Tahle otázka mi opakovaně přicházela, když jsem všechna tato témata promýšlel. A tak jsem se do ní také trochu ponořil. Doufám ale, že to snad někteří lidé nebudou brát jako námět k drsným experimentům. Je to naopak zamýšleno jako důrazné varování!

Už jsem tu uváděl, že podle Stanislava Grofa jsou tyto látky „nespecifickým zesilovačem“ a že tedy záleží na celkovém naladění a postojích člověka, který je požil a na okolnostech, za nichž je požil. Tedy onen tolikrát opakovaný set a setting. Zkušenosti také ukázaly, že psychedelika mohou nejčastěji způsobit problémy právě tom v případě, kdy člověk neví o tom, že mu je někdo „podstrčil“. Protože v takovém případě dotyčný mnohdy nerozumí tomu, co se s ním děje a tak může snadno propadnout různým niterným strachům, panikám a fóbiím a reakce okolí mu také nemusí být zrovna dvakrát prospěšná… Samozřejmě, že pomoc je i v takovém případě relativně snadná. Dotyčný prostě potřebuje bezpečný prostor a zkušeného sittera, aby mohl celý stav v klidu doprožít. Ale když to neví ani on a ani nikdo v jeho okolí?.. V současné době je v tomto směru určitě jiná situace než v minulosti. Mezi mladými lidmi je zřejmě poměrně velké obecné povědomí o látkách měnících vědomí, takže by asi člověka napadlo, že ho někdo „zdrogoval“. A možná by i někdo měl osobní zkušenost s takovou látkou a nebo věděl o někom jiném, kdo by mohl pomoci…

Ale jinak by to asi vypadalo, kdyby takovou substanci dostal starší člověk, zvláště pokud by, kromě alkoholu, neměl znalosti o substancích měnících vědomí. Ten by se asi nejspíše domníval, že se „otrávil“. Ale možná ještě horší by bylo, pokud by informace o „drogách“ měl, ale naprosto by věřil všem těm prazvláštním zprávám, které v minulosti oficiální protidrogová propaganda o těchto substancích šířila. Protože ona taková „otrava“ se přece dá vyřešit vypumpováním žaludku a nějakým tím lékem a člověk se z toho vyspí, že… Ale o „drogách“ přece každý mainstreamem ponaučený jedinec ví, že mu okamžitě „usmaží mozek“ a stane se na nich hned po první dávce „nadosmrti totálně závislý“ a už navždy z něj bude „feťák a troska“! Zhruba něco takového se do nedávna šířilo mezi lidmi…

Obávám se, že takový člověk řádně ponaučený antidrogovou propagandou by měl všechny předpoklady upadnout do vážného psychického stavu prostě jen proto, že by věřil, že jeho stav po takové látce zcela určitě musí být takřka beznadějný! Samozřejmě, že by se z toho postupně dostal, ale přeci jen mám obavu, že trauma vyvolané vírou v nepravdivé informace o těchto látkách by mohlo dalece převýšit cokoliv jiného… Vlastně, ona by ta látka nejspíš všechny tyto děsné představy zesílila, takže dotyčný by asi po nějakou dobu opravdu mohl prožívat „smažení mozku“, svoji „proměnu ve feťáka a trosku“ a podobné věci. Prostě proto, že by tomu niterně tak silně věřil. Druhá věc je, že pokud by se jednalo o přírodní psychedelikum, tak by mu mohla inteligence rostliny či hub přijít na pomoc, ale v případě nějaké syntetické látky by to asi nejspíš tak nebylo…

