Tento příběh se už stačil stát jednou z „psychonautických legend“. Ale nemůžu se ubránit sentimentu, musím ho zde uvést. Přeci jen „zlatá šedesátá léta“ a „květinová revolta“ hippies jsou moje srdcová záležitost… V únoru 1966 si během tripu na LSD Stewart Brand, pozdější spisovatel a autor „Whole Earth Catalog“, uvědomil, že lidstvo by nutně potřebovalo vidět fotografii celé Země z vesmíru. Protože jinak lidé budou mít pořád dojem, že Země je placatá a nekonečná a pořád si budou žít jen své malé lokální problémy a nebudou schopni chápat svět globálně… A když o tom v tripu rozjímal, vznikla v něm postupně idea zahájit kampaň „Why haven’t we seen a photograph of the whole Earth yet?“ – čili „Proč jsme ještě neviděli fotografii celé Země?“
V dalších letech pak NASA takové fotografie opravdu zveřejnila a největší dopad zřejmě měly obrázky, které udělali v prosinci 1968 astronauté Apolla 8 při obletu Měsíce. Je na nich vidět měsíční pustina a nad ní malá barevná Země, ztracená v nekonečné temnotě vesmíru. Mnoho lidí později hovořilo o tom, že právě tyto snímky je zcela zásadním způsobem nasměrovaly v jejich dalších aktivitách. Protože si uvědomili, jak malá a křehká naše planeta doopravdy je… Dnes už je pro nás běžné vidět takové fotografie, používáme také běžně program Google Earth a posíláme sondy k dalším planetám naší sluneční soustavy a v posledních letech se nám podařilo objevit i množství planet u jiných hvězd. A některé z nich by zřejmě mohly mít podmínky příhodné pro život jak ho známe…
A když se teď nechám unést „květinovým sentimentem“ 60. let, tak bych řekl, že dnes stojíme před podobnou otázkou – „Proč ještě pořád chápeme naše lidské vědomí izolovaně a omezeně?“ Proč ještě nejsme ochotni překročit „hranice našeho mozku“ a pokusit se poeticky řečeno „pořídit fotografii celého Velkého Vědomí?“ V našem případě by se jednalo spíše o „prožitek Velkého Vědomí“ – přesně jak to prováděly staré kultury na této planetě od nepaměti. Potřebujeme prožít sebe sama jako součást Velkého Vědomí, abychom konečně pochopili, že nejsme izolované ostrůvky malého vědomí, jehož jedinou starostí jsou jen jeho malé lokální zájmy. Ale že jsme naopak součástí velkého Oceánu Vědomí a musíme proto i v této oblasti začít myslet globálně…
A tak si teď, stále ještě pod vlivem „květinového sentimentu“, říkám, že v téhle knize se vlastně pokouším o něco podobného jako byl „Whole Earth Catalog“, čili „Katalog celé Země“, který byl vlastně jakousi „papírovou verzí“ dnešního internetu. Brandův katalog se snažil o holistický pohled na náš život na Zemi. A já a moje žena se zde snažíme načrtnout něco jako „Great Consciousness Catalog“ – tedy „Katalog Velkého Vědomí“ – tedy se snažíme o holistický pohled na oblast vědomí… A jestli máte dojem, že se tady nechávám unášet sentimentem až přespříliš, tak samozřejmě máte naprostou pravdu – to víte, „zlatá šedesátá“…
