Toto téma může někomu citlivému přijít jako poněkud nechutné, nicméně je to velice pozoruhodné v kontextu etnobotaniky a fyziologie lidského těla a také v kontextu historie užívání psychedelik. Ale současně bych chtěl ihned i varovat, že rozhodně neradím zkoušet v tomto směru nějaké „chlapácké experimenty“, protože tu opravdu může až jít o život!… Na zmínku o tom, že staří Mayové aplikovali halucinogenní látky formou klystýru jsem narazil při čtení knihy „Food of the Gods“ od Terence McKenny. Jsem dítě z lékařské rodiny, tak mě to ihned silně zaujalo, protože si ještě dobře pamatuji jak jsem odmítal „čípky“ a jak mi rodiče vysvětlili, že to je jedna z nejúčinnějších metod pro podání léků, které by jinak mohly být v žaludku rozloženy.

Myšlenka psychedelického klystýru mi proto ihned přišla jasná, i když na druhou stranu jsem se hned trochu lekl, že to asi musí být pěkná síla, když se nějaká halucinogenní látka podá do konečníku. A opravdu, když „zagooglíte“, tak najdete pár reportů od lidi, kteří to zkusili a ti tu zkušenost opravdu takto popisují – bylo to prý podstatně silnější, než si dovedli představit. Čili další důvod vyvarovat se neuváženého experimentování!

Zkoumal jsem proto celou problematiku na internetu, ale moc informací jsem o tom nenašel. Nejsou mi moc jasné některé otázky metabolismu, protože „chemie“ konečníku a tlustého střeva je něco úplně jiného než v případě žaludku. Našel jsem nějaké texty, ve kterých se autoři více věnují Mayským psychedelickým klystýrům. Podle nich si staří Mayové aplikovali údajně i výluhy ze semen Morning Glory. To zní zajímavě, to by mohlo ještě lépe vysvětlit, proč je považovali za tak silné psychedelikum, zatímco v moderní době s nimi tak zajímavé zkušenosti nejsou. Navíc se tím samozřejmě vyhnuli žaludeční nevolnosti, která jinak po požití těchto semen či jejich výluhů velice často nastává. Také si prý někteří američtí šamani takto aplikovali i výtažky z peyoté kaktusů a zřejmě i odvar z houbiček – což je prý doloženo zase jinými nálezy.

Avšak oficiální věda se toto téma snažila dlouho popírat a ignorovat. Mayskou kulturu jsme si původně vymalovali jinak, idea psychedelických klystýrů se do tohoto obrazu nijak nehodila. Nicméně množství indicií mimo jiné v podobě sošek a maleb zobrazujících aplikaci tekutiny do konečníku je již tak velké, že už je není možné déle „zametat pod koberec“.

Ale musím znovu varovat, kdybyste se pod dojmem těchto řádků chtěli pustit do vlastních experimentů. Při tomto podání některých látek může už opravdu jít o život se vším co k tomu patří. Však také některé texty varují, že v kampusech některých amerických univerzit občas zemře nějaký student po alkoholovém klystýru. A v případě alkoholu je snad každému jasné, jak velice riskantní takovýhle způsob podání je…