Existují různé zprávy o tom, že psychedelický prožitek tripujícího se může „přenést“ i na sittera. Zvlášť pokud je to sitterka – žena a je velmi citlivá. Pak se může dostat alespoň částečně do „hyperprostoru“ společně s tripujícím. Zvlášť pokud tripující „požil“ větší dávku nebo pokud se jedná o větší akci jako třeba workshop holotropního dýchání. Hlavně psychonauté-partneři hovoří o této zkušenosti s psychedelickými tripy. Pokud jeden tripuje, druhého to vtáhne do tripu také – pokud se tomu nebrání. Ale jak se zdá, neplatí to jen u partnerů – prý něco takového občas zažívají sitteři či sitterky během výzkumů nebo „underground“ terapeuti – pokud je k tomu vhodný set & setting. Alespoň takové „drby“ se dají občas zaslechnout.
A také existují svědectví o sdíleném prožitku „zážitků blízkosti smrti“, kdy lékař nebo zdravotní sestra prožili vjemy umírajícího. Umírání je totiž zřejmě také psychedelický prožitek a to asi nejspíš velice silný psychedelický prožitek, způsobený patrně naším endogenním DMT. Takže existují svědectví anesteziologů, kteří na operačním sále prožili „near death experience“ společně s pacientem – je to logické, že to prožije právě anesteziolog a ne třeba hlavní operující, protože úkolem anesteziologa je neustále monitorovat stav pacienta a někteří citliví lékaři zřejmě fungují podvědomě tak, že se s pacientem silně „proladí“ – i když to vědomě takto nenazývají.
Také máme s manželkou podobné prožitky a jeden z nich byl obzvláště silný, protože šlo o společně sdílené prožitky mnoha lidí. V září 2017 jsme se s mojí ženou zúčastnili v Praze velkého workshopu holotropního dýchání, který se konal v rámci Mezinárodní transpersonální konference. Byl to úžasný prožitek, akce se zúčastnilo přes 240 lidí. Podle organizátorů to byl prý jeden z vůbec největších workshopů holotropního dýchání, které se kdy uskutečnily. Rekord v počtu účastníků prý ale drží workshop konaný před nějakou dobou v Moskvě, kde prý bylo přes 460 účastníků. Na akci v Praze se sešli lidé opravdu z celého světa a přišli na ni i někteří účastníci samotné konference, takže např. v naší skupině byl Dr. Prash Puspanathan, který je vůdčí osobností psychedelické renesance v Austrálii, kde jsou prý protidrogové zákony v některých ohledech až absurdní. I on byl workshopem absolutně nadšen – měli jsme možnost si s ním několikrát popovídat.
Akce byla třídenní, v pátek odpoledne ubytování a přivítání od Stana Grofa a Milana Hrabánka z centra Holos, rozdělení do skupin a v sobotu se dýchalo. Kdo jste se něčeho takového už zúčastnili, tak víte, že účastníci vytvoří dvojice a samotné „holotropení“ má dvě části – dopolední a odpolední, takže oba ve dvojici se vystřídají v roli dýchajícího i sittera. Úkolem sittera je dávat pozor na dýchajícího, dát mu napít či ho přikrýt / odkrýt, pokud chce a případně ho dovést na toaletu a i tam na něj dohlížet. Pokud dýchající prožívá velmi těžké prožitky, slouží sitter zároveň jako „kotva v realitě“ a zároveň jako „morální opora“. Úkolem sittera – ať už psychedelického nebo holotropního – je ale především nesoudit. Neposuzovat chování a projevy dýchajícího nebo tripujícího podle „morálních měřítek většinové společnosti“ nebo podle svých vlastních představ o „správnosti“ či „duchovnosti“. Může se stát, že dýchající / tripující prožívá děje z hluboké minulosti, kdy platila zcela jiná měřítka „správnosti“ a nebo právě znovu prožívá svůj porod či rané dětství a tak jeho reakce a chování budou odpovídat právě tomu času.
