Kyblíček možná není až tak moc děravý,
někdy je to možná tak, že ho odmítáme naplnit tím,
co nám přichází, protože chceme něco jiného, lepšího…
Když jsem četl o metodě Somatic experiencing, neboli Somatické prožívání a poslouchal různá povídání na toto téma, narazil jsem vícekrát na přirovnání, že díky traumatům máme tam uvnitř “děravý kyblíček”, který se tudíž nedá naplnit a my se proto necítíme v bezpečí a naplnění a šťastní.
Přišlo mi to velice trefné a hodně jsem se nad tím zamýšlel, ale postupně jsem si díky různým procesům v rozšířeném vědomí začal uvědomovat, že to možná může být trochu složitější.
Jistěže řada lidí opravdu má problém s tím, že jejich nitro je tak zraněné a tedy i tak “děravé”, že ho opravdu nedokáží naplnit a nasytit. Jenomže kromě toho jsem si také postupně všiml, že je tu ještě jiný problém s naplněností. A to, že mnozí tak toužíme jen po určitém druhu prožitků, že neumíme docenit to, co nám přichází a odmítáme to a smutníme nad tím, jaké by to bylo skvělé, kdyby…
A tak jsme někdy jako žízniví poutníci stojící po kolena v řece, ale nenapijeme se do syta, protože prahneme po jiné vodě. Po vodě z tamhle toho jiného jezera, z támhle té jiné řeky…
Mnohokrát jsem to slyšel od lidí a také jsem to sám leckdy pociťoval – já se tak těším, až… Až budu moci zase jet do hor, k moři, do Ameriky, do Itálie, až najdu muže či ženu svých snů… A nebo – mě by se tak líbilo žít v Americe, u moře, v Asii, na jihu, na severu, na ostrově, v horách, na lodi, v Londýně, na jiné planetě, s támhle tím člověkem, úplně sám, v komunitě…
Prostě často chceme něco jiného a to, co nám přichází, necháváme protéct mezi prsty… Nenastavíme náš vnitřní kyblíček, abychom ho mohli naplnit tím, co nám přichází. Kdepak, my si ten kyblíček šetříme na něco mnohem lepšího, na něco, co jako jediné opravdu “stojí za to”…
Ta zázračná voda života, kterou chceme pro svůj vnitřní kyblíček prostě pramení úplně někde jinde. U moře, v horách, v Americe, v Itálii, na jiné planetě, u jiného člověka… A ta každodenní “aqua vitae”, která k nám přitéká právě teď a tady, prostě není ta správná, my to moc dobře víme, proto si svůj vnitřní kyblíček šetříme… A tak žízníme a toužíme a často nechceme to, co nám přichází, protože to vůbec není to správné, to jediné pro nás pravé…
