Lucidní snění je velice pozoruhodná forma spánkového vědomí, kdy se nám zdají sny, ale my můžeme jejich obsah a vývoj děje do určité míry ovlivňovat. Je to tedy stav vědomí někde na pomezí mezi spánkem a bděním. Z různých výzkumu vyplývá, že lucidní snění spontánně zažilo alespoň jednou v životě už mnoho lidí, ale čísla se hodně rozcházejí, tak nechci nějaká uvádět. Zdá se, že tato forma vědomí je pozitivně přijímána i ve vědeckých kruzích – jejímu zkoumání se celoživotně věnuje například americký psychofyziolog Stephen LaBerge. Ten studoval lucidní snění už v rámci své disertační práce a napsal o něm i několik knih.
LaBerge vypracoval techniku umožňující navození lucidního snění – dostala název MILD (“Mnemonic Induction of Lucid Dreams“). Jde v zásadě o metodu, která by se dala označit jako „imaginativní autosugesce“. Člověk si před usnutím opakuje svého druhu „mantru“ – „až se mi bude zdá sen, budu si vědom toho, že sním“. A zároveň si vizualizuje že spí a sní a je si vědom toho, že spí a sní. Takto se niterně naladí na záměr „vědomého snění“ a opakuje to pokud možno dokud neusne.
Ale existuje i jiná jednoduchá metoda, která může pomoci navodit lucidní snění a to je začít si zapisovat prožité sny a zamýšlet se nad nimi. Protože se ale sny obvykle vykouří z hlavy pár minut po probuzení, je nutno mít sešit na zápisy a psací náčiní hned u postele a udělat si poznámky hned po probuzení. Samozřejmě, že aby to fungovalo, je potřeba přistoupit k tomu jako k dobrodružství, jako k metodě sebepoznávání, jako ke snovému vision questu. Pokud to budeme nahlížet takto, pak pro nás budou mít sny mnohem větší hodnotu a nebudeme k nim přistupovat odmítavě i když nám zrovna nebudou po chuti. Takže zájmem o své vlastní sny nejenom lépe poznáme sebe sama ale zároveň tím ovlivníme i jejich kvalitu. A tím, že jim věnujeme více pozornosti po probuzení, budeme jim věnovat větší pozornost i ve spánku a snáze tak docílíme lucidního snění.
Ale jak se říká, že „byliny existují na všechno“, tak existují i takové, které mohou pomoci navodit lucidní snění. Na internetu můžete najít různé články na toto téma. Z bylin, které jsou v nich uvedené jsem některé vyzkoušel ale lucidní účinek na mě osobně měla pouze Calea Zacatechichi – píšu o této zkušenosti v dalších kapitolách. Zkoušel jsem mimo jiné i mátu, hlavně marockou mátu „nana“ a když jsem si před spaním dal silný výluh samotné máty, tak jsem pak měl velice dlouhé a hodně „plastické“ a barvité sny, s divokými a filozofickými příběhy, ale lucidní snění se mi s ní zatím docílit nepodařilo.
Lucidní snění je každopádně velmi zajímavý prožitek, je to jako hrát divadlo s dalšími lidmi ve snových kulisách, přičemž jsem si vědom sebe jako herce a role, kterou hraji a můžu hru více či méně ovlivňovat. Lucidní snění má prý velmi bohatou historii, nejstarší doklad o něm máme údajně už z antiky, popsal ho prý už řecký filozof Aristoteles ve svém díle „O snech“. V Asii existují dokonce druhy jógy zaměřené na práci se sny. V indické tradici je to „jóga nidra“ a v tibetském buddhismu „snová jóga“ neboli „milam“. Obojí by se daly charakterizovat jako „meditační dřímání“. Podle Wikipedie se prý dokonce jóga-nidra využívá v americké armádě pro léčbu posttraumatického stresového syndromu.
Typická meditace jóga nidry je vedená a nejvíce se podobá řízené relaxaci. I na začátku seance holotropního dýchání se dělá podobná řízená relaxace, kdy si účastníci postupně uvědomují a uvolňují jednotlivé části těla. Jóga nidra jde obvykle ještě dál, k uvědomění si pocitů a myšlenek a jejich uvolněnému sledování bez posuzování či lpění na nich a směřuje meditující k navození hlubokých prožitků bezpečí a lásky. Různé texty na internetu nadšeně tvrdí, že taková hluboká „dřímotová“ meditace může nahradit zhruba 3x delší spánek. Osobně ale zatím takovou zkušenost nemám. Našel jsem ale zajímavou informaci, podle které se zdá, že podobná tradice „lucidního meditativního dřímání“ existovala zřejmě i Evropě – „guslová dřímota“…
