Výraz „holotropní“ vytvořili Christina a Stanislav Grofovi a označuje „směřování k celistvosti“. Chtěli tímto výrazem vyjádřit, že naše malé lidské vědomí je sice ve svém běžném každodenním stavu omezené, ale že má schopnost propojovat se s Velkým Vědomím a činí-li tak, pak jedná „holotropně“, tedy směřuje k celistvosti. Stanislav Grof často hovoří o tom, že k vytvoření nového termínu ho vedla snaha nepoužívat anglický výraz „altered states of consciousness“, protože slovo „altered“ se v angličtině používá i pro kastrovaná zvířata. Chtěl vytvořit termín, který jednoznačně vyjádří, že jedná o komplexní stav vědomí. Terence McKenna ve svých přednáškách nazýval tento stav vědomí „hyperprostorem“ – zřejmě podle Star Treku, ale srovnání mi přijde trefné. „Hyperprostor“ ve sci-fi příbězích representuje jiný, vyšší prostor s více dimenzemi, ve kterém funguje fyzika jinak, než jak jsme zvyklí v našem třírozměrném světě. Tedy opět je to jakýsi „vyšší celek“ sjednocující různé „nižší reality“… Holotropní vědomí je přirozenou schopností každého člověka, každý takto může prožít své vlastní niterné spirituální prožitky. Skvěle to pojmenoval americký spisovatel Michael Pollan ve své knize „How to change your mind“, když popisoval atmosféru na velkém kongresu v Basileji v roce 2006, věnovaném 100. narozeninám objevitele LSD Alberta Hofmanna – „Hofmann uvedl do života svého druhu spirituální hnutí, které nabízí lidem skutečně osobní prožitky spirituálních energií bez jakýchkoliv kněží-zprostředkovatelů“.
Samotné holotropní dýchání pak vzniklo v 70. letech 20. století v USA, v době kdy Stanislav Grof a jeho žena Christina žili a pracovali v Esalen Institutu v Kalifornii. Vzniklo z potřeby nabídnout lidem nějakou metodu hlubinného sebezkoumání, která by byla bezpečná a pro člověka zcela přirozená a hlavně nebyla by v konfliktu s protidrogovými zákony. Protože v té době už v USA probíhala tuhá „válka proti drogám“ a všechny důležité psychedelické látky už byly prohlášeny za nelegální a nebezpečné a byly spojené s drakonickými tresty. Když Stanislav Grof vysvětloval princip holotropního dýchání, tak uváděl, že během své praxe psychologa a psychiatra opakovaně zažil, že lidé v různých stresových situacích a nebo během epizod tzv. psychospirituální krize samovolně upadali do stavu podobného „hyperventilaci“ – tj. začali velice rychle a obvykle hluboce dýchat. A tento stav u nich vedl ke zlepšení jejich psychických problémů formou „znovuprožití“. Navíc Christina Grof měla velké zkušenosti s jógou (byla učitelkou hatha jógy) a proto dobře věděla o pozitivních účincích různých dechových cvičení. Na základě těchto podnětů se proto Grofovi rozhodli vyzkoušet metodu řízeného zrychleného intenzivního dýchání, kterou později nazvali holotropní dýchání (holotropic breathwork). Technika je to v zásadě velmi jednoduchá, člověk prostě začne soustředěně zrychleně a hlouběji dýchat. Důležitým prvkem je, že koncentrace se přesune z myšlenek v hlavě na dech. Pamětníci vzpomínali, že v prvních letech se dýchalo zrychleně v jogínském posedu, teprve později se ustálila dnešní forma v leže. Lidé se také často ptali, jestli se prožitek při holotropním dýchání nějak podobá psychedelickým prožitkům např. s LSD. Stanislav Grof se k tomu několikrát vyjádřil v proslovech na konferencích – podle něj se holotropní dýchání nejvíce podobá prožitkům po podání MDMA. Čili jen malé nebo téměř žádné vizuální prožitky, ale velmi signifikantní léčebný účinek na psychické problémy, které mohou být někdy uloženy velmi hluboko.
