V rámci přípravy na trip či holotropní dýchání je dobré seznámit se s materiály, které pro tento účel vypracovali zkušení výzkumníci a terapeuté pracující s psychedeliky. Obsahují totiž mnoho důležitých informací, rad a zkušeností pro tripující. Myslím si, že i zkušení psychonauté by se k nim měli občas vrátit a ověřit si zda se podle nich chovají a jestli ne tak si uvědomit proč. Není totiž nic horšího než zaujmout “mazácký” postoj typu “tohle já už přece všechno dávno znám”. Pokud k tomu dojde, pak člověk ztratí respekt vůči těmto látkám a začne se mu patřičně nafukovat jeho “psychonautické ego”. A to pak může vést k velmi těžkým prožitkům v tripech, o zanedbávání integrace nemluvě. Proto rozhodně doporučuji se k těmto textům čas od času vrátit a zamyslet se nad nimi s novými zkušenostmi. Leckdy takto zjistíme, že některé pasáže s odstupem času chápeme mnohem hlouběji než při předchozích čteních. A nepochybně také uvidíme, že některé věci jsme už pozapomněli…
Instrukcí pro tripy je už dnes k dispozici hodně. Například pro potřeby výzkumů na Johns Hopkins University v Baltimore vypracoval psycholog Bill Richards „Letové instrukce” pro tripující i sittery. Je možno je najít na webu www.trippingly.net. Dalším velice dobrým pramenem je kniha “The Psychedelic Explorer’s Guide”, kterou v roce 2011 vydal James Fadiman.
Také rozhodně doporučuji přečíst si knihy Stanislava Grofa, kde podrobně rozepisuje rady pro holotropní dýchání. Když jsme se v září 2017 zúčastnili s mojí ženou Kateřinou velkého mezinárodního workshopu holotropního dýchání v Praze, mohli jsme si je vyslechnout přímo od něj. Zdůrazňoval, že je hlavně potřeba nevzdorovat přicházejícím prožitkům a nevyžadovat nějaký určitý průběh seance. A protože v sále bylo přítomno více než 250 lidí, tak také upozorňoval, že ať se bude během seance dít cokoliv, hlavně pokud budeme z okolí vnímat různé výkřiky či nářky či zvracení některých dýchajících, je potřeba na tyto vjemy pohlížet jako na součást procesu – dějí se kvůli tomu, že mají nějaký synchronicitní význam i pro nás a naše prožitky v daném okamžiku.
A stejné je to i s psychedelickým tripem. Pro tripujícího je nejdůležitější se s důvěrou poddat celému procesu. Anglicky se to doslova popisuje slovem “vzdát se” – tedy přestat vzdorovat, strachovat se, usilovat či vyžadovat a prostě celou zkušenost jen nechat volně plynout a hlavně se do ní co nejvíce a nejúplněji ponořit. Tohle ale může být velice obtížné pro lidi, kteří jsou zvyklí “mít všechno pod kontrolou” a snaží se mít vždy a všude “svůj osud pevně v rukou”.
Ale neplatí to jen pro samotnou seanci. Celý proces „otevření se nadcházející zkušenosti“ totiž začíná už tím, že se rozhodneme pro takový počin. V dnešní době žijeme všichni v sevření různých strachů a obav. Proto je potřeba už ve dnech před vlastním tripem cíleně pracovat na „uvolnění“ všeho druhu. Tedy je určitě dobré mít před tripem alespoň jeden celý volný den a „osvobodit se“ tak z každodenních starostí.
Podobné „uvolnění“ je velmi vhodné i v oblasti stravy – už několik dní před tripem by bylo dobré konzumovat jen lehkou stravu, která člověka nezatíží. Ideálně takovou, která má malý obsahu tyraminu. Aby se snížila aktivita enzymu monoamino oxidáza. Možná by bylo nejvhodnější něco jako „jednoduchá veganská bezlepková strava“. Protože maso a mléčné výrobky se obvykle dlouho tráví, stejně tak příliš tučné jídlo. Ale jsem si vědom toto, že toto téma je složitější a pro některé lidi hodně citlivé, proto se do něj nyní nebudu více pouštět. Každopádně platí, že se tripující musí ve dnech před tripem zcela vyhnout alkoholu, protože jeho účinky jsou přesně opačné než účinky psychedelických látek. Pokud si občas provádíte očistné klystýry, tak před tripem je to také ku prospěchu věci, velice to tělu odlehčí.
Zkušení psychonauté také doporučují 12 hodin před vlastním tripem nic nejíst. Na druhou stranu by se ale člověk neměl dostat do hypoglykémie, tedy by mu neměla příliš klesnout hladina krevního cukru. Protože se zdá, že „bad trip“ zřejmě úzce souvisí s příliš nízkou hladinou cukru v krvi. A pokud není člověk zvyklý na třeba i jen krátké půsty, tak ho to může zbytečně stresovat. Takže než se dostat do takového stavu je lepší si dát před tripem nějaké jednoduché lehké jídlo. Případně někteří psychonauté v den tripu pijí čistou hroznovou šťávu, protože toto ovoce obsahuje hodně glukózy, která je přímo využitelná tělem, bez potřeby složitého trávení. Problematická je v tomto ohledu především fruktóza (tzv. „ovocný cukr“), protože k jejímu trávení potřebuje tělo vyloučit adrenalin.
