Psilocybinové houby, či také „houbičky“, a to hlavně volně rostoucí lysohlávky, byly vedle LSD druhým nejčastěji zmiňovaným a užívaným psychedelikem. Několik lidí výslovně uvedlo, že houbičky považují za „ideální psychedelikum“ a vnímají je jako mnohohlasou všeobjímající entitu. Naprostá většina účastníků sdílení měla zkušenosti s českými lysohlávkami, několik lidí mohlo vyzkoušet uměle pěstované kubánské lysohlávky či psilocybe azurescens, jeden člověk popisoval, že se účastnil rituálu s houbičkami v Ekvádoru s místním druhem lysohlávek. Jiný člověk popisoval, že měl možnost postupně vyzkoušet různé druhy uměle pěstovaných kubánských lysohlávek – McKennai, Amazonian, Mexical Huatl a Nepál Chitwan. Každý druh podle něj trochu jinak vypadá, má trochu jiné účinky a způsobuje také rozdílné vizuální vjemy. McKennai prý jou hodně vizuální, docela „teatrální a ukecané“, podobně jako byl i Terence, podle kterého se jmenují. Oproti tomu Mexican Huatle prý mají silné ženské, přírodnější energie, údajně s nimi opakovaně vnímal vliv jakési ženy – curandery. Sám pro sebe si ji nazýval Maria Sabina. Tvrdil, že docela silně „vytahují z člověka potlačovanou temnotu“. Takže prý na nich zažil vždy velice zásadní tripy. Oproti tomu houbičky Nepál Chitwan v sobě měly jakousi „majestátnost hor“ a cosi jako buddhistické energie. Ale na závěr řekl, že u psychedelik si člověk nikdy nemůže být úplně jistý co je skutečný vliv látky a co jen projekce, takže je dost možné, že jiní lidé budou tyto druhy vnímat různě.
Několik lidí hovořilo o tom, že houbičky považují za nejpřirozenější psychedelikum. Jeden muž, který opakovaně navštívil latinskou Ameriku, zmínil, že v tamním prostředí se lidé vyhýbají chemickým drogám, ale houbičky považují za „posvátný dar matky Země“, takže je nezařazují mezi drogy. Také zdůrazňoval, že pokud si je chce někdo nasbírat přímo v přírodě, měl by to udělat obřadním způsobem.
Lidé také při sdílení opakovaně zmiňovali, že psilocybinové houby vnímají jako živou entitu, že je potřeba s nimi navázat vztah. Resp. že „houbičky si člověka musí zavolat”. Jedna žena dokonce popisovala, že když byla malá a chodila se svou babičkou sbíral léčivé byliny, tak jí prý babička ukázala lysohlávky se slovy – „tyhle si tě jednou zavolají, až budeš velká”. Jiná žena popisovala, že hovořila s „drogovým dealerem”, který prodával všelijaké druhy látek, ale houbičky ne, s odůvodněním, že ty nemůže prodávat, protože „houbičky si člověka musí zavolat – není možné je prodat jen tak komukoliv”.
Lidé taky hovořili o různých způsobech jejich konzumace. Někteří tvrdili, že úplně nejlepší jim přijdou čerstvé houby. Jiní naopak říkali, že čerstvé špatně tráví, respektive, že mají obecně problém s trávením hub a proto si z nich připravují čaj. Podle několika lidí je nejlepší kombinace houbiček s obřadním kakaem, protože velice působí i na emoce. Jiný muž říkal, že jako nejlepší mu přijdou namleté sušené houbičky s medem. Dobře se to prý uchovává a převáží, neoxiduje to, snadno se z toho dělá čaj a enzymy v medu zřejmě zesilují vliv houbiček. Probíhá tam podle něj „alchymistická přeměna“. Říkal také, že houbičky mohou vyvolávat velmi rozdílné stavy vědomí, že vše záleží na domluvě s jejich morfogenetickým polem. Vůbec hovořil o tom, že je potřeba mít s nimi velmi osobní a otevřený vztah, protože je to „citlivá živá entita“…
