Ve své nové knize „Cesta psychonauta” věnuje Stanislav Grof celou jednu velkou kapitolu rozboru různých škol psychoanalýzy a jejich omezenému chápání lidské psyché a vcelku marné snaze nějak „logicky” vysvětlit různé extrémy lidského chování. Naopak jeho koncept nezpracovaných a hluboko do podvědomí zatlačených vzpomínek na porod tato vysvětlení přináší naprosto přirozeně. Nejmarkantnější je to především u sadistického a sadomasochistického chování a myšlení. Stanislav Grof všechny tyto postoje, v nichž se nějakým způsobem míchají dohromady utrpení a vzrušení z něj, spojuje se třetí matricí (BPM III), v níž dítě postupuje porodním kanálem.
Třetí bazální perinatální matrice obsahuje prožitky epických rozměrů – boj dobra se zlem, ztotožnění se s tyranem a obětí současně, utrpení a zároveň silné vzrušení z utrpení, které má až sexuální rozměr. Stanislav Grof popisuje, že v této fázi porodu matka i dítě stále ještě sdílí společné vědomí a jsou spojeni i fyzicky pupeční šňůrou. Oba současně způsobují utrpení tomu druhému ale kvůli vzájemnému propojení zároveň spoluprožívají i utrpení toho druhého. Grof upozorňuje také na to, že lidské tělo dokáže v takových chvílích převést bolest a utrpení na svého druhu extázi či sexuální orgasmus a proto je tento prvek později tak dominantní u lidí, kteří se potýkají s nezpracovanými prožitky z této matrice.
Když jsem si poprvé přečetl projevy BPM III, tak jsem si v první chvíli vůbec neuměl představit její konkrétní vyjádření v běžném životě. Měl jsem dojem, že nezpracované vzpomínky z této fáze porodu budou asi spíš mít spojitost s extrémními projevy násilí a s válkami. Však také Stanislav Grof píše hlavně o těchto příkladech. Například masoví vrazi, kteří „náhle a nečekaně” začnou zabíjet lidi kolem sebe a pak sami spáchají sebevraždu a nebo jsou zabiti ostatními, jednají podle něj právě pod vlivem prožitků z této perinatální matrice. Proto jsem si nejdříve myslel, že v normálním životě se prožitky této matrice příliš neprojevují. Ale synchronicity mě postupně ukázaly, že se mýlím a že náš „běžný a poklidný život” je vlastně plný chování souvisejícího s BPM III.
Pokud se budeme rozhlížet v sobě a nebo okolo sebe po konkrétních projevech této matrice, tak musíme vždy pamatovat na její základní charakteristiku – vždy jde o něco negativně laděného a ubližujícího, co ale dotyčnému v konečném důsledku přináší uspokojení, úlevu a vzrušení. Když tedy s tímto úhlem pohledu začneme hledat, tak brzy zjistíme, že náš každodenní život obsahuje velmi mnoho takových situací a prožitků.
Například všichni dobře víme, že někteří lidé, kteří často vyvolávají konflikty s ostatními, se po každém takovém konfliktu cítí mnohem lépe. Je to na nich opravdu vidět. Cítí úlevu a leckdy až extatické vzrušení, akorát se obvykle snaží nedávat to moc okatě najevo. Různí autoři v této souvislosti hovoří o tom, že takovému člověku se uleví, protože své problémy „vrhnul na ostatní”. Ale čím více jsem takové situace zkoumal, tím více jsem docházel k závěru, že mnohem silnější motivací ke konfliktu je pro tyto lidi právě ono zvláštní extatické vzrušení, které při něm prožívají. Tedy i běžné hádky lze chápat jako externalizovanou podobu nezpracovaných prožitků BPM III. Jsou to takové malé války, při nichž obvykle nikdo nezemře, ale iniciátor konfliktu dosáhne svého vnitřního vzrušení, bez něhož nemůže být. A nabyl jsem dojmu, že někteří lidé jsou na pravidelných hádkách opravdu mentálně závislí.
Mnohokrát jsem slyšel smutná vyprávění mladých lidí, kteří se svěřovali s tím, že jejich rodiče se pořád hádají a že nechápou, jak takto mohou žít. Proč pořád zůstávají spolu a přitom se dál pořád hádají. Viděno úhlem pohledu třetí perinatální matrice ale takový způsob chování dává hned větší smysl. Hádky v těch lidech totiž vyvolávají jisté extatické vzrušení. Zvláště u starších lidí, u nichž už poklesla hladina sexuálních hormonů a oni ztrácí zájem o fyzický sex, to pak může být často jediná aktivita, která jim přináší jistý druh extáze. Pak se snadno může stát, že se točí v nekonečném kruhu vzájemného ubližování si konflikty a zároveň užívání si extáze, kterou jim tyto situace přinášejí.