Součástí osvobození se od každodenních pout je i vhodné oblečení pro trip. Nemělo by to být něco, co nosíme každý den a máme to asociované s běžnými starostmi a problémy. Ideální je speciálně k tomuto účelu sloužící co nejpohodlnější „psychonautický oděv“ z přírodních materiálů. Také těsné spodní prádlo může být během tripu velmi nepříjemné. Někteří psychonauté, pokud mají tu možnost, tak tripují zcela bez oblečení. Ostatně v 60. letech to prý bylo velmi oblíbené a ti, kteří to zkusili to označují za velice osvobozující. V takovém případě ale musí být k dispozici vhodné přikrývky, protože v různých fázích tripu může tělo snadno tuhnout a chladnout.
Zkušenost také ukazuje, že je mnohem lepší tripovat se sitterem než sám. Dobrý sitter vytváří bezpečný a láskyplný prostor a „kotvu v realitě“. Proto i tyto instrukce předpokládají přítomnost sittera. Ale v takovém případě je samozřejmě vysoce důležitá synergie mezi tripujícím a sitterem. Bez „dobré vzájemné chemie“ to prostě nejde. Je proto potřeba, aby se tripující a sitter před vlastní seancí alespoň jednou sešli a domluvili různé důležité detaily. Je nutno shodnout se na výběru hudby a rozsahu osvětlení ale také je potřeba prodiskutovat, jaký rozsah fyzického kontaktu je pro tripujícího nejvhodnější. Tuto otázku probírám více v „letových instrukcích pro sittera“.
Je také žádoucí, aby si tripující dobře odpočinul před samotnou seancí. Rozhodně by bylo dobré, aby se pokud možno vyhnul sledování televize a hlavně aby se dobře vyspal. V den tripu už je každopádně potřeba se pokud možno ničím jiným nerozptylovat.
Před samotným požitím psychoaktivní látky je vhodné udělat alespoň malý krátký ceremoniál a i přijetí látky by mělo mít jistou obřadní formu – jak o tom píšu už v instrukcích pro sittery. Po přijetí látky je pak potřeba se už co nejvíce uvolnit a v klidu se nořit do postupně se zesilujícího psychedelického stavu vědomí. Je ale jasné, že zvláště na poprvé může být vnor do rozšířeného vědomí pro tripujícího dosti obtížný. Někteří lidé například během nástupu účinků pociťují různé tlaky v obličeji a nebo žaludeční nevolnost, což může zpočátku vyvolat i obavy. Vždy, když něco takového přijde, a to i později během tripu, tak je to známka, že nastává ještě hlubší fáze vnoru. A je tedy nutné se v té chvíli ještě více uvolnit a ještě více se ponořit do prožitků.
Také postupné oslabování ega a oddělování se od své zažité každodenní identity může být pro někoho zpočátku děsivé, protože takto nějak si naše kultura obvykle představuje smrt – tedy jako naprostý konec osobní existence. Ale ve skutečnosti to opravdu zajímavé tím teprve začíná. Protože až když opravdu prožijeme silné odosobnění od svého každodenního ega, tak teprve pak můžeme doopravdy nahlédnout naše starosti a strachy novým a nezaujatým způsobem.
V těchto fázích vnorů do velkých vnitřních změn se může stát, že tripující potřebuje nějakou formu fyzického kontaktu se sitterem. Leckdy stačí i pouhé držení se za ruku, ale jak už jsem psal dříve, záleží na vzájemné domluvě mezi oběma. Tímto se vytvoří jakýsi „pevný bod” a tripující se nemusí bát, že se někde „ztratí” ve svém vnitřním světě. Ne každý je také schopen celou dobu tripovat nebo holotropně dýchat s maskou na očích, protože mnoho lidí potřebuje v těchto prožitcích alespoň občasný „kontrolní” vizuální kontakt s realitou.
Od určitého okamžiku také začnou pocity a obrazy přicházet mnohem rychleji než je člověk dokáže promýšlet. Proto je pak potřeba vzdát se i snahy o jejich analýzu a prostě je jen prožívat. Během tripu se ale také mohou „zmaterializovat” různé strachy a těžké prožitky z minulosti do symbolické podoby různých monster. Případně se před tripujícím mohou ve vizích objevit různé průchody, dveře či doslova „díry do temné prázdnoty”. Letové instrukce zkušených terapeutů v takovém případě radí – vydejte se jimi. Prozkoumejte je. Ptejte se těch monster proč jsou ve vašem nitru. Ale berte to všechno čistě symbolicky. Jsou to obrazy vytvořené vědomím a podvědomím a mají svůj význam v tripu. A je potřeba zjistit, jaký ten význam je. Stejná vize totiž může každému přinést jiné ponaučení.
