Tohle anglické slovní spojení se obtížně překládá do češtiny. Je to velmi vědecky znějící pojmenování pro dogmatický způsob uvažování. Česky by to mohlo být nejspíš něco jako „intelektuální zablokování (se)“… Slovo dogma máme většinou ještě ze školy spojené především s „primitivními náboženskými představami“. Bylo nám tvrzeno, že náboženství nemohlo nic ze svých pouček dokázat, proto je ustanovilo jako „dogma“, tedy jako základní body víry, které platí a nepochybuje se o nich. Až pak prý přišla věda, všechna dogmata zavrhla a za pravdivé se ve vědě už napořád bere jen to, co se dá dokázat…
Ale jak ve svých přednáškách upozorňuje Rupert Sheldrake, autor teorie morfogenetického pole, tohle už dávno není pravda. Věda totiž postupně zavedla celou řadu svých vlastních dogmatických předpokladů, které jsou považované za apriori platné a tvrdí se o nich že je buď vůbec není třeba dokazovat a nebo že budou prokázány jednou v budoucnu. Ale všechny dosavadní pokusy o jejich potvrzení výzkumy zatím bohužel jaksi skončily neúspěchem…
Sheldrake o tom napsal celou knihu, která nese název „Osvobozená věda“ resp. „Mylné domněnky vědy“. Sheldrake uvádí, že současná věda je strnulá, uzavřená a do sebe zahleděná. Je přesvědčená, že již rozumí podstatě reality a existence a do celkového obrazu již mohou být doplněny jen některé detaily. Je samozřejmě pravda, že jsme na vědě velice závislí v každém aspektu našich životů, ale na druhou stranu Sheldrake upozorňuje, že současná západní věda se ocitla v zajetí svého vlastního dogmatismu. A ten ji začíná už velice omezovat, protože na základě tohoto dogmatismu jsou stanovena pravidla ohledně toho jaké problémy se smějí zkoumat a jaké jevy smějí existovat.
Sheldrake uvádí, že západní věda si zavedla těchto svých deset základních dogmat – svých „deset základních vědeckých přikázání“:
- Příroda je jen mechanický stroj – tedy vesmír funguje jako stroj, stejně tak vše živé – i lidé fungují jako „geneticky naprogramované počítače“
- Hmota nemá žádné vědomí – tedy celý vesmír je „udělaný“ z bezduché hmoty a nemá tedy žádné vědomí
- Zákony fyziky jsou věčné a neměnné
- Celkové množství hmoty a energie jsou stále stejné, kromě okamžiku velkého třesku, kdy se všechna hmota a energie najednou objevily z ničeho
- Příroda nemá žádný vyšší smysl, evoluce nemá žádný vyšší smysl, vše se děje pouze náhodně a bez jakéhokoliv záměru
- Biologická dědičnost je čistě hmotná záležitost – dědičnost je tvořena pouze hmotnými geny
- Vzpomínky jsou uloženy uvnitř hmoty lidského mozku a nemohou existovat mimo něj
- Vědomí je produktem hmoty mozku, existuje jen uvnitř mozku a nemůže existovat mimo něj
- Parapsychologické fenomény jako telepatie či vzdálené ovlivňování jsou pouhá iluze a ve skutečnosti neexistují a ani nemohou existovat, protože vědomí je vázáno zcela na hmotu mozku a tudíž nemůže mít vliv na okolí.
- Pouze mechanisticky chápaná a provozovaná medicína skutečně funguje, veškerá alternativní či spirituální léčba je pouze omyl a nebo placebo
Těchto deset dogmat je bráno jako základ „vědeckého chápání světa“ a jsou uplatňována všude v západním světě – ve vědě ale i obchodu, vzdělávání i politice. Často jsou dokonce považována za naprostý základ tzv. moderní západní civilizace. Proto je možno slyšet výroky jako „já nevěřím v Boha, já věřím vědě“. Věda se stala novou moderní vírou naší doby a kultury. Někdy se v této souvislosti používá název „scientismus“ vyjadřující, že věda se svými dogmaty se stala novým náboženstvím. Mezi materialistickými vědci je možno také jasně vidět přesvědčení o tom, že oni jsou ti „chytřejší“ a „vzdělanější“ než ostatní lidé a odvozují to právě od toho, že oni – na rozdíl od „pověrčivých a nevzdělaných smrtelníků“ – přece vědí, že hmota a vesmír jsou bezduché a nemají žádné vědomí. Materialisté se zkrátka cítí být „dospělejší“ než ostatní, kteří podle nich věří na nesmysly. Sheldrake se proto rozhodl podrobit výše zmíněná vědecká dogmata zkoumání. Jednotlivá tvrzení změnil na otázky a zkoumal, zda existují nějaké důkazy pro tato tvrzení.