Je to opravdu jistý specifický druh sadistického a sadomasochistického chování, který ale v naší kultuře, která se doslova utápí v nezpracovaných perinatálních prožitcích, považujeme za cosi „běžného” a více měně „normálního”. A existují i dvojice, které tuto „hru” spojují i se sexem, tedy zuřivě se pohádají, pak se usmiřují a pak se „na usmířenou” vášnivě pomilují a opravdu hluboce si to všechno užijí a cítí pak velikou úlevu. Myslím, že to už je opravdu krystalické vyjádření projevů třetí matrice…
Ještě je tu ale další aspekt hádek, který musím zmínit. Lidé, kteří jsou hodně pod vlivem nezpracovaných prožitků třetí matrice a cítí potřebu tímto specifickým způsobem ubližovat ostatním a užívat si extázi, kterou s tím mají spojenou, si často podvědomě hledají za oběť protějšek, který je hodně pod vlivem druhé matrice. Takový člověk je pak „ideální oběť”, protože v jeho vnitřním naladění a postojích zase naopak dominuje pocit, že je „chycen v pasti, ze které není úniku a svými silami s tím nic nezmůže”. Takový člověk se pak nedokáže adekvátně bránit a pouze neustále útrpně snáší útoky druhých.
Existuje proto mnoho dvojic, v nichž jedna osoba je „dominantní tyran”, kterému přináší vzrušení možnost ubližovat druhým a druhá osoba je „oběť chycená v situaci, z níž není úniku a ona svými chabými silami nic nezmůže”. Mnohé případy opakovaného domácího násilí zřejmě fungují přesně na tomto modelu a lidé okolo se obvykle velice diví a nechápou, proč se oběť násilí nebrání. Bohužel ale i když se takové dvojice rozejdou, tak si oba i nadále hledají stejné typy partnerů. Tyran si hledá další budoucí oběť a oběť si hledá dalšího budoucího tyrana. Z těchto začarovaných kruhů chování a uvažování zřejmě opravdu nevede jiná cesta než skrze poléčení porodních traumat jejich znovuprožitím v holotropních stavech vědomí…
Ve více introvertní podobě se třetí matrice zřejmě projevuje jako neustálý kolotoč negativních myšlenek v hlavě, které ale dotyčnému přinášejí zvláštní vzrušení. Nejmarkantnějším příkladem jsou hlavně lidé, kteří jsou takzvaně „továrny na katastrofy”. Možná jste sami zažili někoho a nebo slyšeli vyprávět o někom cosi v tom duchu, že „dotyčný člověk pořád myslí na to, co by se komu mohlo stát”. Obvykle to takový člověk zdůvodňuje tím, že se „bojí”, aby se někomu něco nestalo a proto na to musí pořád myslet. Měl jsem možnost zažít několik takových osob a u všech jsem si postupně všiml toho, že tyto myšlenky je vlastně vzrušují.
Může se také stát, že takový člověk nechce myslet na utrpení druhých, snaží se je spíše ochraňovat, ale pak o to více myslí na své vlastní utrpení a svá „vítězství nad tyrany”. Takoví lidé se pak v myšlenkách stále vrací k tomu co špatného se jim dělo, ale oni nad tím zvítězili a nebo si i konstruují hypotetické negativní budoucí situace, kdy jim někdo způsobuje utrpení, ale zároveň si pak vysní takový závěr, v němž oni dokážou být silnější a zvítězí. Někomu to „natřou”, někomu to „vytmaví”. A tyto myšlenky je zvláštním způsobem „magicky” přitahují a věnují jim hodně času.
Zase ale musím zmínit, že podobné negativní myšlenky neustále „omílají” v hlavě i lidé silně ovlivnění prožitky druhé matrice, ale ti se utápí v beznaději a ve strachu ze situace, která je „nad jejich síly”. Nedostanou se k onomu „vítězství nad tyranským osudem”. Naopak stále zůstávají v pozici „bezbranné oběti”. A jak už jsem uvedl dříve, takoví lidé pak doslova „magicky” přitahují ze svého okolí „tyrany” všeho druhu, kteří si potřebují na ostatních ventilovat své nezpracované prožitky třetí porodní matrice…
Lidé silně ovlivnění třetí matricí si také zřejmě zvláštním způsobem vnitřně užívají například i bolestivých lékařských zákroků, a to hlavně u zubaře. Dokonce jsem jednou od jednoho člověka slyšel i myšlenku, že až po letech díky holotropním stavům vědomí zjistil, že když konal něco dosti špatného vůči ostatním, tedy když na ně svým chováním ventiloval své nezpracované prožitky třetí perinatální matrice, tak pak sám sebe potrestal zánětem zubu. Takže pak musel podstoupit extrakci zanícené zubní dřeně a hlavně bolestivé čištění zubních kanálků a velmi náročné doznívání celého stavu po té co umrtvení přestalo působit, a že ho to jakýmsi niterným způsobem uspokojilo, protože měl pocit, že byl za své chování „potrestán”, že trpěl, ale zároveň ho ta bolest podivným způsobem vzrušovala… Vím, že to může někomu znít podivně, že by si člověk mohl sám sobě způsobit nějakou nemoc či zánět zubu, „jen” kvůli tomu aby trpěl, ale naše podvědomí je velice silné a holistická medicína už přišla na to, že mnoho zdravotních problémů si způsobujeme sami právě svým způsobem myšlení.
