I když jsem si původně myslel, že metoda “poradního kruhu” (anglicky „Council“) je určitě mezi lidmi velmi dobře známá, protože ji často intuitivně používáme, tak se ale na různých setkáních s lidmi ukázalo, že o ní řada lidí ještě v této podobě neslyšela. A je to škoda. Jde o prastarou poradní techniku a pokud si o ní chcete přečíst více než je v tomto textu, pak určitě vyhledejte knihu „The Way of Council“, kterou napsal Jack Zimmerman a Virginia Coyle – vyšla i v češtině pod názvem „Cesta poradního kruhu“. Také existují různé české internetové stránky, které se této metodě věnují ( například https://naturalspirit.cz/ ).

Pro holotropní a psychedelickou komunitu bude určitě zajímavé, že v naší moderní době se o rozšíření této metody hodně zasloužila na přelomu 70. a 80. let 20. století americká antropoložka Joan Halifax – studovala ji při svých výzkumech. O Joan Halifax určitě víte, že to byla první americká manželka Stanislava Grofa a společně prováděli výzkumnou práci v Marylandu týkající se podávání LSD smrtelně nemocným pacientům a napsali o tom knihu „Human encounter with death“.

Poradní kruh má jednoduchá ale velmi důležitá pravidla. Prvním pravidlem je, že každý naslouchá srdcem a věnuje tomu, kdo právě povídá, maximální možnou empatickou pozornost a neposuzuje ani neodsuzuje. Tím se vytváří bezpečné prostředí a otevřený prostor pro sdílení i velice citlivých témat. Je důležité abychom tomu kdo mluví, takto beze slov sdělili – ano, vidím tě, slyším tě a spoluprožívám co říkáš.

Druhým pravidlem je mluvit od srdce. Pokud mluvíte, tak mluvte upřímně a otevřeně a nebojte se vyjádřit i pocity nejistoty apod. Prostě buďte autentičtí a používejte v řeči především „já“ postoj, hodně to pomáhá sdílení. Samozřejmě, pokud chcete sdílet zkušenosti někoho třetího, pak se mluvení ve třetí osobě nedá vyhnout.

Třetím pravidlem je vyjadřovat se co nejvíce k tématu. Protože přeci jen máme omezený čas a nemůžeme téma moc „rozkošatět“. Proto je dobré dívat se během mluvení na ostatní a podle jejich reakcí rozpoznáte zda už se nevzdalujete příliš od právě probíraného tématu. Respektujme navzájem čas, který máme k dispozici.

A poslední čtvrté pravidlo je „mluvit spontánně“. Lidé se obvykle obávají toho, že jejich řeč je příliš neučesaná či chaotická, ale o to tu právě jde. Je důležité co vám inspirace přinese. Díky tomu se pak mohou projevit různé synchronicity, takže se nebojte svobodně řetězit to co říkáte přesně podle svých pocitů. Určitě to bude mít v rámci našeho setkání svůj význam.

Také se lidé leckdy obávají, že jejich zkušenosti jsou příliš malé a nezajímavé, ale nic takového neexistuje. Při online sdíleních jsem si od každého jednoho člověka nakonec vyslechl nějaký zcela epochální příběh – epochální pro něj v kontextu jeho života a témat, které řeší. Nenechte se proto strhnout do nějakého niterého poměřování svých prožitků. Sdílejte cokoliv, o čem cítíte, že to má pro vás důležitou souvislost s tématem.

Platí také, že mluví vždy jen ten, kdo má právě slovo a ostatní by se pokud možno měli zdržet komentářů. K předání slova může po kruhu kolovat nějaký předmět a nebo se může slovo předávat jen symbolicky. Je možné se také zdržet slova a neříct nic a prostě jen předat slovo dalšímu.

Obvykle se slovo předává po směru hodinových ručiček. To je nejčastější forma vedení poradního kruhu a bývá brána jako “vážná” či “slavnostní”. Pokud je ale potřeba nahlédnout problém z jiné strany, a nebo pokud diskuse upadla do přílišné “vyspělosti” či “vážnosti”, pak se doporučuje “kojotí poradní kruh” – slovo se předává proti směru hodinových ručiček. Tento směr má trochu jinou energii a pokud chceme celou věc ještě podpořit, tak můžeme účastníky vyzvat, aby s vžili do postavy kojota a mluvili zcela svobodně, třeba i neuctivě, pokud to tak jako kojoti cítí.

Kojot má v indiánské symbolice speciální postavení, některé kmeny ho považovaly za stvořitele světa, který první lidi naučil vše co potřebovali. Každopádně je ale považován za šprýmaře a šibala, který se snaží ostatní různě přelstít a ztropit si z nich žerty, ale tím je vlastně dál učí.

Poradní kruh by v ideálním případě měl mít svého facilitátora, který dohlíží na průběh a případně určuje témata, zvláště pokud se tato metoda použije například pro představení účastníků akce a nebo pro diskusi v nějakém oficiálnějším prostředí jako třeba ve škole či ve firmě. Ale v mnoha případech se kruh obejde i zcela bez facilitátora.

A ještě nejdůležitější pravidlo k těm předchozím zmíněným – co se řeší v poradním kruhu je považováno za důvěrné a nevynáší se z kruhu ven. Pokud něco zůstalo nedořešeno nebo pokud účastníci mají pocit, že se k nějaké otázce či problému chtějí vrátit, pak nechť je svolán nový kruh při nejbližší vhodné příležitosti. Ale rozhodně by bylo velmi nešťastné a škodlivé pro celou skupinu, pokud by se tato témata začala řešit veřejně, například přes sociální sítě. Protože vytržení z kontextu prožitků v kruhu může celou záležitost postavit do úplně jíného světla. Proto zachovávejme důvěrnost. Staré národy považovaly jednání v poradním kruhu za posvátné, zkusme v sobě najít podobný postoj…

A ještě drobný dodatek – v dnešní době klademe obvykle velký důraz na autority a otce zakladatele a podobné záležitosti a poněkud hnidopišsky pitváme to, kdo něco řekl první a kdo to řekl lépe, jak to má být “správně” apod. Ale život mi ukázal, že o to tu vůbec nejde. A jednou jsem si v knížce aforismů od polského autora, který se jmenuje Stanislav Jerzy Lec přečetl větu, která se pak už stala mottem mých snah a aktivit. Lec napsal – „všechno už bylo řečeno, ale ještě ne všemi“.

A o to podle mě jde například hlavně v holotropních aktivitách. V poradním kruhu nejsme na vědeckém sympoziu, kde bychom ukazovali jak jsme skvěle nastudovali zdroje a jak se neodchylujeme od autorit apod. Tady naopak hledáme a objevujeme každý sám za sebe a každý prožívá v rámci svého osudu zcela epochální příběhy a každý sám objevuje. Takže se nebojte vyjádřit svůj názor. Jak napsal Jung – racionalistická věda pracuje s průměrem. Proto zákonitě existuje velmi mnoho osobních zkušeností, které se do tohoto průměru prostě nijak nemohou vejít. Ale právě takové zkušenosti jsou obvykle nejcennější pro vnitřní růst…