Ze čtyř fází porodu, jak je popsal Stanislav Grof, by zdánlivě mohla být nejhezčí ta první (BPM I), ve které dítě spočívá v „oceánském ráji” v děloze matky. Protože člověk by tu mohl zažívat bezčasovou jednotu s celou existencí a splývání s nekonečností oceánu a vesmíru. Ale ne vždy to tak je. Dítě totiž zřejmě velice silně vnímá duševní stavy matky a také prostředí v děloze může být negativně ovlivněno nezdravým životním stylem matky – hlavně alkoholem a kouřením. A to bylo a je bohužel dosti časté. Vliv kouření a alkoholu se pak může dítěti v děloze projevovat například jako „temné energie”.

Nejmarkantněji se to projevilo u jednoho našeho známého. Jde o člověka, který je silně spirituálně založený a upřímně hledající, ale čas od času ho doslova popadlo něco jako „panický strach z temnoty a ze zla”. V takových chvílích pak vždy „plamenně kázal proti zlu” a kdokoliv, kdo měl i jen trochu jiný názor, byl pro něj okamžitě „temný”. A také v takových chvílích projevoval obzvláště silné výhrady až averzi vůči ženám.

Nerozuměli jsme tomu, až se nám pak jednou při jiné příležitosti svěřil, že jeho matka byla celý život velice silná kuřačka. A z tónu jeho hlasu byla poznat hluboká beznaděj. Říkal, že tím trpěl už od raného dětství a nemohl s tím nic dělat… Spojitost s prožitky z těhotenství se tu tedy opravdu silně nabízela, ale zároveň bylo jasné, že pro něj nebude snadné odhodlat se ke znovu prožití těchto vzpomínek. Ale protože je přeci jen opravdu upřímně hledající a také sám viděl, jak ho tyto panické záchvaty „strachu z temného zla” doslova „rozkládají“, tak se nakonec přeci jen odhodlal vyzkoušet holotropní dýchání.

Trvalo to několik seancí, ale byla pak na něm vidět opravdu radikální proměna. Sdílel s námi ze svých prožitků jen něco, ale i to plně objasňovalo jeho problémy. V seancích se prý vrátil do časů, kdy byl jako dítě v děloze a i když prý vnímal, že tento stav by mohl být nesmírně krásný a božský – a v některých vzácných okamžicích prý alespoň na chvíli i takový byl – tak ho ale vždy velmi brzy doslova „zahlušil úder temné energie”, která byla velice nepřátelská.

Tvrdil, že jako dítě v děloze dokázal rozlišit i různé strachy a deprese své matky a že ty na něj také měly těžký vliv. Ale nejhorší podle něj byly právě „temné energie” způsobené cigaretami a alkoholem. Ptali jsme se, jak věděl, co je způsobuje. Tvrdil, že to prostě v tom prožitku věděl, že v holotropním vědomí prožíval současně i svou matku a věděl, co v té které chvíli dělá. Další porodní fáze ho kupodivu nijak zvlášť netrápily, tvrdil, že porod byl zřejmě hodně rychlý, až překotný. Jak sám řekl – zřejmě už opravdu chtěl ven.

Tyto perinatální prožitky se mu pak v životě transformovaly do jeho úporné snahy najít „ideální, čistou a rajskou spiritualitu”, kterou mu ale stále kazili „ti temní” okolo něj a jejich „černé energie“. A samozřejmě, že v jeho vizi „čisté božské spirituality” nebylo mnoho místa pro ženy, protože to přece byla právě žena, jeho matka, která mu to všechno způsobovala.

Už po první seanci se mu hodně ulevilo, ale zároveň pociťoval velikou lítost nad tím vším, protože najednou viděl, jak tyto hluboce zatlačené prožitky z doby těhotenství naprosto zásadně ovlivňovaly celý jeho dosavadní život. A kolik času kvůli tomu věnoval na „brojení proti temnotě okolo sebe”, ale ve skutečnosti vlastně pořád vnitřně zápasil se svými těžkými perinatálními vzpomínkami, které se mu v takových chvílích stále znovu a znovu vracely…

Ale už po první seanci přestal s „kázáním proti zlu a temnotě” a hlavně přestal ostatní rozlišovat na „temné” a „světlé” – což byla pro jeho okolí opravdu velká úleva. Protože nikdo si do té doby nemohl být nikdy jistý, kdy se v takových chvílích stane v jeho očích „temným” i jen kvůli nějaké drobnosti. Po dalších seancích se pak začal intenzivně věnovat uměleckým aktivitám, po nichž prý vždy toužil, ale nedokázal se do nich do té doby pustit, protože měl prý pořád obavu, že „ti temní” mu v tom budou svými „černými energiemi“ bránit…

Díky prožitkům v holotropních stavech vědomí se od toho všeho osvobodil a prý se dnes již cítí uvnitř sebe mnohem šťastnější a celistvější, ale zároveň díky tomu o to silněji vidí, že i mnoho jiných lidí kolem něj má zřejmě podobný problém. Ale ti na rozdíl od něj nechtějí o holotropních stavech vědomí nic slyšet a svá niterná traumata prostě různými způsoby „bypassují” a to hlavně alkoholem. A také říká, že velice lituje každé dítě, jehož matka nechápe, jak zcela zásadně může během těhotenství ovlivnit celý nadcházející život svého dítěte…