Gordon Wasson – soma a její proměny v průběhu staletí

Znovuobjevitel psilocybinových houbiček Gordon Wasson přispěl naprosto zásadně do diskusí na téma „psychedelika a náboženství“. Jednak samotným zveřejněním existence halucinogenních hub ale také svou dnes již naprosto legendární knihou „Soma – divine mushroom of immortality“. Probírá v ní indicie ukazující na možnost, že dávný indický psychoaktivní nápoj „soma“ byl původně připravován z červené muchomůrky.

Wassonova kniha vyšla v roce 1967 a je dnes už v papírové podobě téměř nedostupná, antikvární kousky stojí horentní sumy, ale naštěstí je možno na internetu získat její elektronickou verzi – například na www.archive.org. Kniha vyvolala od svého vydání mnoho bouřlivých diskusí a mnoho souhlasu i nesouhlasu a inspirovala i další badatele, aby se i oni připojili k úsilí odhalit „totožnost“ rostliny používané ve staré Indii k přípravě halucinogenního nápoje soma. Díky tomu se pak objevily různé další teorie.

Gordon Wasson ve své knize rozebírá verše hymnů z indické sbírky RgVeda (někdy přepisované jako RigVeda) a na konkrétních pasážích dokládá, že červená muchomůrka je nejlepším kandidátem na „posvátnou rostlinu“ z níž se prapůvodní soma připravovala. Ale protože text je velice obsáhlý a autor se zabývá nuancemi jednotlivých sanskrtských výrazů, omezím se v tomto povídání pouze na shrnutí hlavních myšlenek.

Stáří veršů RgVédy se odhaduje na nejméně 3000 let a předpokládá se, že se původně šířily pouze ústně a zapsány byly mnohem později. Z různých období pak pochází další komentáře k veršům a na nich je podle Wassona názorně vidět, jak se původní vědomosti postupně ztrácely a tak verše, které měly na začátku jasný reálný obsah, začaly být později vykládány stále více a více symbolicky. Podle obsahu veršů se předpokládá, že somu konzumovali pouze kněží a ti také v určitém období tuto tradici opustili a všechny relevantní informace byly takto ztraceny. Wasson upozorňuje, že jiní autoři, kteří se snažili identifikovat posvátnou rostlinu použitou pro přípravu somy se řídili výhradně novějšími komentáři v RgVedam. Jenže tyto komentáře vznikly mnohem později než originální texty a rostliny v nich uvedené neodpovídají původním popisům z RgVedy.

Na druhou stranu to ale naznačuje, že složení somy se zřejmě v průběhu staletí měnilo – pravděpodobně kvůli tomu, že předchozí entheogen přestal být dostupný. Možná kvůli klimatickým změnám, možná kvůli migraci do jiných oblastí. Náš moderní „západní“ problém, když přemýšlíme o „Indii“ je, že nevnímáme, jak je tato oblast obrovská. Indie od severu k jihu měří vzdušnou čarou okolo 2600 km a tak napříč všemi indickými státy najdeme velice rozdílné klimatické a přírodní podmínky.

Wasson se začetl do překladů originálních veršů RgVedy a dokonce navázal spolupráci s odbornicí na starou indickou literaturu Wendy Doniger O’Flaherty, která pro něj připravila rešerše a nové překlady některých pasáží. Wasson hned na začátku odmítá myšlenku, že by soma mohl být prostě jen alkoholický nápoj. Indická kultura nebyla podle něj v minulosti tolik „posedlá alkoholem“ jako naše západní civilizace a navíc verše v RgVedě neobsahují nic, co by naznačovalo, že nápoj musel být fermentován. Naopak hovoří se v nich o usušené surovině, která byla před použitím máčena v různých nápojích.

