“Ve všem existuje střední cesta.
Je to tato střední cesta,
která přináší mír a harmonii.”
(Indické přísloví)
Na internetu koluje mnoho motivačních citátů na téma “vítězství Světla nad Temnotou”. Jsou to krásné texty, často velmi poetické a všechny znějí velice duchovně a uvědoměle a vyspěle. A v “dobré duchovní společnosti” se jednoznačně očekává, že člověk bude zastávat přesně takové názory. Že přece Světlo nutně musí zvítězit nad Temnotou a není se o čem dál bavit… Všichni moudře a znalecky přitakají.
Tohle přece musí chápat každý – Světlo je přece Světlo a Temnota je přece Temnota a Světlo proto nutně musí zvítězit nad Temnotou a chápe to každý, kdo je Světlý a bude tím pádem na té Vítězné straně a odmítat to může jen někdo Temný, protože moc dobře ví, že bude nakonec Poražen těmi Světlými…
Takže pokud já s tím mám problém, pak je ale naprosto jasné, že jsem ten Temný. Vida jak jsem se “vybarvil”, pozor na mě… Proto rovnou říkám, pokud jste “úžasně světlí”, už rozhodně dál nečtěte….
V jednom našem vnoru do rozšířeného vědomí jsem mohl všechny tyhle “uvědomělé” myšlenky nahlédnout z jiného úhlu pohledu. Proces mi ukazoval, že tu vůbec nejde o vztah Světla a Temnoty. Ale že problém všech těchto výroků je v té snaze “zvítězit”.
V celé té záležitosti “Světlo proti Temnotě” totiž vůbec nejde o nějaké duchovno ale pouze a jen o odůvodnění si naší egoistické potřeby vítězení a tedy zároveň porážky někoho druhého… Jde o spirituální glorifikování snahy být tím silnějším a hlavně bezohlednějším…
Celý ten filosofický problém Světlo versus Temnota je nakonec jen takový líbivý marketingový obal, který vypadá velice vznešeně… Ale co se tu doopravdy prodává, je zase jen egoistické vítězení… My jsme ti dobří a světlí, my proto přímo “musíme zvítězit”, je to doslova “naše svatá světlá povinnost” být vítězi…
Vnor ukazoval, že kdyby se to lidem v tomto čase a na tomto místě líbilo přesně naopak, tak budou “hlasatelé vítězení” servírovat lidem myšlenku nevyhnutelného vítězství Temnoty nad Světlem, protože přece jednoho dne nakonec ve vesmíru vyhasne i ta poslední hvězda…
A opět, vůbec tu nepůjde ani o Temnotu či Světlo, ale zase jen o tu potřebu glorifikovat vítězení, posvětit si naši egoistickou snahu dokazovat někomu jinému svou převahu, být tím silnějším…
A tak v duchu téhle naší víry ve vítězení zcela zákonitě různá náboženská a spirituální hnutí prodávají lidem přesvědčení, že jste-li jejich (platícími) členy, pak jste těmi “úředně uznanými Světlými” a tudíž jste “předurčeni k vítězení”.
A zavádí si i různé vnitřní stupně “vyspělosti”, označující opět ještě větší “světlost a vítěznost”. Čím vyšší stupeň, tím vyšší jste Vítězové a tím více materialistických prebend si zasloužíte… A vás Mistr, který vás vede k “vítěznému Světlu”, si je samozřejmě zaslouží (od vás) také, aby se mohl cele věnovat svému “vítěznému světelné poslání”…
“Náboženství vítězení” je nejhlubší a nejsilnější vírou současného egoisticky zaměřeného lidstva… Celá naše civilizace funguje na neustálém poměřování se a budování všemožných hierarchií. Postavení ve společnosti, postavení ve firmě, hierarchie prožitků a emocí. Všechno jsme si očíslovali, aby to “pořadí správnosti”, “pořadí vítězů”, bylo dobře vidět.
I ty emoce a prožitky už různí lidé oznámkovali, očíslovali a zvážili a přiřadili jim “hladiny vibrací” a napsali mnoho bestsellerů na téma jak si to v životě šikovně zařídit, abychom byli vždy těmi vítězi… A autoři těchto bestsellerů jsou nepochybně na té “vítězné” straně, vždyť už se přece prodalo tolik výtisků a uskutečnilo tolik workshopů, tolik lidí se chce naučit jak být snadno a rychle vítězem…
Jak jen to slovo krásně a sladce zní – “vítěz”… Zkusme si to říct ještě jednou a s větším důrazem a hlubším procítěním – VÍTĚZ… Ach, to je blaho, že?… Lidé si do představy “zvítězení” pak už sami promítnou cokoliv podle vlastních přání, fantazii se meze nekladou, vždyť přece dobře víme, že “vítěz bere všechno” a “vítězi je vše dovoleno” a “dějiny píší vítězové”…
Akorát, že nám to v poslední době už nějak skřípe. Nějak se stále více ukazuje, že zvítězit se vlastně nedá. Že je to vždy jen krátkodobá a velice krátkozraká iluze. A včerejší vítězství se rozplynula jak pára nad hrncem.
Co s tím teď? Má tahle pohádka nějaký poučný konec? Světlo a Temnota jsou dva protipóly jedné energie. Jeden protipól nemůže zvítězit nad druhým, možná je pouze rovnováha protikladů. Tak třeba bychom z toho mohli pochopit, že stejně tak jedna izolovaná částečka vědomí nemůže zvítězit nad všemi ostatními. Možná je pouze vzájemná rovnováha mezi všemi částečkami vědomí. Rovnováha mezi všemi bytostmi na této planetě…
