Od října 2020 do dubna 2021 jsem v rámci propagace výcviku Grof Legacy Training Holos uskutečnil malý projekt, jehož cílem byl sběr zkušeností a prožitků lidí z psychedelických tripů a holotropního dýchání. Vzhledem k opatřením proti COVIDu se vše konalo samozřejmě jen formou on-line rozhovorů přes internet. Když jsem se do tohoto projektu na začátku pouštěl, panovala kolem virtuálního sdílení docela skepse jak u mě tak u ostatních. Sice jsme si už všichni v předchozích měsících zvykli, že ledacos se dá opravdu docela dobře dělat on-line. A i různí terapeuté také začali, ač asi pravda neradi, pracovat s klienty on-line jak to jenom šlo. Ale i tak jsem musel řešit úvahy a námitky na téma – je to přece digitální, jde to přes „matrix”, jsme daleko od sebe, kdo ví kdo třeba může poslouchat na drátě atd… Ale co se dalo dělat, nebylo možno se setkat na akcích, a tak zbyla tato forma komunikace jako v danou chvíli jediná možná… Avšak kupodivu to nakonec fungovalo až překvapivě dobře. Vzdálenost ani digitálnost nakonec zase až tolik nevadily, důležitější byla možnost setkat se alespoň takto ve virtuálním světě a promluvit si. A nakonec došlo v několik případech i na on-line sitterování. Nejdřív ale pro začátek několik faktických údajů…

Do dubna 2021 jsem postupně hovořil s 68 různými lidmi. Se všemi z nich jsem se zkontaktoval díky mým textům na Facebooku. Jednalo se o členy skupin „Psychedelické Česko” a „Grof Legacy Training Holos”. Poměr mužů a žen byl nakonec „půl na půl”, i když zpočátku výrazně převažovali muži, ale nakonec se čísla dorovnala. S 15 z těchto lidí jsem mluvil opakovaně, převažovaly mezi nimi ženy. Rozhovory probíhaly ve všedních dnech po večerech, případně o víkendech i odpoledne. Většina rozhovorů trvala zhruba hodinu až hodinu a půl, nejdelší měl téměř 3 hodiny. Pro rozhovory byly použity platformy Messenger, Skype, Whatsapp, Signal a Zoom. Většinou šlo o videohovory, čistě hlasové hovory se uskutečnily v 11 případech kvůli špatnému internetovému připojení.

Všechna vyprávění byla zcela spontánní, neměl jsem dopředu připravené žádné otázky, protože zkušenost se sdílením na různých akcích mi ukázala, že bych takto lidi jen odvedl od toho, co mi doopravdy chtějí sdělit. Na otázku „jak si rozhovor představuju”, jsem proto lidem vždy říkal, ať mluví zcela volně a řeknou cokoliv, co v dané chvíli cítí jako důležité. Před rozhovorem jsme se také vždy domluvili na tykání. Nepořizoval jsem žádné nahrávky, dělal jsem si pouze poznámky na papír.

Naprostá většina lidí se nejdříve obávala, že zrovna ty jejich prožitky jsou jen malé a nezajímavé, ale nakonec jsem od jednoho každého z nich vyslechl mnoho skutečně epických prožitků a také mnoho velmi pozoruhodných filozofických úvah. Každý příběh byl naprosto unikátní. Poměrně dost lidí mi také na konci řeklo, že nemají moc příležitostí si o těchto tématech s někým popovídat. A v několika případech lidé tvrdili, že je to poprvé, kdy o tom všem takto někomu vypráví. A hodně účastníků sdílení také prohlásilo, že tím, že jsem je vyslechl, jsem jim pomohl s integrací těchto prožitků. Než se ale pustím do shrnutí výsledků, chtěl bych na tomto místě poděkovat všem těm, se kterými jsem měl možnost hovořit. Velice si vážím toho, že jste přijali mou prosbu o sdílení a že jste mi věnovali čas a podělili jste se se mnou o vaše zkušenosti a zážitky.