Ayahuasca je nesmírně zajímavý obřadní psychoaktivní nápoj jihoamerických domorodců. Jak říkal Terence McKenna, tento nápoj je pozoruhodný hlavně tím, že se musí uměle připravovat, není to psychedelikum, které by se dalo přímo použít ve své přirozené přírodní podobě. Pro materialisticky přemýšlející moderní vědce je proto velkou záhadou, jak mohli indiáni přijít právě na tuto kombinaci rostlin, která tvoří ayahuascu. Nedokážou si totiž vysvětlit, jak by to jejich dávní předkové mohli objevit metodou „pokus-omyl“, kterou momentálně naše věda vysvětluje naprosto všechno. Ale domorodci se tomu usmívají a říkají, že samy rostliny jim řekly, co mají dělat. Což pochopitelně žádný „vzdělaný vědec“ nemůže přijmout za vysvětlení, protože přece právě díky svému vzdělání ví, že takové vysvětlení je „naprostý nesmysl“. Ale jak už jsem popisoval dříve ve svém povídání o vciťování se do rostlin a zvířat, v rozšířeném vědomí zřejmě dá zjistit ledacos. Akorát že někteří lidé jsou si dnes tak jistí svou „svatou vírou“ v materialismus, že „dobře vědí“, že tyto prožitky jsou jen „subjektivní projekce“. Ale jihoameričtí indiáni naštěstí nic takového nevěděli a tak si nechali poradit od „duchů rostlin“ a vytvořili tento pozoruhodný psychoaktivní nápoj…

Ayahuascu tvoří minimálně dvě základní složky – jednou je dřevitá popínavá liána Banisteriopsis Caapi, která obsahuje MAO inhibitory a druhou rostlina obsahující DMT. Obvykle je to Chacruna ale může to být i Chaliponga a nebo Jurema. Chacruna je taková „klasika“, obsahuje také nejvíce DMT. Chaliponga oproti tomu obsahuje i 5-Meo-DMT, které obsahuje i jed žáby bufo alvarius. Tripy s Chalipongou jsou ale prý mnohem „temnější“ než s Chacrunou. Indiáni obvykle používají čerstvé suroviny a velmi dlouho je vaří společně na mírném ohni. Údajně každý curandero má nějaký svůj specifický recept pro ayahuascu, takže pod tímto jedním označením se ve skutečnosti skrývá pestrá směsice nápojů s různými odlišnostmi ve složení. Ale sami curanderos říkají, že vlastní nápoj ayahuasca má jen částečný význam. Protože důležitá je strava před a po obřadu a velice důležité jsou hlavně obřadní písně „ícaros“, které curanderos během seancí prozpěvují. Každý prý má své vlastní a tvrdí se, že tyto písně jim prý dala samotná ayahuasca.

Podle zkušeností psychonautů je význačným rysem tripu s ayahuascou přítomnost jakési „vyšší inteligence“, která prožitek vede a kterou lidé obvykle vnímají jako ženskou energii a obvykle ji nazývají „matka ayahuasca“ či „matka aya“. A vypráví jak je „matka“ provedla různými jejich problémy, ukázala jim podstatu jejich trápení apod. Podle mého názoru se zde jedná o kontakt s morfogenetickým polem tohoto prastarého obřadu a rozepisuju se o tom více v kapitole „Výlety do Velkého Vědomí“.

Bohužel podle lidí znalých problematiky už dnes „psychedelický turismus“ velice negativně ovlivnil kvalitu obřadů i v samotné Jižní Americe. Vyrojilo se prý mnoho falešných curanderos, kteří si účtují nemalé sumy a někteří přímo návštěvníky okrádají či sexuálně zneužívají. Takže vydat se jen tak někam na retreat nemusí dopadnout dobře. Ale ne každý má čas a peníze na cestu do Jižní Ameriky a tak dnes kromě „pravé jihoamerické ayahuscy“ ale také existují i městské varianty, které připravují „městští šamané“ v USA a nebo v Evropě. Ti obvykle pracují se sušenými dováženými surovinami a své ícaros často odposlouchali z nahrávek na YouTube. Jejich retreaty jsou nejčastěji víkendové akce, přičemž mentální příprava a potřebná strava několik dní před obřadem záleží jen na samotných účastnících. Pochopitelně že energie takového retreatu jsou pak úplně jiné než v jihoamerické džungli. Ale jak říkají znalci v této oblasti – psychedelické látky vždycky cestovaly po světě, nikdy nebyly omezené jen na jedno místo. Takže nemá moc smysl tomuto trendu vzdorovat, spíše by bylo potřeba dát mu nějakou lepší podobu. Ale to bude doopravdy možné až ve chvíli, kdy budou psychedelika uznávaným léčebným, případně léčebně-spirituálním nástrojem a budou existovat i vhodné vzdělávací programy pro novodobé terapeuty-šamany…