Terence McKenna také říkával, že první tripy většinou bývají velice vizuálně krásné a povznášející. Doslova říkal hlavně o houbičkách, že tyto jsou neobyčejně laskavé na začátečníky. Ale pokud člověk tripuje již opakovaně, začnou se mu odkrývat stále hlubší a hlubší problémy a takové tripy pak mohou být mnohem náročnější jak na prožití tak na pozdější zpracování. Protože jak říkal – houbičky o nás vědí všechno, proto se jejich nároky na nás budou postupně zvyšovat…
Proto pokud tripující podstupuje opakovanou psychedelickou zkušenost, je o to více potřeba být odhodlán přijmout vše co přichází a nevyžadovat opakování předchozích příjemných prožitků. Každý trip je jiný a pokaždé platí, že nám dá to co potřebujeme a ne to co bychom chtěli… Vždy pracujeme s obsahem svého osobního případně kolektivního podvědomí, takže opakovanými tripy se dostáváme do hlubších rovin a odkrýváme tak další, mnohem hlouběji uložená traumata. A obvykle platí, že čím je trauma pro nás více zraňující, tím hlouběji jsme ho během let zatlačili. Proto je naopak potřeba obtížné zkušenosti v opakovaných tripech vítat jako velmi důležité, protože tím pracujeme s mnohem závažnějšími traumaty…
Pokud tripujícímu v některé fázi přestane vyhovovat právě poslouchaná hudba, je lepší požádat o jinou a nebo ji úplně vypnout – když to tak tripující vnímá jako nejlepší v dané chvíli. Na druhou stranu ale také platí, že hudba je obvykle velice důležitá, protože pomáhá tripujícímu snáze se oddělit od svých běžných myšlenek a lépe se ponořit do prožívaných zkušeností. A právě asociace vyvolané hudbou mohou být významným katalyzátorem prožitků.
Během seance se také běžně stává, že tripující začne pociťovat návaly silných potlačených emocí. V takovém případě je žádoucí nechat je svobodně projevit. Protože právě potlačované emoce – ať už je to smích, pláč, nářek, zlost, strach – jsou nejčastější průvodci našich niterních traumat. A jejich svobodné projevení je mnohdy tím nejdůležitějším terapeutickým účinkem tripu. Zkušený sitter toto dobře chápe, takže není třeba se nijak obávat, že bude takové projevy odsuzovat či blokovat. Jeho úkolem je v takových chvílích pouze dohlédnout na to, aby si tripující neublížil. Opět – více o tomto píšu v instrukcích pro sittery.
Po několika hodinách začne hlavní účinek látky opadat a trip se postupně zeslabuje a tripující se zvolna „vrací na zem“. V této části seance už je možno se chovat mnohem volněji, ale i tato je stále velice cenná. Například je možné ji využít pro lepší pochopení rodinných problémů apod. Tripující je totiž stále ještě v silném kontaktu s podvědomím a tak během této fáze může docházet až ke svého druhu „jasnovidným vhledům“ do různých situací a do chování lidí.
Proto je v této chvíli například zajímavé citlivě a beze spěchu probrat třeba složité rodinné či pracovní konstelace. Je užitečné, pokud si tripující na tuto část například přinese fotografie. Ty mu pomohou se lépe naladit třeba právě na členy své rodiny. Při tomto „rozjímání“ nad problémy během doznívajícího tripu se mohou nečekaně osvětlit různé záležitosti, které tripujícího trápí, případně může díky „vhledům“ daleko lépe pochopit lidi, nad kterými bude uvažovat. Proto tato část tripu je také důležitá a zcela jistě synchronicitně obohatí prožitky z hlavní části.
Po návratu z hlavní části tripu může tripující pociťovat potřebu jídla. Zvláště pokud byl trip velmi emocionální, pak může být člověk i fyzicky velmi vysílený. Někteří lidé cítí potřebu sníst něco slaného, jiní ale mohou chtít něco sladkého. Je obtížné to předvídat. Každopádně by se mělo jednat o nějaké velmi jednoduché jídlo. Ideálně ne moc přepracované. V tomto směru je obtížné nějak obecně radit, každý jsme jiný…
Po skončení celého tripu je potřeba, aby se člověk ihned nevrhal do běžných každodenních problémů. Je proto lepší vyhradit si po tripu jeden celý den na zapsání a promyšlení prožitků a hlavně nepospíchat se závěry. I v následujících dnech a týdnech je pak velice užitečné věnovat více pozornosti svým dalším prožitkům, protože obvykle mají nějaký vztah k obsahu tripu a pomohou osvětlit různé detaily a souvislosti. Více o tom v textech o integraci.
