V dnešní době je kde kdo “koučem” nějaké metody, prodává workshopy a – jak říkala moje babička – “slibuje hory-doly”. Samozřejmě, “hory-doly” nejsou zadarmo. Vždyť jde přece o “odhalení svého skutečného potenciálu”, “radikální osvobození se z traumat” a tak podobně.
Jedním z takových nových hitů je “integrace Stínu” a “krmení svých démonů”. Je o tom řada pěkných knih, existují na to kursy a některé ty popisy a povídání jsou tak krásné, že člověk prostě nemůže odolat. Vždyť je jasné, že po přečtení takové knihy a shlédnutí příslušného kursu se můj život naprosto zásadně zlepší, protože si zintegruju svůj Stín a skamarádím se s mými vnitřními démony, radikálně odpustím sám sobě i všem kolem mě a bude to všechno prostě naprostá “paráda”, protože už mě nic nebude tížit… A jak to autor popisuje, tak je jasné, že to není nic těžkého a snadno to dokážu také…
Dovolím si velmi oponovat. Troufnu si tvrdit, že knihy, které tak krásně popisují integraci Stínu, radikální odpuštění a objímání se s vlastními démony, ve skutečnosti hovoří pouze a jen o dalším bypassu. Zabýval jsem se ve svých tripech těmito tématy opakovaně a bylo to vždy ukrutné. Takže pokud mi autor maluje takové procesy v “růžových barvách” a ani slovem se nezmíní, jak to může být opravdu strašlivé setkat se svým Stínem a vnitřními démony, pak vím, že naprosto nemá smysl se takovou knihou vůbec zaobírat. Nijak mi totiž doopravdy nepomůže. Jen mě vede k dalšímu potlačení niterných problémů, jen k dalšímu útěku a bypassu. Akorát je to hezky zabalené do modernějších a libivějších výrazů… Ba co víc, troufnu si tvrdit, že takové knihy mě v konečném důsledku můj psychický stav jen zhorší, protože zahrávat si se Stínem není jen tak.
Opravdový Stín obsahuje potlačené a odmítnuté prožitky. Odsunul jsem do něj traumata všeho druhu. Úleky, zklamání, zhrzení, bolest z výsměchu, z porážek, bolest z odmítnutí a nepochopení, žal, strach ze smrti, strach z možných budoucích zklamání – prostě všechno to, co jsem opravdu nedokázal unést. A když se mi to někdy vrací, tak to stále bolí a stále to odmítám. Proto stále mám Stín i své “démony”.
Zintegrovat tyto pro mě “temné” energie znamená opravdu je upřímně doprožít, vytřepat se z nich, projít je až na konec. Jediná cesta ven vede skrz ně. Jakékoliv “pozitivní afirmace” jsou jen forma autosugesce, autohypnozy a tedy jen další, ještě hlubší potlačení. S tím mám také osobní zkušenost. Jakmile jsem se pokusil něco “vyřešit” takovouto metodou, tak se mi to zanedlouho vrátilo jako velice bolestný vnější prožitek. Prostě energie odtlačené do Stínu se ozvaly a bylo to velice náročné…
Samozřejmě, že se v takovém případě můžu snažit přesvědčovat sám sebe, že já jsem ten světlý, protože jsem svou temnotu “zalil světlem pozitivní afirmace”. A tudíž když se mi nyní stalo něco “temného”, pak to znamená že “temnota se mě snaží zlomit” a podobně…Ale to jsou všechno nesmysly. Temnota, která se mi děje, je vždy moje odmítnutá temnota, která se mi takto vrací. A považovat v takovém případě sám sebe za “vysoce světlého” a “vysoce vyspělého” už není ani egoistická duchovní arogance, to už je prostě jen čiré zoufalství nešťastné traumatizované duše snažící se nepřiznat si pravdu za jakoukoliv cenu.
Jediná cesta ven, vede skrz – je potřeba přijmout, doprožít a zintegrovat vlastní temnotu, vlastní Stín a vlastní “démony”. Jsou to všechno odmítnuté kousky mě samotného. Nemohu je odeslat jinam ani zničit. Ani je nemůžu ututlat pozitivními afirmacemi, kosmickou láskou, kvantovou holografickou pozitivní energií ani ničím jiným. Můžu se s nimi jedině smířit a doprožít je. A to opravdu bolí a je to opravdu ukrutný prožitek. Čím hlouběji jdu, čím upřímněji se otevírám těmto odmítnutým prožitkům, tím děsivější traumata se mi vynořují. A jsou to všechno zážitky, které byly v minulosti nad mé síly a ta porážka a slabost v nich stále je. I s tou se musím setkat a přijmout ji a doprožít. Ale jen tak mohu doopravdy tohle všechno vyřešit, jen takto mohu najít větší celistvost a jen tak mohu dojít skutečné úlevy od těchto potlačených traumat.
Samozřejmě pokud jste si zcela jistí, že váš Stín rozhodně není takto nechutně ošklivý a že silnými pozitivními afirmacemi kosmické lásky se dá zvládnout všechno a všechno je jak má být a svou temnotu odešlete do světla a vyléčíte vysokými pozitivními vibracemi, pak vám upřímně radím nezahrávejte si s těmito tématy.
Strávíte sice nejdřív mnoho krásných a extatických chvil nad knihami a v kursech těch autorů, kteří vás za příslušný obolus budou laskavě a znalecky ujišťovat, že přesně takto to je a vy budete cítit, jak se stáváte stále světlejšími a vyspělejšími a šťastnějšími a všechno bude už navždy úžasné a skvělé, prostě “paráda”…
Jenže tahle extáze pak bude vykoupená skutečným setkáním se s vlastním Stínem a vlastními démony, se vším tím děsivým a tíživým co jste kdy odmítli. A to pak bude opravdu krutě bolet. To bude všechna ta temnota, které se tak bojíte… Nepřijde vás trápit, ozve se, protože jste ji zavolali a ona doufá, že bude konečně přijata a odžita a zintegrována. Budete na to mít sílu a odvahu? To je to oč tu běží…
