Nevím jak vy, ale já jsem donedávna vůbec netušil, že prakticky „za humny“ v Maďarsku, historicky ještě relativně nedávno, existovala domorodá šamanská tradice. Maďaři jsou považováni za potomky ugrofinských národů, které přišly do střední Evropy někdy na přelomu 9. a 10. století a jak se zdá, donesli si s sebou i šamanskou tradici a víru a jejich šamané používali mimo jiné i muchomůrku červenou. A Wikipedie tvrdí, že „v Uhrách“ prý existovali tito šamani ještě za vlády Habsburků. Každopádně první dochované etnografické studie o maďarském šamanismu údajně pochází už ze 17.století od Ference Fórise Otrokocsiho, nikoliv až z moderní doby…
V maďarštině se šaman jmenuje „Táltos“ [čteno táltoš] nebo „Tátos“ [tátoš]. Údajně je to odvozené buď od slova „tált“ znamenající „otevřít doširoka“ – což je nejspíš odkaz na rozšířené vědomí, protože tito šamani „se otevírali spirituálním světům“. Případně dalším kořenem může být slovo „taitaa“ z uralských jazyků, které znamená „vědět, znát“ – což přímo odkazuje na evencké slovo „šaman“ jako „vědoucí“.
Naprostá většina materiálů o maďarském šamanismu je samozřejmě k dispozici pouze v maďarštině – ale díky automatickým překladačům to už dnes není tak zásadní problém. Našel jsem ale také tuto shrnující studii ve slovenštině – „Výskum šamanizmu v maďarskej etnológii“, autorka Mgr. Zdenka Mechurová, PhD. a dají se tam dočíst neuvěřitelné věci. Především maďarští etnografové prý v rámci výzkumů maďarské historie podnikali výpravy do sibiřských oblastí Ruska, kde hledali informace o šamanismu a mytologii u národů, které jsou s Maďary nejvíce příbuzné. Takže v maďarštině prý existuje velké množství informací z těchto výzkumů. Autorka ve své studii cituje jen nejzákladnější věci.
“V maďarskej ľudovej slovesnosti sa zachovali informácie o viacerých typoch osobností, ktoré vykazujú šamanské schopnosti. Maďarské predkresťanské náboženstvo malo ústrednú osobu táltosa – šamana, o ktorom sa verilo že môže v extáze cestovať po Vesmírnom strome. Ďalej tu boli osoby, ktoré nemali moc ako táltos, ale vyznačovali sa tiež rôznymi magickými silami a sú to napríklad tudós [tudóš], ktorý mal rozsiahle vedomosti – znalec, mudrc, garabonciás [garabonciáš], ktorý bol čarodejom, a na rozdiel od táltosa robí aj zlo a napokon tzv. regös [regöš], ktorý kráčal počas zimného slnovratu „z ríše mŕtvych do ríše živých“ od domu k domu a spieval piesne, ktoré mali prinášať šťastie a zdravie. … Verilo sa, že chorobu vie odstrániť len človek, ktorý má schopnosť pohybovať sa v svete duchov a démonov.“
“V maďarskej mytológii je kozmológia tvorená stromom siahajúcimi do neba, ktorý spája zem s nebom, svet bohov s ľudským svetom. Jeho korene siahajú až do podzemia. Na tento obrovský strom dokáže vyšplhať len zdatný šaman, aby sa dostal do miesta, kde sídli mesiac a slnko. … Stvoriteľom je boh – Isten (Išten), boh nebies, svetla, vojny a mieru, bojovník proti démonom, ktorý má často podobu orla. Jeho ženský ekvivalent je Boldogasszony [boldog-assoň] alebo Boldoganya [boldog-aňa] (doslovne šťastná žena, šťastná matka, ale v súvislosti s kresťanstvom je to Blahoslavená panna) – bohyňa plodnosti, všepomáhajúca bohyňa.“
Musím říci, že jsem opravdu netušil, že sibiřští šamané se vší svou mytologií a obřady – včetně užívání muchomůrky červené – se takto dostali až do samotného srdce Evropy a působili tu zřejmě mnoho staletí, takže se dá očekávat, že jejich přítomnost a aktivity tento prostor zásadním způsobem ovlivnily.