Také jsem si postupně uvědomil, že řada „nekonečných telenovel” je založená hlavně na nezpracovaných archetypálních prožitcích perinatálních matric, především té třetí. Předtím jsem dlouho nechápal, proč někteří lidé věnují tolik času sledování těchto zvláštních seriálů a hlavně mi pořád unikalo, jak je možné, že z nich jsou nadšení, ba dokonce, že je leckdy vnímají jako vzrušující. Přesně toto jsem totiž na některých z nich viděl. Někteří se opravdu velmi vyžívali v tom, že se hrdinům v příběhu stále něco děje a oni trpí a musí to řešit. Díky konceptu bazálních perinatálních matric je i zde odpověď jasná – tito lidé si takto ventilují své nezpracované prožitky z porodu, a to hlavně ze třetí matrice…
A když teď píšu tyhle řádky, tak jsem si vzpomněl na jeden starší český film „Jen ho nechte ať se bojí” s Luďkem Sobotou, v němž hraje hudebního skladatele, který byl schopen tvořit jedině když se kolem něj přihodila nějaká pohroma – oheň, nehoda, silná bouřka apod. To ho vzrušilo a hluboce inspirovalo a on pak v extázi vytvořil další skvělé hudební dílo. Tedy opět projev třetí matrice… Apropos – ono zvláštní vzrušení ze silné bouřky s mnoha blesky a hromy – znáte to taky? A co tak zvaní „čumilové” při nehodě nebo nějaké přírodní pohromě – ti jsou také přímo fascinováni pohledem na neštěstí. V Česku jsme v minulých letech slyšeli opakovaně o „povodňové turistice”, jak se lidé z jiných částí republiky vydávali do zatopených míst a fascinovalo je, co tam viděli.
Při velké povodni na Otavě a Vltavě v srpnu 2002, kdy došlo k rozsáhlým záplavám v Praze, jsme bydleli v Písku v jižních Čechách. Vzpomínám si, jak jsem stál v davu lidí na nábřeží na straně u náměstí a koukal jsem na to, jak se voda valila přes starý písecký kamenný most, z něhož už stačila servat velkou část mohutného kamenného zábradlí a některé sochy. A domy na druhé straně řeky už byly zatopené až do poloviny prvního patra. V davu byl cítit strach ale zároveň i silné vzrušení a někteří se od toho pohledu nedokázali odtrhnout. Lidé pak obvykle hovoří o tom, že je „fascinuje síla živlů”. Ale co to je jiného než opět nezpracované prožitky třetí perinatální matrice…
Oproti tomu lidé ovlivnění hlavně druhou matricí se v takových chvílích velice bojí o svůj další život, protože rozbouřené živly jsou pro ně přímo ztělesněním „drtivého osudu”, se kterým nic nezmůžou. Ti pak takové události prožívají obzvláště těžce. Ti nejsou fascinováni sílou živlů, ti naopak doslova umírají strachy a tento stav je paralyzuje…
Když se tak teď koukám na to, co jsem tu všechno napsal o perinatálních matricích, tak si říkám, že naše „vyspělá moderní západní kultura”, která se takzvaně „osvobodila od primitivního magického myšlení a primitivních obřadů starých kultur”, ve skutečnosti chytila sama sebe do pasti nezpracovaných perinatálních prožitků. Velmi mnoho lidí v našem západním světě se vlastně nikdy neosvobodí z porodních traumat, naopak je neustále předáváme dalším generacím a tak vlastně stále zesilujeme jejich otisk v kolektivním podvědomí lidstva… Asi bychom opravdu měli změnit náš celkový přístup k těhotenství a k porodům a vytvořit nějaké nové „holotropní obřady zasvěcení do mystéria narození”, v nichž bychom cíleně pracovali na poléčení perinatálních a porodních traumat. Jinak bude naše kultura vlastně pořád traumatizovaná…
