Na přelomu 19. a 20. století zřejmě s psychoaktivními kaktusy experimentovalo mnoho lidí, včetně aristokratů a různých tajných společností, protože výtažky z peyoté se v té době běžně prodávaly v lékárnách. Podle dochovaných popisů se zdá, že lidé se v té době hlavně nechávali uchvacovat „podivnými vizemi“, které při těchto experimentech prožívali.
Také se zdá pravděpodobné, že s výtažky s peyoté experimentovali i členové Theosofické společnosti a ačkoliv se to asi mnoha lidem nebude líbit, mám dojem, že mezi ně mohl patřit i Rudolf Steiner, který později založil svou vlastní Antroposofickou společnost. Protože některé jeho popisy prožitků „spirituálních světů“ se velice nápadně podobají zážitkům z psychedelických tripů.
S extrakty z peyoté také pracoval britský mág Aleister Crowley ale zpracování tohoto tématu nebylo možné dokud čtenáři jeho textů neměli vlastní psychedelické zkušenosti. Protože bez nich nebyli schopni pochopit, že autor popisuje prožitky z tripů a brali text jen jako „literární nadsázku“. Není náhodou, že už v 60. letech, v časech „květinové revolty“ hippies se řada lidí ke Crowleymu hlásila. Timothy Leary dokonce v jednom rozhovoru uvedl, že považuje své aktivity za pokračování toho, co započal už Crowley. A Beatles umístili fotografii Crowleyho na obal své slavné desky „Sgt Pepper’s Lonely Hearts Club Band“.
V posledních desetiletích se zkoumání Crowleyho vztahu k psychedelikům věnuje už řada lidí – na YouTube je možno najít i dost videí s různými přednáškami. Dokonce vznikla i studie – je dostupná na www.academia.edu – „The complexities of Aleister Crowley’s magical relationship with anhalonium lewinii“ (toto je starší vědecký název kaktusu peyoté), autorem je Patrick Everitt z university v Amsterodamu, který se věnuje historii „hermetických učení“.
Podle Everitta se zdá, že Crowley s peyoté experimentoval mnohem hlouběji než jiní jeho současníci, protože ve svých článcích z té doby popisuje, že kromě „přitažlivých vizí“ dává i možnost provádět „sebe analýzu“. A ve svém eseji „Energized Enthusiasm“ z roku 1913 popisuje i náboženské a mystické prožitky – setkání s „archetypy“ Dionýsa, Afrodity a Apollona. Také se prý zdá pravděpodobné, že od roku 1910 zasvěcoval do použití extraktů z peyoté i své žáky a zřejmě měl ideu použít tuto látku pro obnovení rituálů Eleusinských mystérií.
Podle některých zpráv prý také pořádal u sebe doma „zasvěcovací ceremonie“, při nichž prý mnoho původně skeptických návštěvníků prožilo „spirituální zkušenosti“. Zřejmě se postupně dopracoval k formě skupinového ceremoniálu s hudbou a zpěvy podobného tomu, jaký používali američtí indiáni. Návštěvníkům prý podával podivně vypadající a ještě hůře chutnající směs ovocných šťáv s výtažkem s peyoté a malým množstvím opia.
Bohužel detailní popisy svých zkušeností nikdy nezveřejnil, ale z náznaků v jeho denících a článcích se prý zdá vyplývat, že na peyoté oceňoval právě „vizionářské prožitky“ a také možnosti „astrální projekce“. Také zmínil, že v těchto stavech se uvolňují „pouta svazující duši“. Každopádně ho používal pro kontakt s různými „archetypálními bytostmi“. Popsal prý mimo jiné setkání s bohyní Nuit, kterou charakterizuje jako „Královnu Nebes“ a „Bohyni Nekonečného Vesmíru“. V jeho popisech prožitků se objevují také zmínky o „Kundalini, hlavní magické síle v člověku“. V různých popisech svých obřadů také zmínil nutnost připravit „elixír“, ale nikdy nespecifikoval jeho složení. Nicméně z náznaků jeho účinků se dá vyvozovat, že tento musel být psychoaktivní a tudíž velmi pravděpodobně obsahoval právě extrakt z peyoté.
Podle popisů v dalších jeho dílech se zdá, že těmito elixíry cíleně vyvolával vize za účelem pochopení různých témat. Například prý takto získal vize, které mu pomohly pochopit více ze středověkých spisů, které vytvořili John Dee a Edward Kelley. Tyto vize pak zahrnul do svého systému učení nazvaného „Thelema“. Zdá se také, že vyvolání takových vizí bylo součástí zasvěcovacích rituálů jak v Thelema řádu tak v Golden Dawn. Zřejmě tedy již ve své době dobře chápal význam záměru, setu a settingu.
Dnes bývá zvykem pohlížet na Crowleyho jako na „Bestii 666“, jako na „nejhoršího člověka světa“ apod. Přesně takto totiž on sám o sobě hovořil, takto se snažil profilovat pro tehdejší společnost. Ale jak jsem četl v jednom článku věnujícímu se tomuto tématu – kdyby Crowley žil o 50 let později, patrně by byl uznávanou celebritou a „psychedelickým guru“. Protože všechno to, co se on ve své době neodvažoval zveřejnit, se dnes můžeme dočíst prakticky v každé knize pojednávající o prožitcích s entheogeny. A o „zasvěcovacích prožitcích“ do různých energií a archetypů dnes hovoří skoro každý psychonaut…