A pak je ještě otázka, jak by to vypadalo, kdybychom takovou látku podali úplně obyčejným lidem, kteří o něčem takovém vůbec nikdy neslyšeli a ani nebyli nikdy dotčeni moderní antidrogovou propagandou… Určitě jste asi četli o případu, ke kterému došlo 15. srpna 1951 ve francouzské obci Pont-Saint-Esprit. Přihodila se podivná hromadná otrava lidí. Spekuluje se většinou o ergotismu způsobeném námelem ve chlebech z místní pekárny ale také se zvažuje možnost jestli náhodou nějaká tajná služba nezkoušela účinek LSD či jiné psychoaktivní látky na neznalých lidech. Těžko soudit z dostupných informací, průběh oné „otravy“ byl prý poměrně hodně zvláštní. Například se tvrdí, že halucinace u lidí nastoupily až asi za 48 hodin po prvních příznacích. A prý trvaly mnoho hodin, respektive se u některých lidí i později opakovaly. Což rozhodně nepřipomíná nějaké běžně známé psychedelikum. Nicméně poučné je to, co ti lidé zažívali. Několik lidí prožívalo, že je spalují plameny. Další zažívali útoky hadů. Někdo měl vize, že je požírán velikými rostlinami. Další prožívali, že jsou pronásledováni všelijakými monstry. Jeden člověk vyskočil z okna v přesvědčení, že umí létat. Při událostech zemřelo pět lidí a několik dalších se pokusilo zabít a pár jich skončilo na trvalo v různých ústavech a to právě kvůli děsivým vizím, kterých se nemohli ani zbavit ani je pochopit. Zjevně na něco takového nebyli připraveni a zcela to zbořilo jejich chápání světa a svého života…

A co teprve kdyby se takový případ stal někdy v hlubší minulosti. Jako že otravy námelem prý byly v minulosti docela časté. Co se těm chudákům asi tehdy před staletími honilo hlavou, když to na ně začalo působit? Někdo to bral za otravu? Někdo jiný se děsil, že se zřejmě zbláznil, protože v jeho rodu strýc, tetička, dědeček či kdokoliv jiný byli velmi podivní a říkalo se o nich, že byli psychicky nemocní? Někdo jiný se děsil posledního soudu? Nějaká zbožná babička by upadla do náboženské extáze? Někdo jiný by se naopak začal oddávat „orgiím“, které si vždycky přál? A někdo jiný se bál, že byl „uhranut“ či „posednut ďáblem“? A co teprve představy a přesvědčení, které při tom lidé promítali do těch druhých… A jaké vize měli? Vize umírání, pokud by byli přesvědčení, že jsou otrávení? Nějaké zmatečné prožitky rozpadlé reality pokud byli přesvědčeni, že se zbláznili? Vize pekelných muk či naopak „příchodu Ježíše“ pokud byli přesvědčení, že nastal den posledního soudu? Vize temných sil pokud uvěřili v „uhranutí“ či „posednutí“? A nebo se v někom projevily všechny jeho potlačované emoce a touhy a pro ostatní pak už byl za naprostého šílence, vždyť ho přece viděli jak se divoce směje a naříká zároveň?

Paradoxní je, že dnes něco takového běžně zažívají lidé jak při tripech tak při holotropním dýchání a vnímají to jako léčebný prožitek v kontextu témat s nimiž pracují. Z toho je vidět, že informovanost je v tomto směru naprosto zásadní. A že i takové děsivé vize mohou být pro lidi připravené na prožitek vlastně velmi očistné. Takže jsme zase u téhož – s psychedeliky a vědomím se dá velice dobře aktivně pracovat když víme že to jde, máme v tomto ohledu dostatečné informace a máme i v důvěru v tyto procesy a nejlépe také, když máme v blízkosti někoho, kdo už s tím má vlastní zkušenost. Pak je můžeme použít velmi terapeuticky a prospěšně.

Ale pokud o tom všem nic nevíme, nebo se těchto látek ve skutečnosti vnitřně velmi bojíme a navíc nevěříme svým vlastním schopnostem, případně se obáváme psychických následků, pak je bohužel velmi pravděpodobně, že se necháme zcela pohltit našimi strachy a fobiemi a zažijeme si tak pravé peklo. Je to samozřejmě naše vlastní niterné peklo, složené z našich představ a traumat, nicméně stále je to peklo. Takže je na místě varovat před „chlapáckými“ postoji a neuváženým zahráváním si s těmito látkami. Mohou nám ukázat větší pravdy o nás samých a našem nitru, než bychom si kdy vůbec přáli vědět…