Toto téma není vůbec jednoduché. Bude řeč o prožitcích rozšířeného vědomí, které mohou zažívat ženy při přirozených porodech. Je to otázka, o níž opakovaně hovořil a psal Stanislav Grof. Upozorňoval, že nesprávně prožité porody zanechávají hluboká traumata v psychice matky i dítěte. Je samozřejmě řeč o bazálních perinatálních matricích, které právě Grof objevil a podrobně popsal.
Jsem si samozřejmě velice dobře vědom toho, že „přirozené porody” jsou momentálně v Česku velice choulostivý mediální problém. Proto předesílám, že se zde rozhodně nechci pouštět do nějaké polemiky. A rád bych také dopředu požádal laskavé čtenářky a čtenáře, aby k tomu textu přistoupili s nadhledem a otevřenou myslí. Mou snahou je upozornit na niterné prožitky, které ženy zažívají při přirozených nemedikovaných porodech a pokusit se na celý problém pohlédnou z trochu jiného úhlu.
Podotýkám ještě, že pocházím z lékařské rodiny, oba moji rodiče byli lékaři, takže si vážím práce lékařů a také velice dobře znám názory moderní medicíny na to, jak má být „lege artis” veden porod. A stejně tak i chápu, že lékař je z podstaty fungování zdravotnického systému prostě nucen pracovat „lege artis”. Ale možná, že ve světle nejnovějších výsledků výzkumů psychedelických látek a lidského vědomí by bylo dobré, aby se medicína zamyslela nad tím, zda současné názory na „vedení porodů” doopravdy postihují skutečnou komplexnost celého procesu.
Tak jako chápu úhel pohledu současné medicíny, tak ale mám osobní zkušenost i s přirozeným porodem. Měli jsme s mojí ženou to štěstí, že se naše dcera narodila doma. A byl to nesmírně hluboký psychedelický prožitek pro nás oba. Na druhou stranu jsme si pak ale museli vytrpět nepěkné odezvy od některých lidí, kteří zcela jednoznačně věděli, že tímto způsobem se rodit nesmí, je to nezodpovědné a mělo by to být zakázáno. Ale jak už jsem napsal, nechci zde polemizovat, pouze popisuji… Měli jsme pak možnost hovořit ještě s dalšími ženami, které rodily děti přirozeným způsobem a četli jsme i různé texty, v nichž jiné ženy popisovaly své prožitky. Celkově se těmto otázkám věnujeme už 20 let – ano, tak stará už je naše dcera. To nám to letí…
Cože tedy mohou ženy zažít při přirozeném nemedikovaném porodu do nějž není uměle zasahováno zvenčí? Jednoduše řečeno, prožijí něco jako nesmírně hluboký psychedelický trip spojený se silnou sexuální extází. Mnohé hovoří o tom, že to byl „nejsilnější orgasmus”, jaký vůbec kdy mohly zažít. A několik žen mi při sdíleních řeklo – „já jsem se po porodu cítila jako Bohyně a vnímala jsem, že ten prožitek velice posílil jak mě tak i dítě a hluboce nás to propojilo”.
Podobně to ve svých příbězích formulovaly i jiné ženy a ty, které mají i vlastní zkušenost s psychedelickými tripy jednoznačně hovoří o tom, že to je stejný stav ale že porod jim přišel jako nejsilnější a nejhlubší vision quest či rituál přechodu či zasvěcovací rituál jaký vůbec může žena kdy zažít a že se to nedá ničím nahradit.
Celý porod má různé fáze a žena je během nich v různě hlubokých stavech rozšířeného vědomí. Některé ženy mají před porodem i potřebu provést rituální přípravu. A některé porodní asistentky takový předporodní rituál již ženám přímo nabízí. Je to stejné, jako když se člověk chystá na psychedelický trip se svým sitterem. Samozřejmě, že lidé, kteří nemají vlastní zkušenost s psychedelickými stavy vědomí mohou takové věci odmítat. Nicméně je to spíš proto, že jim samotným chybí jistá velmi zásadní hlubinná zkušenost. A proto nerozumí potřebě naladit se na tento stav již před samotným prožitkem.
Je také samozřejmé, že tak jako je potřebný správný set a setting pro psychedelický trip, má i budoucí maminka silnou potřebu připravit si správný set a setting pro zdárný průběh porodu. Každý psychonaut samozřejmě chápe, že kdyby tripoval na sále se spoustou cizích lidí a světel a hluku, nebylo by mu z toho nijak dobře. Ale u žen, které jsou při porodu rovněž v psychedelickém stavu vědomí, se na to nějak nemyslí…
Stejně jako psychedelický trip, má i porod svůj rytmus a své fáze. Změny prožívání vědomí nastávají u ženy již několik hodin před vlastním porodem. S počínajícími stahy se žena začne více nořit do svého nitra a ještě více se propojovat s vědomím dítěte. Postupně může cítit velice silnou potřebu se různě pohupovat, tančit či vlnit se. Je to dáno tím, že dítě se potřebuje nastavit do správné polohy. Ještě později se její vnor do společného rozšířeného vědomí dále prohlubuje s tím jak se porodní cesta začne otevírat a dítě začne sestupovat porodním kanálem. Maminka v těch chvílích prožívá čas a prostor úplně jinak, vše má jiný rozměr a rytmus – stejně jako je tomu v tripu. V těchto chvílích také prožívá žena nejsilnější orgasmické stavy a v závěrečné fázi, kdy dítě vychází ven, prožije mnoho žen extatické „setkání se světlem”.