Někteří autoři na základě pozdějších komentářů k RgVedám přišli s možností, že soma byla získávána z konopí. A je i pravděpodobné, že to v některém pozdějším období tak mohlo být, ale konopí opět neodpovídá popisům původní somy. Například původní soma prý rostla pouze v horách – což platí dobře pro houby, ale není to pravda pro konopí, které se ve své kulturní i divoké formě vyskytovalo prakticky kdekoliv.

Největším problémem všech čistě rostlinných kandidátů na originální somu – ať už jde o zmíněné konopí, efedru či daturu – ale je, že RgVeda při popisu originální suroviny nikde nezmiňuje ani listy, ani kořeny, ani květy. Navíc surovina pro originální somu musela být podle RgVedy „nalezena“, tj, nebyla pěstována – což by naopak u rostlin bylo pravděpodobné. Protože Indie měla už v té době rozvinuté zemědělství. Wasson uvádí, že i v jeho době (1967) se nedaří červenou muchomůrku kultivovat a to ani v laboratoří, kde je možno vytvořit všechny potřebné podmínky. Můžeme jedině rozhodit její spory v lese a čekat…

Co je ale nejsilnější indicií v RgVedach svědčících pro možnost, že původní soma byla připravována z červené muchomůrky, jsou verše naznačující, že jednak soma měla zářivou červenou či oranžovo-žlutou barvu a jednak mohla být konzumována podruhé díky moči. Wasson upozorňuje, že právě tyto pasáže RgVedy týkající se moči jsou problematicky přeložené, protože překladatelé nikdy neslyšeli o sibiřské tradici pít moč sobů či šamanů, kteří předtím zkonzumovali červenou muchomůrku. Proto si tyto pasáže vyložili čistě symbolicky, jako déšť – „posvátnou moč“ z nebes.

Soma prý byla tradičně konzumována také s mlékem či máslem ghí. Toto je zajímavé, protože mléko se po staletí používalo jako „nespecifický protijed“, takže mohlo pomoci zmírnit některé nepříjemné účinky muchomůrky na trávicí soustavu. A mimochodem, v Evropě se dochovala tradice „trávit mouchy“ pomocí muchomůrky namočené v mléce. Moderní pokusy ale ukázaly, že mouchy se ve skutečnosti neotráví, protože muchomůrka červená není jedovatá. Naopak, mouchy, pokud se neutopí v mléce, tak se po nějaké době prý opět proberou a co byste řekli – dají si znovu. Je tedy pravděpodobné, že tento nápoj cíleně vyhledávají pro jeho psychoaktivní účinky. Muchomůrka v mléce – to ale přece zní jako recept na somu. Že by ji naši slovanští předkové také používali? Ale později byla tato tradice zapomenuta a na kdysi posvátném nápoji slovanských druidů pak už tripovaly jenom mouchy?

Wassonova publikace je ale kromě velice pozoruhodné hypotézy ohledně složení původní somy důležitá i tím, že autor poukazuje na možnost, že obsah posvátných psychedelických nápojů jako byla soma či haoma se nejspíš v průběhu staletí měnil, protože se měnila i dostupnost jednotlivých entheogenů. Ale každopádně lidé měli snahu udržet tradici psychoaktivního nápoje co nejdéle. Jenže když pak později byly zkušenosti s původními entheogeny zapomenuty, začali si lidé vykládat dochované informace čisté symbolicky a vědění bylo nahrazeno pouhou vírou a „náboženskou úctou“ k původním textům a pozdější překlady byly stále více zatíženy chybami z nepochopení a my tak dnes máme leckdy tendenci takové „nepochopitelné a nelogické bláboly“ šmahem odmítnout.

Bohužel v případě červené muchomůrky jsou detaily týkající se sběru, přípravy a použití tak dokonale zapomenuté, že se mnoha psychonautům ani nepodařilo docílit jakéhokoliv psychedelického účinku při jejím testování a proto mnozí Wassonovu hypotézu odmítali. Nezbývá než dále pátrat – snad se podaří nashromážnit dostatek indicií, ze kterých bude možno postupně poskládat ucelený obraz.