Jeho úvahy názorně ukazují, jak velice omezující tato vědecká dogmata jsou. Například dogma č. 2 „bezduchá hmota“ – lidské vědomí je v rámci tohoto dogmatu chápáno jako naprostá výjimka v jinak bezduchém vesmíru bez vědomí. Ale i toto lidské vědomí je podle vědy zcela vázáno na hmotu. Díky této představě bezduché hmoty bylo možno šmahem zavrhnout veškeré úvahy o spirituálních bytostech, Bohu, nefyzikálních energiích apod.
Některá dogmata jsou založena dokonce na velmi staré tradici, která je dnes už vyvrácená, ale dogma stále přežívá. Je to hlavně dogma č. 3 „věčné zákony fyziky“ – tuto ideu vytvořili řečtí filozofové a vyplývá z myšlenky „věčných“ a neměnných atomů jako základních a dále nedělitelných nejmenších částeček hmoty. Tato idea automaticky předpokládala, že neměnné a nedělitelné atomy se chovají podle věčných a neměnných pravidel. Ale ve skutečnosti se ukazuje, že nic věčného a neměnného neexistuje. Sheldrake uvádí, že dokonce i tzv. fyzikální konstanty nejsou zdaleka tak konstantní, jak se věda tváří. Jejich hodnoty kolísají, ale věda se tímto problémem nechce hlouběji zabývat a „vyřešila“ tuto záležitost tím, že tyto hodnoty byly prohlášeny za konstanty s určitou pevně danou hodnotou a problém se prostě dále nezkoumá.
Antická představa, že atomy jsou nejmenší dále nedělitelné a neměnné základní stavební prvky hmoty a proto jich existuje jistý konečný a dále neměnný počet pak také vede k dogmatu č. 4 „celkové množství hmoty a energie je stálé“. Ale toto tvrzení není založené na žádných výzkumech. Terence McKenna k tomu říkal, že moderní věda stojí na myšlence „dovolte nám jeden zcela nevědecký zázrak na začátku a my pak už vysvětlíme vše vědecky“. Týká se to teorie „Velkého třesku“, protože během něj se podle vědy hmota i energie i všechny fyzikální zákony prostě objevily „z ničeho“. A od tohoto naprosto nevědeckého zázraku se pak už chovají zcela vědecky a materialisticky. Jak říkají společně McKenna i Sheldrake – pokud věříte této myšlence, tak pak už jste opravdu schopni uvěřit čemukoli…
Přesvědčení o mechanistické a bezduché přírodě pak vede automaticky k posledním 4 velkým dogmatům. Dogma č. 7 „vzpomínky jsou uložené uvnitř hmoty mozku“ – všichni jsou přesvědčeni, že to tak „samozřejmě“ musí být, protože „kde jinde“ by mohly být uložené. Ale bohužel výzkumy tuto hypotézu nepotvrzují. Jak už jsem psal dříve, byly konány pravdu drastické pokusy na krysách – zvířata se naučila procházet bludištěm a potom jim vědci odřezávali různé kusy mozku, aby zjistili, jestli si zvířata budou po odebrání dané části mozku i nadále pamatovat, co se naučila. A navzdory očekávání, zvířata si to stále pamatovala.
Dogma č. 8 „vědomí je vázané na hmotu mozku“ je velice problematické, protože koliduje s dogmatem č. 2 hlásajícím, že hmota je bezduchá a bez vědomí. Naše lidské vědomí vážně narušuje samu podstatu tohoto dogmatu. Podle materialistů bychom tedy vůbec neměli mít vědomí. Ve 20. století se tento problém věda snažila vyřešit tzv. „behaviorismem“ – tedy představou, že u živých organismů mají být brány v potaz pouze objektivně měřitelné materiální projevy jako pohyby svalů, činnost orgánů, ale vědomí může být ignorováno, protože jde o subjektivní iluzi. Proto se i psychologie ve 20. století odmítala zaobírat studiem vědomí. Jak k tomu říká Sheldrake – abychom mohli mít subjektivní iluzi, musíme mít vědomí. Věda si v těchto otázkách zjevně vůbec neví rady.