Vzpomínám si, jak se naše dcera narodila, držel jsem ji v rukou, okolo bylo poměrně dost tma, byla noc, svítila jen jedna malá lampička na zemi a přesto moje žena říkala – “prosím tě zhasni to velké světlo, copak nechápeš, že to je moc silné a miminku to vadí?”… Až později pochopila, že neviděla světlo v místnosti, ale že prožila psychedelický zážitek „velikého zářivého světla”.
Porodní proces každé ženy je silně individuální a může trvat různě dlouho. Může být velice rychlý a vše může být „hotovo” za několik hodin, ale může se také protáhnout až na 2 dny. A stejně tak různé fáze může žena prožít různě dlouho a různě hluboce. Takže každý takový popis je nutno brát jen jako jednu z možností. Každá žena při porodu prožije něco naprosto jedinečného a neopakovatelného…
Jak jsem mohl poznat sám na sobě, přirozený porod je ale velice silný prožitek i pro otce. Je zde v podobné pozici jako sitter či facilitátor, včetně toho, že v některých fázích žena potřebuje velice silný bodywork. A ten může být někdy opravdu fyzicky náročný. Je to způsobeno tím, že žena při porodu nesmírně intenzivně pracuje na fyzické úrovni a může to vést k vytváření silných tlaků v různých částech těla.
Vzpomínám si, jak moje žena „tancovala” a říkala, ať jí zatlačím zezadu na spodek zad. Tlačil jsem, co jsem mohl, ale ona se na mě téměř obořila – „nešmrdlej to a pořádně tlač”. Došlo mi později, že vlastně otec by pro správnou přípravu na porod potřeboval až něco jako výcvik facilitátora holotropního dýchání. Aby byl schopen patřičně reagovat, „držet prostor” a také poskytnout správný bodywork. A samozřejmě, že by bylo velice prospěšné, aby měl vlastní zkušenosti z psychedelických tripů, aby byl schopen mnohem lépe chápat co asi prožívá jeho žena. A ovšem že předchozí zkušenosti facilitátora a vlastní psychedelické prožitky by byly důležité i pro budoucí maminku…
Ale totéž by vlastně mělo platit pro každého, kdo by měl jakýmkoli způsobem co do činění s porodem. Například – kdo máte vlastní zkušenost se silnými psychedelickými či holotropními stavy vědomí, tak dobře víte, jak to dopadá, když se do tohoto stavu příliš zasahuje. Ať už do něj člověk zasahuje sám svou vůli kvůli niternému strachu a nebo je zasahováno zvenčí. Vede to k tomu, čemu říkáme „bad trip”. Takže z toho důvodu mi proto přijde jako velice problematická představa, že porod je možno “vést někým z venku”. Někým kdo sice má zkušenosti ale není v tak hlubokém vnoru a jen se dohaduje co se asi v ženě právě odehrává, případně se drží předpisů o tom jak by měl porod správně probíhat.
Myslím si, že každý psychonaut přesně ví o čem mluvím. Člověk v hlubokém holotropním stavu vědomí, prožívající velice náročný proces, potřebuje jediné – bezpečný chráněný prostor, v němž může dovést svůj proces do zdárného konce. Rozhodně mu nepomůže, když by nad ním stál sitter s něčím jako „časovým harmonogramem tripu” a hlídal, jestli dotyčný psychonaut reaguje přesně podle „návodu” a případně by se snažil trip dotyčnému „urychlit”, protože už to trvá moc dlouho a nebo by mu kladl všemožné kontrolní otázky, či se ho snažil invazivně vyšetřovat…
Opakuji, nechci polemizovat, pouze se snažím popsat souvislosti a zákonitosti, o kterých při psychedelických tripech dobře víme a všechny nabádáme, aby je dodržovali. Kdežto u porodů jsme tak nějak přesvědčeni, že všechno musí jít „racionálně” a „standardně” a podle nějakého „rámcového časového plánu” a když ne, tož máme oxytocin, případně „sestřičko, pomožte mamince tlačit, ona to nějak nezvládá jak by měla”…
Jak z toho tedy ven? Současný zdravotnický systém má pravdu z pohledu svého stupně pochopení celého procesu. Chtělo by to tedy pochopení prohloubit. Asi by bylo prospěšné, aby lékaři a zdravotnický personál měli osobní zkušenost s psychedelickými tripy. Pak by jim bylo okamžitě jasné jaké stavy vědomí vlastně rodící maminka zažívá a také by dobře věděli, že musí postupovat velice obezřetně, aby mamince i miminku nepřivodili „bad trip”. Možná bychom pak žili v mnohem šťastnějším světě…