Toto neposuzování / neodsuzování tripujícího či dýchajícího ze strany sittera je nesmírně důležité. Protože lidé v rozšířeném stavu vědomí jsou velice citliví a jak dosvědčují svědectví jak sitterů tak i výzkumníků – jsou schopni vnímat i myšlenky lidí ve svém okolí. A pokud se v tripu či v holotropní seanci odhalí nějaké obzvláště bolestné prožitky z minulosti, pak jsou tito lidé i velice zranitelní a může se snadno stát, že sitter může svým odsudkem – byť nevysloveným – napáchat hodně škody. Protože mnoho potlačených bolestných prožitků bylo potlačeno právě kvůli tomu, že se dotyčný obával odsuzující reakce okolí. Takže odsudek sittera může způsobit nové a ještě horší potlačení – proto je role sittera leckdy mnohem náročnější, než si lidé myslí…
Holotropní dýchání – i když se to tak třeba nemusí na první pohled zdát – je velice intenzivní vnitřní proces a dýchající se dostane opravdu do psychedelického stavu mysli. V jednom rozhovoru se Stana Grofa ptali k jaké psychedelické látce by připodobnil holotropní dýchání a on odpověděl, že nejvíce se to podobá prožitku s MDMA.
Workshop, o kterém tu mluvím, se konal ve velkém kulatém kongresovém sále hotelu Top v Praze Chodově. Mimochodem vtipné bylo, že v areálu hotelu měli ten den workshopy i obchodní zástupci z jakési pojišťovny a také nějaký multilevel marketing network. Takže na chodbách – cestou do prostor workshopů – se potkávali velmi sebevědomě se chovající kravaťáci a vyoblíkané a silně nalíčené a navoněné a v mnoha případech velmi upjaté slečny či paní s „holotropními dýchači“, kteří povětšinou vypadali jako by už byli v rauši, měli oblečené velmi pohodlné plandavé oblečení, často z Indie či Nepálu či Jižní Ameriky a táhli různé deky, talismany apod. Kontrast snad už nemohl být větší…
Když jsme v sobotu ráno dorazili do sálu, všude už byly připravené matrace pro dýchače, takže jednotlivé skupiny se usadily / uložily ve svých určených částech sálu, zhaslo se a začala hrát hudba. Dopoledne jsem já dělal sittera mojí ženě, takže jsem mohl dobře vnímat, jak se v sále postupně začalo vytvářet sdílené společné vědomí. Moje žena je velice citlivá, takže po několika minutách dýchání už byla v „hyperprostoru“ a jelikož já mám také určitou citlivost a jsme spolu již po létech společného života velmi propojení, a celkově bylo „holotropní vědomí“ v sále nesmírně silné, vtáhlo mě to tam brzy za ní. Takže ač sitter, ocitl jsem se velmi rychle rovněž v rozšířeném vědomí a vydržel jsem tam až do konce dopoledního bloku. Naštěstí můj vnor nebyl tak silný jako kdybych dýchal, takže jsem stíhal i „povinnosti sittera“…
Odpoledne jsme se prostřídali a situace se opakovala, já jsem se po krátké době „prodýchal do hyperprostoru“ a moje žena – jak mi později řekla – tam šla brzy za mnou. A jak jsme pak později slyšeli při nedělní integraci prožitků, nebyli jsme sami, kdo měli takovou zkušenost. Mnoho jiných sitterů také prožívalo holotropní vědomí společně s „dýchajícími“.
Tato akce nám tak velmi názorně ukázala, jakou úžasnou sílu mají podobné workshopy, kde se sejde hodně lidí a vytvoří tak velmi silné „společné rozšířené vědomí“. A že to nebyl jen dojem, o tom svědčila i slova jedné slečny z Portugalska, která byla v naší skupině – při integraci následující den se svěřila, že by nikdy neočekávala, že holotropní dýchání na ni bude mít takový silný účinek. Protože, jak se vyjádřila – „já si musím brát hodně silné dávky psychedelik, aby na mě vůbec měla nějaký účinek“. Bylo na ní poznat, že je celkově zvyklá se v životě silně ovládat a kontrolovat. Ale společné holotropní vědomí při akci ji zjevně ovlivnilo mnohem silněji, než si původně dokázala vůbec představit. Takže i z tohoto příkladu je vidět, že psychedelický či holotropní prožitek tripujících či dýchajících zřejmě slaběji či silněji ovlivňuje i všechny ostatní přítomné…
