Zkušenost se šalvějí mělo jen pár účastníků sdílení a velmi se v názorech na tuto látku lišili. Všichni z nich vyzkoušeli kouření buď suchých lístků a nebo extraktů z nich a všichni tuto zkušenost popsali jako velmi matoucí a náročnou. Jeden muž ji připodobňoval svou intenzitou k prožitku na „žábě“. Ale vjemy se šalvějí jsou velmi jiné, protože člověka většinou úplně neodtrhnou od reality, ale zcela zruší hranice mezi „objektem“ a „subjektem“, „realitou“ a „představou“ a leckdy i mezi „minulostí“ a „budoucností“. V prožívání reality se to projevuje například tak, že člověk je ve vrcholu prožitku velice zmatený a nedokáže rozlišit jestli něco udělal nebo neudělal a nebo to udělal někdo jiný a nebo to byla pouze myšlenka a teprve se to chystá udělat a přitom to už prožil jako že to udělal apod.

Jiný muž popisoval, že při opakovaných pokusech se šalvějí měl prožitky velice technologicky vypadající a chovající se „reality za touto realitou“ a že mu to intenzivně připomnělo film Matrix a jeho scenérie. Nebyl si ale jistý, zda si do těch prožitků jen neprojektuje obrazy z filmu. Na druhou stranu uvedl, že to může být „druh ornamentů vlastních šalvěji“ – podobně jako způsobují velmi specifické vizuální ornamenty meskalin a nebo ayahuasca.

Další muž popisoval, že šalvěj mu přijde jako „disforická“, tedy vyvolává u něj výrazné poklesy nálady. Zkoušel tuto substanci v přírodě a v nejsilnějším prožitku vůbec nedokázal odlišit sebe od lesa okolo, cítil se jako les, vnímal všechny pochody v rostlinách, vnímal práci kořenů a zároveň vnímal, že celý les se teď také cítí jako on. Prožil velice intenzivní emocionální katarzi a pak velmi postupné odeznívání tohoto stavu, při němž se postupně odděloval od celku a vracel se zpátky k sobě. Zkušenost z kouření šalvěje byla ale pro všechny každopádně tak intenzivní a matoucí a nahuštěná, že dotyční pochybovali o nějakém rozumném využití této byliny a v podstatě ji po těchto několika pokusech dál nepoužívali.

Ale později se mi přihlásil jiný člověk, který měl naopak velice pozitivní zkušenosti s mikrodávkováním šalvěje. Což je vlastně velmi podobné tradičnímu způsobu použití této byliny – v latinské Americe totiž lidé během dne postupně žvýkají čerstvé lístky. Tento člověk uvedl, že si čas od času připraví čaj ze sušených rozemletých lístků (nemá přístup k čerstvým). Množství lístků určuje pocitově, podle toho jak mu to právě v ten který den přijde správné. Čaj si připravuje obvykle ráno a to tak, že lístky rozemele na jemno v mlýnku na byliny a zalije je horkou vodou a postupně tento nápoj upíjí, včetně toho že polyká i hmotu lístků. Popisoval, že vždy upije jen tolik, aby měl pocit že toto je to správné množství.

Někdy během první hodiny od upíjení se mu prý vždy dostaví okamžik „překročení prahu“ do „vědomí podporovaného šalvějí“. V takové chvíli je potřeba otevřít se účinku byliny a „pustit ji dovnitř“. Později už jen prožívá takto „zesílené vědomí“ a pochvaloval si, že šalvěj podávaná tímto způsobem se ukázala jako velice kreativní bylina, vhodná i na řešení velmi složitých problémů. Prý se pak vždy na konci dne velmi podivoval nad tím jak produktivní byl a kolik témat a problémů se mu podařilo zvládnout. Zároveň ale upozorňoval, že se to takto nedá dělat příliš často a ani to nedoporučuje provozovat více dní po sobě. Ale i v tomto ohledu radil řídit se vlastními pocity, protože se vždy jedná o vztah konkrétního člověka k dané rostlinné inteligenci a je třeba vzít v úvahu i „vlivy“, které právě panují. Proto si podle něj správnou míru musí každý najít sám svou vlastní intuicí.