A aby se nedostávala do dalších problémů, rozhodla se věda některé jevy prostě ignorovat a prohlásit za nemožné ze své podstaty. Je to vidět hlavně na dogmatu č. 9 – „telepatie nemůže existovat“. Podle vědy jsou a musí být veškeré důkazy telepatie a dalších parapsychologických jevů buď omyl a nebo podvod. Nejlépe obojí. Proto všichni „vzdělaní“ lidé úplně automaticky popírají tyto jevy a prohlašují je za iluzi, protože podle nich každý, kdo se těmito jevy vážně zaobírá je prostě jen nevzdělaný, hloupý a věří pověrám…
A plejádu uzavírá dogma č. 10 „pouze mechanistická medicína funguje“ – tělo je chápáno jako biologický stroj, který opravujeme pomocí léků nebo opravných operací. Proto pouze mechanistická medicína má nárok na existenci a financování a veškeré alternativní léčebné směry jsou oficiálními institucemi zcela přehlíženy. Protože „každý skutečný vědec“ přece „ví“, že „z podstaty věci“ žádné nematerialistické léčebné postupy prostě nemohou fungovat…
Sheldrake se zamýšlí také nad tím, jak tento mechanistický pohled na svět vlastně vznikl. Uvádí, že ve středověku panoval přesně opačný pohled na realitu – vše bylo považováno za živé a mající duši. Na univerzitách ve středověku a dokonce ještě v 17. století se prý vyučovalo, že celá Země je živá bytost a mluvilo se o nehmotných a neviditelných spirituálních bytostech a duších.
Ale právě v 17. století nastal zlom, když René Descartes přišel s ideou celého stvoření jako velkého mechanismu. Mimochodem se k tomu prý váže pikantní historka, která se tak často nezveřejňuje – tuto ideu „mechanické bezduché přírody“ prý Descartes dostal od „anděla pravdy“, který se mu zjevil v „prorockém snu“. Anděl mu prý ve snu také řekl, že „příroda může být pokořena měřením, vážením a počítáním“. Z této původní vnuknuté „andělské“ myšlenky mechanistické bezduché přírody se pak postupně zrodila celá moderní věda, která si do svých nejhlubších základů zafixovala výše zmíněná materialistická a mechanistická dogmata.
Sheldrake uvádí, že v neformálních osobních rozhovorech se často dozvídá, že ve skutečnosti mnoho dnešních vědců má různé „hraniční“ zkušenosti, které potvrzují, že současné materialistické paradigma nevyhovuje realitě, ale oni se bojí o tom hovořit. Protože jejich kariéra je závislá na „udržování materialistického zdání“. Pokud by se ke svým zkušenostem otevřeně přiznali, velmi těžce by to poznamenalo jejich profesionální život – jejich práce by se nedostaly do prestižních časopisů, měli by problém se získáváním grantů, zarazilo by to jejich platový postup. Proto se opakovaně stalo, že různí vědci teprve až po odchodu do důchodu začali hovořit otevřeně o těchto tématech.
Sheldrake říká, že všude ve vědě je teď možno vidět, že uměle udržované materialistické a mechanistické dogma se dostává do stále většího konfliktu s realitou. Na stráži těchto dogmat stojí lidé, kteří sami sebe označují za skeptiky, ale jak Sheldrake říká, ve skutečnosti jsou to v mnoha případech prostě jen dogmatici, kteří brání starý materialistický mechanistický způsob uvažování jakýmikoliv prostředky.
Stejnou zkušenost udělali i další vědci, kteří se odvážili vykročit za hranice současných vědeckých dogmat a platného paradigmatu. Jedním z nich je také Stanislav Grof. Svou celoživotní prací přispěl k otevření do té doby netušených obzorů v oblasti výzkumu vědomí coby transpersonálního fenoménu, ale „hlavní proud“ psychologie se i nadále drží představy vědomí jako „epifenomenu hmoty“ a raději stále dál zkoumá chování krys v labyrintech než netušené hlubiny vědomí, které transpersonální psychologie objevila…
Ale kdo ví, třeba postupně vznikne nová věda, ne-materialistická, ne-mechanistická a tu starou dogmatickou postupně nahradí. Podobně jako v minulosti dnešní věda nahradila přežilé náboženství. Věřím, že v současnosti právě zažíváme vznik této nové vědy. A možná že jednou v budoucnu o té naší současné vědě budou naši potomci také hovořit jako o „dogmatickém náboženství“…
