Musím důrazně upozornit, že žádný z našich textů v knihách ani na webových stránkách nemůže být chápán jako návod k terapiím či k čemukoliv jinému! Pokud trpíte jakýmikoliv psychickými problémy či traumaty, pak vás rozhodně varuji před neuváženým experimentováním jak s psychedeliky tak se stavy rozšířeného vědomí obecně! Ohledně práce s těmito substancemi a se stavy rozšířeného vědomí se obraťte, prosím, vždy pouze na zkušené terapeuty.

Z oficiálního úhlu pohledu nejsem ani psychologem, ani terapeutem, ani „koučem“, ani facilitátorem holotropního dýchání, ani vyškoleným sitterem a ani nikým podobně kvalifikovaným. Nemám v těchto oblastech žádné oficiálně uznávané a formálně uzavřené vzdělání, ani osvědčení, ani certifikáty. Stejně tak nejsem ani šamanem, ani curanderem, ani „medicinmanem“, ani „kouzelníkem“, ani nikým takovým kdo v jakékoliv existující tradici pracuje se změněnými stavy vědomí. K žádnému z těchto titulů se nehlásím a nijak se mě netýkají. Stejně tak nepořádám žádné workshopy holotropního dýchání a ani tripy. A to ani soukromě.

Také musím obzvláště důrazně upozornit, že nejsem ani nějakým spirituálním mistrem či guruem, nesnažím se šířit nějaké “esoterické pravdy”, ani se nesnažím vytvářet nějakou vlastní ezo-nauku. A také rozhodně nezajistím nikomu jakákoliv zázračná vyléčení, osvícení, zmoudření, ulehčení či jiné rychlé a snadné, bezbolestné a bezpracné cesty k čemukoliv…

Jediným důvodem proč píšu všechny tyto texty je to, že jsem v téhle oblasti nasbíral během let mnoho praktických zkušeností, které si vám touto formou dovoluji nabídnout jako příspěvek do diskuse o těchto tématech. Pokud bych tedy nějaké označení snad považoval pro sebe za příhodné, pak bych si jedině troufal přihlásit se k názvu „psychonaut“ – v tom smyslu jak toto slovo chápali Albert Hofmann či Terence McKenna.

Musím také varovat, že psychedelické látky, o nichž bude řeč v některých textech, jsou v tuto chvíli oficiálně stále ještě označeny jako „vysoce návykové látky, nemající naprosto žádné medicínské využití” a jsou zatíženy hrozbou různých dosti drakonických trestů. Cílem mých textů proto rozhodně není snaha dělat „reklamu” jejich neinformovanému a nezodpovědnému užívání!

Na druhou stranu je ale všeobecně dobře známo, že lidé tyto látky používají a je zároveň pravdou, že jejich užívání je již v posledních letech více méně dekriminalizováno v různých státech, oblastech či městech, takže je zkouší stále více lidí. Taková je prostě realita. A zdá se, že zvláště mezi mladými lidmi jsou zkušenosti s těmito substancemi velice rozšířené. A jsou leckdy považovány až za něco „běžného”, co by „měl zkusit každý”. Bohužel ale informovanost o tom, jak je správně používat, je stále ještě krutě nedostatečná. Proto se tak opakovaně děje velmi nevhodným způsobem, takže si pak lidé mohou snadno přivodit různé závažné problémy, protože jde o látky se silným účinkem na psychiku. Mou snahou proto je zlepšit informovanost o této problematice a varovat před nezodpovědným chováním.

Z dění ve světě je jasné, že se názory na tyto látky rychle mění. Na různých universitách a klinikách již po několik let probíhají oficiální a příslušnými regulačními orgány řádně schválené vědecké výzkumy. A jejich výsledky jasně a opakovaně ukazují, že pokud jsou tyto substance použity správným způsobem v terapeutickém kontextu, mohou být nesmírně nápomocné při léčbě mnoha psychických traumat.

Zdá se tedy, že už jen otázkou relativně krátkého času, než bude psychedeliky asistovaná psychoterapie běžnou součástí klinické praxe. V USA již je dostupná oficiální terapie podporovaná látkou MDMA a výzkum léčby depresí pomocí psilocybinu byl americkými úřady označen dokonce za „průlomovou terapii”, což svědčí o záměru zavést ho co nejrychleji do praxe.

Po světě už proto vznikají první psychedelické kliniky a hovoří se stále více o nutnosti změny protidrogových zákonů. Doufejme tedy, že se již brzy dočkáme mnohem realističtějšího a fundovanějšího přístupu k těmto látkám, než jaký demonstrovaly oficiální instituce v 60. a 70. letech minulého století. Ale je na zodpovědnosti každého z nás, abychom už neopakovali omyly 60. let, kdy došlo k masovému neinformovanému zneužívání těchto substancí s různými negativními důsledky. Je třeba, abychom si k nim a ke stavům vědomí, které vyvolávají, našli podobně „posvátný“ vztah, jaký vidíme u všech starých kultur. Rád bych k tomu přispěl i texty v této knize.

Děkuji vám za pochopení.