Následujícími odstavci si to u leckterých lidí asi pořádně zavařím, a některé jiné nejspíš vyděsím, protože to asi budou brát jako jasný důkaz toho, že jsem těžký psychiatrický případ. Věřte, nevěřte, ale s pomocí psychedelik se dá navodit i „channelingový stav vědomí“. Opravdu to funguje, pěkně jsem si popovídal s „vnitřním hlasem“, ale tak nějak jsem měl stále velmi jednoznačný dojem, že ale „hovořím“ pořád jen s nějakou jinou částí sebe sama. „Můj hlas“ mi doporučil abych zkusil channelovat Máří Magdalénu, protože mám přeci jen blíže k těm ženám-bohyním a musím říct, že to bylo opravdu velice zajímavé. Možná jsem takto „hovořil“ se svou Animou, kdo ví. Nechci se tím nikoho z channelingařů nijak dotknout, nejsem v tomto směru samozřejmě vůbec nijak zkušený a také jsem neabsolvoval žádné channeligové zasvěcení od nějakého skutečného mistra. Prostě jsem jen experimentoval…
Na druhou stranu by tato zkušenost ale mohla být zajímavá pro psychology a psychiatry, pokud by se jí odvážili sami podstoupit. Myslím, že by pak mohli mít trochu jiný názor na to, co zažívají jejich pacienti. Jsem si velmi dobře vědom toho, že v dnešní době bere mnoho lidí „vnitřní hlas“ jako závažnou patologii. Avšak můj zcela jednoznačný dojem z těchto experimentů byl, že informace mi přicházela odněkud z hlubin mého nitra v podobě pocitů a já si z nich na nějaké mě bližší úrovni svého vědomí vytvářel onen „vjem hlasu“. Prostě s pomocí psychedelik se dají zažít jak vizuální vjemy, tak i zdánlivě sluchové.
Kdo ví, třeba ti lidé, co zažívají „hlasy“ se nějak dostanou do tohoto typu psychedelického vědomí a jejich traumata a zranění se jim manifestují takto? Protože na ně třeba někdo v dětství často křičel a tak se jim i nadále všechna traumata a strachy demonstrují sluchově? Snad by se takovým lidem dalo v budoucnu psychedeliky i pomoci, aby své vědomí přeladili a tyto hlasy „přestali slyšet“ – tedy přestali si je ve svém nitru vytvářet. Ale uvědomuji si, že tohle už je velice tenký led a proto v tomto směru rozhodně nikomu nic neradím. Ale kdo ví co bude za pár let, až výzkum těchto substancí více pokročí? Možná najdou své uplatnění i u těchto problémů…
Moje prožitky mi připomněly co mi při sdíleních řekla jedna terapeutka – a sice, že Jungiáni v téhle souvislosti hovoří o tom, že člověk má tzv. nejvyšší či též bytostné já, které je „nejblíže Bohu“ a tudíž má přístup k velmi „vysokým“ poznatkům. Ale pořád je to ještě naše součást i když už se pohybuje někde mezi archetypy… Jung k tomu říkal, že „Bůh je to, co v nás ještě není integrované a zdá se nám to nedosažitelné a proto si to projektujeme do božství“… Ten můj zkušební channelingový stav vědomí se zdál být přesně takovým paradoxním stavem vědomí „o dvou tvářích“. Hovořil jsem sice sám se sebou, ale zároveň ta moje jiná část zřejmě byla v kontaktu s hlubšími poznatky, než jaké mám běžně k dispozici…
Podobně je to i s „osvícením – prozřením“, o kterém jsem se více rozepisoval v části věnované on-line sdílením. Je to zase jen další stav vědomí. Někteří lidí sice tvrdí, že ho člověku musí darovat duchovní mistr ale spousta jiných se do něj dostala zcela samovolně. Vlivem různých okolností se přeladili a ono to „z ničeho nic“ přišlo a pro některé to byl opravdu náročný prožitek od něhož raději utekli… Také jsem něco podobného už v minulosti zažil a také jsem v tomto směru experimentoval, takže mohu i zde říct, že to funguje. Ale zvláště u tohoto stavu vědomí musím velmi naléhavě upozornit, že by se do něj nikdo neměl hrnout, protože pokud na to člověk není filozoficky připravený, tak se s tím dá velmi snadno skončit i na psychiatrii. Jako že několik lidí s nimiž jsem mluvil, se tam kvůli tomuto stavu vydalo dobrovolně. Prostě nebyli schopni v takovém prožitku nijak rozumně fungovat a nedokázali s tím ani nic udělat. Takže prosím opatrně! Ono takové pochopení všeho a všech a veškerých dějů a souvislostí a propojení se s celkem a podobné prožitky mohou být velice těžké na zpracování…
Jsem si samozřejmě vědom toho, že tyhle odstavce mohou být vnímány jako čiré rouhání, důkaz, že jsem zbláznil, či znamení, že jsem podlehl „temným silám“, že žiji ve svém „sebestředném bludu“ apod. Všechna tato označení jsou synonyma slova „nepochopení“, demonstrovaného právě těmi lidmi, kteří je vyslovují. Existuje mnoho stavů vědomí ale všechny mají společné to, že jsou to právě stavy našeho vědomí a mohou nastat když s nimi na nějaké úrovni souhlasíme. A i to jakou mají podobu a další vývoj záleží opět na nás samotných. Z mnoha různých možností si vědomě či nevědomě vybíráme to, co chceme niterně prožít. Akorát je pak problém, když někdo začne mít pocit, že pouze a jen ten jeho způsob navozování a prožívání těchto stavů vědomí je ten jediný správný a všichni ostatní se musí učit pouze od něj a dělat to stejně jako on, protože on přece je ten vyvolený, pověřený, pomazaný, zasvěcený apod. Každý jsme jiný, každý máme svou vlastní cestu, po které musíme kráčet vlastníma nohama…
A to mi ještě připomnělo jeden prožitek, který jsem v této souvislosti měl. Občas se v „psychedelických kruzích“ řeší otázka kdo je a kdo není šaman. Zkusil jsem se na to také optat v rozšířeném vědomí. Prožitek, který jsem k tomu dostal, se mi zdál mimo jiné ukazovat, že šaman potřebuje být schopen aktivně pracovat s vědomím na různých úrovních svého nitra a mít svoje motivace na všech těchto rovinách jasné a neodporující si. Tvářit se na povrchu jako „zasvěcenec“ a v hlubší vrstvě skrývat svůj narcismus a v ještě hlubší vrstvě prahnout po materiálním blahu či hojnosti sexuálních prožitků není asi právě ta nejlepší „kvalifikace“ pro takovou práci… Naopak čistota záměru a vyrovnaní se s různými traumaty a chtíči musí zřejmě takovým skutečným šamanem procházet až do velmi hlubokých vrstev podvědomí a nejlépe ještě dál…
