ty staré obřady – ve většině případů už nechápeme jejich skutečnou hloubku a jejich forma odpovídá jiným tradicím. My bychom si potřebovali vytvořit nové ceremonie, odpovídající našemu „duchu času“. Takové, které nás opravdu na prožitek připraví stejně jako takové, které nám ho později pomohou integrovat… Ale je potřeba aby měly opravdovou „osobní hloubku“. Jinak to bude zase jen „divadýlko“.

Můžeme si hrát na novo-pohanství na novo-indiánství, ale dokud nenajdeme skutečnou cestu do nitra a skutečný vztah k tomu Velkému, tak to bude pořád jen takové povrchní hraní si na něco. Mám dojem, že momentálně jsme v oblasti psychedelik a obřadů s nimi souvisejícími většinou v takové „dětské fázi“ hledání – napodobujeme něco ale cesta do hloubky je pro nás ještě hodně obtížná. Zatím to bereme spíš jako vzrušující zábavu a nedaří se nám k tomu přistupovat opravdově, ale nikdo za nás tuto cestu nevykoná. Musíme si ji prošlapat sami. Musíme hledat a ono to postupně přijde… Potřebný formát postupně najdeme a budeme ho dál rozvíjet…