V zásadě jsou magic truffles, neboli „trufflíky“, vlastně více méně totéž co psilocybinové houby, ale svými účinky se přeci jen trochu liší. Bohužel existuje jen málo výzkumů na toto téma, takže najít relevantní informace není jednoduché. Dosavadní výsledky ale naznačují, že zatímco houbičky obsahují hlavně psilocybin a tudíž musí v těle dojít k přeměně na psilocin, tak trufflíky zřejmě obsahují především psilocin. Nástup jejich účinku by tedy mohl být rychlejší. O zkušenostech s nimi hovořilo během sdílení jen několik málo lidí a jejich názory na ně se dost lišily. Všichni si je koupili v Holandsku, protože truffles je nutno uměle vypěstovat. V Evropě se ve volné přírodě nevyskytují ale jejich domácí pěstování je hodně problematické, proto je nutno si je koupit.

Názory velice oscilovaly. Jeden člověk při sdíleních popisoval, že miluje tripy na trufflíkách, že mu přijdou jako nejlepší psychedelikum, oproti tomu jiný muž tvrdil, že s nimi nikdy nic zajímavého nezažil a má dojem, že na něj vůbec nefungují. Trufflíky jsou zřejmě obzvláště citlivé na set a setting a také vyžadují aby se člověk uměl s naprostou důvěrou zcela otevřít jejich účinku. Měl jsem možnost mluvit s jedním mužem, který postupně vyzkoušel všechny odrůdy trufflíků, které je možno v Holandsku koupit. Zjistil například, že fungují mnohem lépe, když se k nim přidá nějaký MAO inhibitor. Spekuloval v tomto ohledu o tom, že v plodnicích lysohlávek byly objeveny MAO inhibitory, které z nich takto dělají „houbičkovou ayahuascu“. Ale že je otázka, zda se tyto látky vyskytují i v trufflíkách. Jejich absence by mohla vysvětlovat rozporuplné zkušenosti lidí s tímto přírodním psychedelikem. Jemu osobně prý nejlépe vyhovují ve spojení s obřadním kakaem.

Stručně mi popsal i své zkušenosti s různými odrůdami. „Atlantis“ mají intenzivní houbovou štiplavou chuť, způsobují mu docela silné vizuální vjemy, ale opakovaně s nimi zažil poměrně temné tripy, včetně výletů do Stínu. „Fantasia“ mají jemnější spíše oříškovou chuť, zažil na nich opakovaně velmi pozitivní tripy, s velkými objevy a pochopením jdoucím hodně do hloubky. „Pandora“ mají velmi příjemnou oříškovou chuť, podle jeho zkušeností prý fungují opravdu jako v té legendě, kdy Pandora otevírá skryté a zamčené „truhlice“ v nitru, dostal se s nimi do „zákoutí“ v sobě, které do té doby neznal. „Tampanensis“ mají docela jemnou chuť a velmi pozvolný nástup a dají člověku poměrně euforické pocity, tripy na nich jsou poměrně dost „nadlehčené“, takže s nimi kupodivu dají dobře protripovat i velmi náročná a složitá témata. „Mexicana“ mají prý poměrně nenápadnou jemnou chuť, málo vizuálních vjemů a spíše černobílých, ale způsobují velmi zajímavé silné odosobnění, při kterém člověk zcela zapomíná kdo a kde je, takže se s nimi lze zcela uvolnit a prožívat témata tripu velice svobodně. V menších dávkách se prý osvědčily jako výborné afrodiziakum, prožil na nich opakovaně „čistou bezrozměrnou lásku“ během milování s partnerkou. „Pajaritos“ jsou poslední druh trufflíků dostupných v Holandsku. Chuť mají prý také poměrně jemnou a nenápadnou, a podobně jako Mexicana se zdály být úžasné hlavně pro milování, pro společné Hieros Gamos. Nicméně na závěr dodal, že toto jsou jen jeho osobní zkušenosti a jiní lidé mohou mít úplně rozdílné…